Saturday, December 07, 2013

111th Annual HG - Rozhovory (Part I)

*Jakmile uslyší svoje jméno, trochu nervózně se oklepe. Zkontroluje si oblečení a všechny doplňky, jestli je všechno na správném místě. Když se ujistí, že opravdu ano, tak sebevědomě vejde na pódium, kde jí ozáří reflektory. S naprosto přesvědčivým nadšeným výrazem zamává publiku a pak přistoupí k Marině.* Dobrý večer. *Pozdraví jí zdvořile, což je u ní obrovský pokrok. Dál její slušnost však trochu opadá, když si bez výzvy sedá na křesílko. Proč by přece měla čekat, když ona je tu hlavní střed zájmu?*

Tak tě tu vítám Diamond, máš velmi zajímavé jméno. Stylistka se jím zřejmě inspirovala na přehlídce. *Snaží se na ní mile usmát a podaří se jí to. Nemá důvod na ní být nějaká ošklivá nebo nemilá.* Nebudeme chodit okolo horké kaše a rovnou přejdeme k otázkám. Jaké jídlo máš v Kapitolu nejradši?
Ano, zřejmě ano, ale už nikdy bych si na sebe nic takového nevzala. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale bylo to skleněné a s tím moc velké riziko zranění. Ne, už bych to nikdy před nástupem do arény nedělala. Kdyby se mi něco stalo, tak bych pravděpodobně umřela už u Rohu hojnosti. *Pak ale zazní otázka a ona nad ní díky bohu hned zná odpověď.* Po pravdě jsem tu ani neochutnala nic zvláštního. Hlavně jsem jedla takové ty zdravé věci jako ryby, maso, ovoce a zeleninu. Nebylo by dobré, kdybych před arénou vyšla z formy. Ochutnala jsem tu však jedno ovoce, které jsem nikdy u nás neměla. Takové kulaté a oranžové, no prostě nevím jak se to jmenuje. *Odpoví a pokrčí nad tím rameny, Sice se ptala, ale stejně na to zapomněla.*

Kdyby sis mohla vybrat kraj, který bys nejradši navštívila?
*Tak nad touhle otázkou se vážně zašklebí. Vůbec se jí to nelíbí a veškerá milost z ní okamžitě vyprchá.* Jediný kraje, co by stály za prohlídnutí je dvojka a čtyřka. A do ostatních krajů bych se ani moc podívat nechtěla, nezajímají mě. Vlastně jeden ano. Devátý kraj, tam bych se chtěla podívat, abych na vlastní oči viděla, jestli jsou ty děti vážně takový nemehla, jak se o nich tvrdí. *Zašklebí se nad představou devítky. Vážně ten kraj nemá ráda.*

Naučila jsi se něco nového ve výcvikáči?
No, vlastně ano. Doma jsem dostala radu, abych se naučila i něčemu, co ještě neumím. Takže jsem se naučila šplhat po stromech a zlepšila jsem svůj běh přes překážky. Konečně si v tehle těch disciplínách připadám více jistá a možná bych už dokázala vyšplhat i na nějaký vyšší strom, kdybych se dostala do nějaký těžký situace. Převážně jsem se ale věnovala tréninku, na který jsem se zaměřovala i doma. Takže mohu říct, že pod vedením kapitolských instruktorů jsem se zdokonalila ještě více. *Odpoví a jakmile zazní gong o konci rozhovoru, tak se srdceryvně loučí se všemi a pak odchází zpět do zákulisí. Cestou jí však povolí nitky na šatech a ty se jí svezou ke kotníkům. V duchu několikrát zakleje, protože celý Panem právě viděl její prsa.* Hale, Fawkesi, to bylo pro Vás! *Zmůže se jen na tohle a hned se zase zakryje, rudá jako její vlasy zmizí někde mimo záběr.*
Přívítejte prosím Hala Rootse! Takže Hale, co říkáš na ostatní profesionální splátce?
*Spokojeně a se zářivým úsměvem dojde na pódium, je rád že je normálně oblečený a ne zase nahatý, ale popravdě se mu jeho kšiltovka moc nelíbí, tak si jí strhne z hlavy a hodí ji do publika kapitolanů, pak ještě párkrát zamává a sedne si vedle moderátorky, když uslyší první otázku nasadí ještě zářivější úsměv.* Jsou dobrý hlavně z jedničky moc pěkná holka k nakousnutí..*uchechtne se a rozhodí rukama* myslím že všichni jsme na takové podobné úrovni a s některýma schopnostma by sme se mohli navzájem doplňovat*řekne a sundá si z krku sluchátka a taky je někam odhodí* ohavnej krám!* uchechtne se, když je chytne jedna kapitolanka*

Jsi spokojen se svými dosavadními výsledky?
*Nad další otázku se trochu ušklíbne* mohlo to bejt lepší*nadhodí suše* absolutně to nechápu jako sedmička za soukromý vystoupení?! za MOJE soukromý vystoupení?!*řekne mírně naštvaně.* jo fajn nějak by se to dalo překousnout ale jako cože?! Mám stejně bodů jako ta blbá holka z trojky co se zasnoubila na přehlídce?! To jako bylo dost uboze zahraný....*řekne nasupěně a zase rozhodí rukama, pak se už ale uklidní a zase se usměje na diváky * ale to jí neříkejte.....*zasměje se*

Co říkáš na Kapitol?
Capitol..je sexy jak moje bejvalá holka*ušklíbne se, je na ni naštvaný a tak ji to chce dát pořádně sežrat i když někde v hloubi duše ví, že ona za to nemůže* akorát mě nemuseli narvat do všeho tohodle * zasměje se a přes hlavu si přetáhne triko, hned se zastydí ale snaží se to skrývat, snaží se zapůsobit hlavně na dámské publikum* prostě maj tu spoustu superovejch věcí jako třeba že si můžou dělat co chtěj, Capitol je fakt boží!*dořekne a až trochu moc sladce se usměje. Pak si stoupne, ukloní se, pár dívkám v davu pod pódiem, teda aspoň doufá že to jsou holky, pošle vzdušné polibky, zamává a odejde z pódia *
Jakou máš představu o aréně? Co by jsi viděla ráda a co nerada?
No, upřímně nemám ponětí. Za ta léta jsem už viděla nespočet arén a pokaždé přišli tvůrci s něčím neobvyklým, proto čekám, že mi letos vyrazí dech opět. Určitě bych raději nějakou prostornější arénu, s velkým prostránstvím, abych na všechny měla výhled *V očích ji nepatrně zajiskří a odhalí zuby v širokém úsměvu.*

Uzavřela jsi spojenectví s ostatními profíky? Máte v plánu být brutální, nebo mírnější?
Řekněme, že pár potencionálních spojenectvích by tu bylo. Ale kdo ví, tam se může všechno změnit. Určitě mám pár vyhlídnutých typů, se kterými by byla legrace spolupracovat. Co se týče míry brutality, hodně to ovlivňuje nálada. Když mě nikdo nebude rozčilovat, bude po zásluze odměněn. *Opět se tak zváštně usměje.*

Dostala jsi nejvyšší hodnocení ze všech, prozradíš nám jak sis to zasloužila?
Nejvyšší hodnocení z dívek - co na to říct? Snad jen, že se všechna ta dřina za posledních pár let skutečně vyplatila. Určitě vám ale teď nebudu prozrazovat vše, to si nechám raději do arény. Nerada bych vás - a ostatní splátce - připravila o překvapení. *Zamrká do publika*
*Přejde na pódium. Svůj rošťácký úsměv číslo 76 na tváři, levou rukou mává do publika na občany Kapitolu. Doufá že tenhle večer vyjde dobře a diváci si ho aspoň trochu zalíbí. Nebo poznají jaký je ve skutečnosti magor a strčí ruku do ohně za to že může vyhrát. Podá Marině ruku a trochu neočekávaně se k ní nakloní a vlepí ji pusu na tvář. Poté odejde ke křeslu na kterém se pohodlně usadí, hodí nohu přes nohu a ozve se:* můžeme začít. Času máme dost. teda nemáme. Blbý tři minuty... *zamumlá potichu ale kvůli mikrofonu ho slyší všichni. Ušklíbne se a vyčkává na první otázku.*

Jaký máš názor na ostatní profíky? Jsi s nimi ve spojenectví?
No ano jsem s dalšíma dvěma profíky ve spojenectví. a můj názor na ně? že mne oberou o všechnu zábavu v aréně. *poškrábe se ve vlasech.* no patří mezi něj hal a Diamond. Hal je rozený zabiják, příklad pravého profesionála. Co jsem viděl umí celkem slušně zacházet s lukem a šípy. Umí bez problému zasáhnout svou střelou oko, krk, srdce i rozkrok. A Diamond? No tahle sexy dívka dokáže víc než jen připoutat pozornost mnohých mužů. Nebyl bych moc nadšený kdybychs e stal jednou z jejích obětí. Vyhrála by se se mnou jako řezbář se špalkem dřeva.

Jak jsi spokojen se svými výsledky?
Otřesné vážně otřesné. Ten tlusťoch dostal šestku? *zakryl si ústa a naznačil zívání. Zavrtěl hlavou.* očekával jsem od sebe víc. Mnohem víc. Jsem schopen se vybičovat k neuvěřitelným výkonům. Ale on mne ten holograf prostě musel- víte co? to bych vám neměl říkat. *mávne nad zklamanými vzdechy několika kapitolanů.* věřte mi dovedu mnohem víc. Však sami uvidíte až to poběží živě v telce. Nechci dělat reklamu HG corporation ale vážně dívejte se aspoň na úvodní masakr.

Co očekáváš od arény?
111ka je zajímavé číslo. Není to pentagames ani čtvrtohry. Přesto jako vždy můžem očekávat něco co nás všechny zaskočí. *asi si nevšímá jak podivně to zní.* a běda jestli ne! *houkl na tvůrce ve V.I.P. a ukázal na ně zdviženou pěst.* ať sem jelen jestli mne za to nenavlíknou do kostýmu růžového králíčku a aréna bude připomínat louku plnou skotačících My little ponny. *otřásl se. Náhle se ozve gong. Opráší si kalhoty, vyskočí z křesla, znovu si potřese rukou s Marinou a mírotvorci ho musí odlepovat z pódia aby mohl nastoupit třetí kraj. Zřejmě je moc zažraný do mávání svým fanouškům. Aspoň nebude vypadat jako jeden z těch pro které jsou jen dojné krávy posílající sponzorské dary. Což pro něj ale fakt jsou.*
*V tématickém modrém oblečení se zvedá ze svého modrého křesílka a stoupá si doprostřed pódia, čímž na sebe zase upoutá plnou pozornost. Nahodí odzbrojující úsměv a přitáhne si k sobě mikrofon jako nějaká profesionální zpěvačka.* Prosím obrovský potlesk pro krásku třetího kraje, Elle d'Veritas!! *Reflektory se velkolepě rozsvítí všemi barvami a doprovází Elle celou cestu k Marině.*
*V bielo modrých šatách stojí v zákulisí a má pocit, že ju tie šaty dusia a zabraňujú jej dýchať. Točí sa jej hlava a zmätene pozerá okolo seba, snažiac sa nájsť Damiena, ale nikde ho nevidí. Nervózne sa pohráva s látkou svojich šiat a snaží sa upokojiť, ale čím ďalej, tým viac je nervózna. Zrazu začuje svoje meno a potlesk a namiesto toho, aby vyšla na pódium, má chuť utiecť. Nakoniec predsa len vyjde, žmúri oči pred svetlom a snaží sa pritom aj usmievať. *Ahoooj Kapitol!* zvolá nadšene a zamáva im. Potom kráča k Marine. *Pekný večer želám!

Ahoj Elle, vítám tě v Kapitolu. Posaď se. *Pokyne jí rukou ke křesílku a i ona sama se posadí s hodí si nohu přes nohu.* Jak se ti tu zatím líbí? Co říkáš na výcvikové centrum a ubytovnu? A jak se ti vlastně líbila včerejší přehlídka? *Vychrlí na ní hned několik otázek, ale už přímo toužila někomu zase podávat otázky a přímo hltat odpovědi.*
*Poslušne sa usadí a na perách jej pohráva sladký úsmev, ktorý odpozorovala od Euph. Na kolenách si starostlivo upraví sukňu a potom vzhliadne na Marinu. Nie je to naraz trochu priveľa otázok? *Výcvikové centrum na ubytovňa sú...veľmi kapitolské,* odpovie a nervózne sa zasmeje. *Všetko je tu celkom iné, ako v treťom kraji. Aj keď je to kraj technológie, najväčšie technologické noviky sú aj tak tu. A...páči sa mi, že sú na ubytovniach také široké postele,* vyhŕkne skôr, než si to stihne premyslieť a začervená sa. Nervózne sa odmlčí a potom pokračuje. *Čo dodať k včerajšej prehliadke? Kostýmy boli krásne, zbožňujem svoju stylistku.* Vyhľadá ju medzi divákmi a zamáva jej. *A verejná žiadosť o ruku od Damienka, to ma šokovalo rovnako, ako vás.

Ano, velké postele. *Přitaká s úsměvem.* Vždy se přeci hledí na pohodlí splátců v Kapitolu. *Záměrně dodala v Kapitolu, protože v aréně se vážně nikdo nedívá na to, jestli jsou v pohodlí a nebo ne.* Ano, včerejší přehlídka byla opravdu překvapením a všechny Damienovo chování šokovalo! Myslím si, ale že to bylo příjemné překvapení a oživení přehlídky. *Víc toho neřekne, aby jí ještě neodtáhli mírotvorci. Radši toto téma opustí.* Když dojde do tuhého, myslíš si, že dokážeš někoho zabít? A bojíš se ty smrti?
*Naďalej udržiava rozkošný úsmev a trpezlivo čaká na ďalšiu otázku od Mariny. Je rada, že Hry moderuje práve ona, je veľmi milá a pomáha jej prekonať nutkanie utiecť odtiaľto. Na jej slová súhlasne prikyvuje, potom sa zamyslí nad nasledujúcou otázkou. *Nehovorím, že zabiť niekoho je jednoduché. Keby som mohla, najradšej by som sa tomu úplne vyhla, avšak chápem, že niekedy je to nevyhnutné. Silnejší vyhráva. Samozrejme, že sa bojím smrti, asi ako každý. Práve preto bude nevyhnutné zabiť niekoho iného,* odpovie a na moment sa odmlčí. *Zároveň...ak by som mala zomrieť, zrejme by som sa tam niekde stretla so svojou sestrou. Som zvedavá, čo by mi povedala,* dodá a na perách sa jej zjaví mimovoľný úsmev.*

Ano, samozřejmě máš pravdu. Ale určitě budeme všichni doufat, že se do takovéhle situace nedostaneš. *Povzbudivě se na ní usměje a mrkne.* Předtím jsme mluvili o Damienovi a tobě. Respektive vašem vztahu. Teď si jeho snoubenka. Aréna vám ale zastoupila cestu. Co máte teď v plánu? Kdyby jsi vyhrála, jak by jste si představovali svatbu? Všechny by nás to moc zajímalo. *Požádá jí mile a výrazem i intonací hlasu se jí snaží co nejvíce psychicky podpořit.*
*Prívetivo sa na ňu usmeje, tento krát úsmev nehrá. Tá moderátorka je skutočne milá a takmer jej verí, že je na jej strane. Pri jej ďalšej otázke cíti, ako jej začínajú horieť líca. Toto je tá časť, ktorej sa skutočne obávala a zároveň sa nepredstaviteľne tešila. Žalúdok jej nervózne zovrie, no napriek tomu sa nevie ubrániť úsmevu. *Musím priznať, že aréna nám celkom prekazila plány. Chceli sme malú, peknú svadbu v treťom kraji, avšak...* na moment sa odmlčí, musí sa znova nadýchnuť a vydýchnuť. *No, čo keby ste sa na to opýtali priamo Damienka?* ozve sa nakoniec a pozrie smerom, odkiaľ má prísť. Len dúfa, že všetko vyjde presne tak, ako si to naplánovali.*
Damien: *Už nějakou dobu stepuje v zákulisí. Na sobě má černomodrý oblek a v ruce modrý polštářek se dvěma zlatými prstýnky. Když zaslechne svoje jméno, na tváři se mu objeví nedočkavý výraz, i přesto jak je nervózní. Zamíří na pódium a volnou ruku natáhne k Elle.*Vím, že je to trochu nečekané, ale..Marino, mohla byste?*Zeptá se jí.*

*Nadšeně poslouchá odpovědi Elle a všechno si představuje poměrně živě. Ve třetím kraji již byla, takže je to možná i reálná představa. Najednou však zmíní i Damiena a to trošku nepobere. Najednou se objeví na pódiu s prstýnky v ruce. Je dost zaskočená, ale jako pravá profesionálka to nedává najevo.* Ano, samozřejmě. Ani nevíte, jaké máte štěstí, že jsem si udělala kurz na internetu. Doma mám dokonce i licenci! Ale přejdeme k tomu důležitějšímu. *Oznámí a vážně se podívá na diváky, kteří ohromením mlčí.* Před zraky celého Panemu, z moci moderátora a plnoprávné kněžky, Vám dávám prostor pro sliby. *Naprosto vážně se podívá na ty dva.*
*Keď sa na pódiu objaví Damien, cíti, že aj napriek nervozite, obrovskej nervozite sa jej na tvári objaví úsmev a cíti sa zase o kus istejšie. Postaví sa vedľa neho, čelom k divákom a tvári sa zjavne nervózne a šťastne súčasne. Je rada, že Damien aspoň nezabudol zobrať prstienky. Na Marinu vďačne pozrie, skutočne majú šťastie. Alebo to mal Damien celú dobu pripravené? Chytí Damiena za ruku a čaká, kým začne so sľubmi, ona to ako prvá nezvládne.*
Damien: *Odkašle si, protože se mu zaseknou slova v krku a jen se zamyslí, co vlastně jí chce říct.*Elle, chtěl bych ti slíbit, že udělám cokoli pro to, abych tě ochránil před jakýmkoliv nebezpečím, nezáleží mi na tom, jak to bude náročné, prostě to udělám. Nikdo nemá tolik štěstí, co já, protože nemají tebe. Myslím, že moji rodiče by na mě byli pyšní, že já mám tebe. Slibuji, že tě budu doprovázat všude, ať to bude ples, kde se bude tančit, což neumím nebo i jiný svět..*Zamumlá tiše.*Navždycky budu patřit tobě, to ti slibuju.
*Keď začuje jeho slová, proste sa len radostne začervená a nadýchne sa, aby tiež predniesla svoju časť. *Damien, sľubujem ti pred zrakmi celého Panemu, že budem navždy stáť pri tebe a pomáhať ti zo všetkých problémov, do ktorých sa určite dostaneš, budem ti oporou, budem si ťa vážiť a budem ťa vždy milovať. Budem pri tebe stáť v každom probléme a nedovolím, aby si ma stratil,* povie tiež podobne ticho a sklopí pohľad. *Budem navždy patriť len tebe, sľubujem,* zopakuje nakoniec to, čo on a natiahne sa pre druhý prsteň, ktorý mu navlečie.*
Damien: *Zprvu se taky usmívá, pak jen protáhne při slovech o problémech obličej, ale nijak to nekomentuje. Počká přesně na setinu, kdy mu natáhne prsten a rychle se k ní nakloní, aniž by ho někdo vyzval a políbí ji. Konečně. Pak se vděčně podívá na Marinu a chytne Elle do náručí a pomalu s ní odejde z pódia.*
*Keď ju Damien náhle pobozká, bozk mu nástojčivo opätuje. Zavrie oči a na chvíľu zabudne, že ich vidí celý Panem. Nič okrem Damiena sa jej nezdá byť také podstatné, aby to stálo za jej pozornosť. Po dlhej dobe sa od neho konečne odtrhne a trochu omámene pozrie zase na Marinu. Pri svojom mene sa široko usmeje a voľou rukou zamáva do publika. Chce niečo povedať, ale uvedomí si, že vlastne nie je čo. Je vydatá, práve sa vydala, práve sa stala manželkou...S touto myšlienkou sa otočí a spoločne s Damienom odíde z pódia.*
*Celá na měkko kouká na ty dva. Z publika je jen slyšet vzlykání a hlasité smrkání. I Marině nějaká ta slzička ukápne.* Jak dojemné..*Ani je nestihne vyzvat k polibku.* Teď už mi zbývá jediné. Představuji Vám novomanžele Damiena a Elle Sparksovi! *Prohlásí velkolepě a popřeje jim mimo mikrofon hodně štěstí. S milým úsměvem je vyprovodí z pódia.*
Přivítejte chlapce reprezentujícího třetí kraj, David Kaledon!
David: *Prichádza na rozhovory s úsmevom a sebavedomím.Pozrie na to obecenstvo aké tam je a trocha dostane trému ale nedá to najavo.Pozrie na moderátorku usmeje sa*Dnes vyzeráte krásne*Povie, nežne jej pobozká chrbát ruky, sadne si a napäto očakáva prvú otázku.

Jaký máš názor na svého mentora?
*Nad prvou otázku ani veľmi nemusí rozmýšľať*Svojho moderátora ani nepoznám.*Zamyslí sa*Ja som s ním v podstate ešte ani nehovoril, pretože on je stále s Elle, ale nezazlievam mu to, on len chce pre Elle len to najlepšie a samozrejme nechce aby umrela.Viem presne ako sa cíti, pretože raz do hier vylosovali moju priateľku, ktorá potom umrela.*Skloní hlavu, nenápadne si štipne do stehna aby si prinútil slzy a spustia sa mu dve slzy z oboch očí a spadnú na stehná.Iba on vie že to čo práve povedal nieje pravda, ale vedel že musí vytvoriť nejakú emóciu v kapitolanoch.*Dobre ale vráťme sa k téme, nechcem sa k tomu vracať. *Spadne mu jedna ešte jedna slza,zdvihne hlavu znova nasadí úsmev, ale tentoraz sa pokúsi o taký smutno,opovrhovaný a nútený úsmev aby to vyzeralo je mu to je ľúto a pokračuje.*Takže myslím si že Damien je dobrý mentor a trochu mu závidím, že tu môže byť s Elle. *Povie nakoniec a čaká nad druhou otázkou.*

Čemu novému ses přiučil?
*Dostane druhú otázku a trochu rozmýšľa *Ešte v podstate nič.Jedine som sa asi zlepšil v luku a hádzaní noža a ani nič viac .*Nevie čo má viac k tomu povedať tak ani nepokračuje, vie že je to dosť krátka odpoveď ale už ho nič k tomu nenapadá a čaká na poslednú otázku.*

Bojíš se smrti? Dokážeš někoho zabít?
*Dostane ešte dve otázky, ktoré navzájom spolu súvisia tak do vopchá do jednej odpovede.*Smrť.*Povie a na chvíľu sa odmlčí.*To je to o čo vlastne v týchto hrách ide.Niekto proste musí umrieť aby pobavil kapitol.Dokopy umrie 23 ľudí každý rok a kedže už sú tie 111 hry tak umrelo už okolo 2500 ľudí len pre zábavu niekoho iného, kto ani nevie aké to je ísť niekam na 95 percentnú smrť.Ale ja vám poviem aké to je. Je to o tom že 6 rokov ste v strese, či vás alebo vašich kamarátov alebo blízkych nevylosujú a keď to najmenej čakáte tak sa to stane. Prvé dni pred hrami,pokiaľ ste v kapitole neviete čo budete robiť ale musíte sa stále usmievať a tváriť sa že všetko viete a nestresujete sa vôbec aby ste zapôsobili. Keď ste už v aréne tak sa snažíte nejak prežiť ale aj tak je veľká šanca,že vás zabijú hneď v prvý deň. Ak máte šťastie a prežijete tak sa z toho budete dostávať veľmi dlho.Toto samozrejme neplatí pre profíkov, ktorý sa na skoro istú smrť hlásia dobrovoľne.*Všetko povie takmer bez emócií a z kamenným výrazom.*A nie smrti sa nebojím,pretože si verím a myslím že to prežijem a keď nebudem musieť tak nikoho nezabijem.*Odpovie nakoniec na otázky a nechce to už nijak predlžovať tak sa len postaví zakýva do kamery s akým-takým úsmevom a odchádza preč,pretože mu to úplne zničilo náladu.*
  • 4. YOLO STEVENSEN
  • BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 0/10
*Tak a teď přišel její čas. Je trošku nervózní, ale nervozita je vcelku běžná, no ne? Alespoň tehdy, když se máte už podruhé ukázat před celým Panemem a splašit nějaké sponzory. To jste potom nervózní jak něco. Odkašle si a urovná si naposledy svoje šaty, co pro ni navrhla jejich skvělá stylistka. Hned poté přiměje nohy k pohybu a nasadí svůj zářiý rozkošný úsměv* Moc ráda vás všechny vidím!* zvolá, mává davu a pošle pár pusinek. Poté věnuje spešl úsměv moderátorce a kývne.* Ráda vás poznávám,* zahlaholí a posadí se na křesílko*

*Zářivě a zároveň povzbudivě se usměje na Yolo.* Vítám Tě tady ve studiu. Posaď se. *Poukáže na pohovku, ona sama se posadí naproti ní a pořádně si ji prohlédne. Vypadá jako velmi milá dívka.* Takže, myslíš si, že jsi dostatečně připravená na zítřejší arénu? Odnesla sis něco z výcvikového centra? *Zeptá se jí hned povzbudivě.*
*oplátí Marině přátelský úsměv a sama si ji prohlédne. Na rozdíl od jiných moderátorů, co kdy viděla v televizi, vypadá velice sympaticky a přátelsky.* Já, no, myslím si, že jsem dostatečně připravená, ale vždycky se může něco zlepšit, že ano. Z výcvikového centra jsem si bohužel nic nového nepřinesla, zato jsem si ale zopakovala snad všechno, co jsem doposud uměla.* pronese s úsměvem.*

*Pozorně jí poslouchá a s porozuměním přikyvuje.* To je dobře, určitě jsi jedna z těch, co si v aréně vystačí se svými dosavadními schopnosti. Proč si zbytečně zahlcovat mozek, že? *Prohodí jednu řečnickou otázku do publika a pak se otočí zase na Yolo.* Čtyřka má hodně vítězů. Hodláš pokračovat v jejich šlépějích? A jak by jsi chtěla dosáhnout vítězství? S čistým štítem?
Ano, přesně jste to vystihla.* kývne s úsměvem a poslouchá další otázku.* No, ano. Vynasnažím se, ale pokud to nevyjde, smůla.* pokrčí rameny a přidá další ze svých širokánských úsměvů.* Podle mě se s čistým štítem vyhrát nedá. Vždycky musíte někoho zabít, abyste se vrátila domů. Přinejmenším ve finále. Takže si myslím, že s čistým štítem bych nejspíš nevyhrála.* zkonstatuje zamyšleně.* A jak? No, nechte se překvapit. Třeba něco vymyslím cestou do arény. Zatím se ale chystám jednat spontánně, dle situace.

Ano, máš naprostou pravdu. *Přitaká zamyšleně, ale hned se z toho výrazu zase dostane. Má totiž pokládat další otázku, která jí napadne okamžitě, jako vždycky.* Máš se ke komu vrátit domů? Nebo, chtěla by jsi někomu něco vzkázat? *Zeptá se jí s povzbuzujícím úsměvem, nemusí se ničeho bát, vede si dobře.*
*Opět kývne hlavou a přemýšlí nad další otázkou. Má se ke komu vrátit? No, k rodině, to je jasné. Ale k někomu jinému? Nejspíš ne. Kdoví.* No, můžu se vrátit leda tak k rodině. Možná by se pár přátel našlo, ale to nestojí za řeč.* pokrčí rameny a zakroutí hlavou. Toto gesto mělo znamenat, že dál se k tomu už vyjadřovat nechce, ale nechá Marinu, ať to pobere jak chce.* Jinak bych chtěla vzkázat své starší sestře, že i když jsem ji občas měla chuť zaškrtit nebo zadusit, tak ji mám docela ráda.* usměje se a trošku zčervená. Kdoví proč. Možná jí je jenom teplo pod tou září reflektorů*

Já ti děkuji za tvá slova a tvůj čas! *Vyzve ji, aby se postavila a ukázala se tak v celé své kráse.* Dámy a pánové, to byla Yolo Stevensen! *Vyprovodí jí z pódia a pak zaujme zase svou pozici.*
A já zase děkuji za pozornost. Byl to dobře strávený čas.* usměje se na moderátorku a pak se otočí k publiku* A já doufám, že vás tu ještě někdy uvidím pohromadě. Drž se, kapitolský lide!* zamává jim, pošle několik vzdušných pusinek a odporoučí se z pódia pryč*
Potlesk pro Theodora Finnigana!
*Netrpělivě jako každý splátce čeká na svůj okamžik, kdy vyjde na pódium přede všemi. Má pocit, že se nevidět zhroutí a to je profík. Měl by vědět co si má počít s takovou situací a netřást se jako osika. Sedá si na pohovku, kde se zaboří mezi měkké polštáře. Sleduje, jak první splátce přesněji řečeno splátkyně odchází na scénu. Jeho oči se pomalu zavírají únavou. Tak dlouho poslední dobou vůbec nespal. Jeho mysl se zamlžuje až následovně usíná. Vůbec si neuvědomuje, že právě jeho vyvolali. Stále spí a přesto, že do něho někdo naléhavě šťouchá neprobouzí se až do momentu, když jej někdo zahučí do ucha. Prudce se sedá do sedu a zmateně se rozhlíží po místnosti, přičemž se "nechtěně" praští o něco tvrdého. Než stačí zaregistrovat jeho či její tvář odvádí jej směrem k pódiu. Nasazuje co nejslibnější úsměv a kráčí sebevědomě dál ke křeslu, kde stojí moderátorka. Zamává a ani si nevšímá, že v ruce svírá jeden z polštářů z pohovky na, které spal. Slyší, jak za ním přibíhají kroky. Odhazuje za sebou polštář a tváří se, jako by se právě nic trapného nestalo. Otáčí se dozadu a všímá si nějaké ženy, která se právě v momentu, kdy zachytí polštář zapotácí.* A heleme se... Mám příznivkyni... *Zasměje se a mávne na ní, poté se otáčí a kráčí dál směrem k moderátorce. Bezmyšlenkovitě ji objímá kolem ramen a vzhlíží na ní.* Jste to vůbec Vy? Mě se zdá, že jste čím dál tím krásnější. *Mrkne na ní a konečně se ji pouští a sedá si do křesla.* Vyhovovalo mi, když jsem spal na té pohovce, kterou máte za zákulisím... Toto křeslo se mi zdá poněkud... Tvrdší... *Poznamenává si pro sebe a dále se věnuje moderátorce.*

Prozradíš nám něco o sobě? Jak si žil ve čtvrtém kraji? Co rodina a přátelé? Máš se ke komu vrátit?
*Na tváři se mu objevuje úsměv. Není jako obvyklý, ale jedinečný. Sice vypadá vesele, ale v jeho očích panuje smutek a nenávist./Řeknu jim to... Ne, nesmím.../ Zmatkuje a není schopen slova. Má pocit, jako by měl v krku knedlík. Odkašle si a jemně se poškrábe po tváři.* Jsem... normální kluk žijící v profesionálním kraji... To snad ani nemusím říkat... *Poznamenává, přičemž se mu hlas trochu zadrhává.* Život ve čtvrtém kraji byl nezapomenutelný... Místo, kde se dá relaxovat... a hlavně mnoho mořských živočichů k jídlu... Těch jsem v kraji snad snědl tunu... Že to není vidět? *Pohladí si břicho a krátce se zasměje.* Co bych měl říct o svém osobním životě? No, nikdy jsem neměl hodně přátel a s otcem a matkou jsem celkem... *Odmlčí se a zhluboka se nadechne. Nyní je čas prozradit pravdu nebo zůstat blbcem a neříct vůbec nic.* vycházel... *Jeho slova zůstávají viset ve vzduchu, jakmile panuje ticho. Sklopí oči a dívá se na své ruce, které jsou pokryty malými jizvy.* Jedině ke komu se mohl vrátit... je můj domov... k moři... plážím... *Jeho hlas působí zasněně. Tak tolik touží být opět zpátky ve čtvrtém kraji. Plavat v chladném moři a dýchat slaný vzduch.*

Od vítězství Lily Ellingson čtvrtý kraj nijak moc nezazářil. Hodláš napravit jeho reputaci? Pokud ano, co máš v plánu?
*Při jejích slovech kývá souhlasně hlavou i v momentě, kdy dořekne svojí otázku. Sleduje její napjatý pohled.* Oh ano... Nemyslím si, že až tak na tom čtvrtý kraj nebyl... Vezmete si kupříkladu... Deborah z minulých hrách... Musíte přece jen uznat, že aspoň bojovala a neležela jen tak v aréně a čekala na svojí smrt. *Poznamenává a před očima se mu objevuje boj mezi Deborah a splátci z druhého kraje. S nenápadným potřesením hlavou zahání myšlenku.* A jistě... proč bych neměl? Chci navrátit svému kraji krásu a slávu. Chci ukázat, že nejsme ospalý kraj... I když já, tak trochu jsem... *Připustí a opět se zasměje, poté jeho tvář zvážní.* Můj plán je samozřejmě vyhrát. To jste nečekali, že? Ne, upřímně raději o tom nechci hovořit. Pokud jste trpělivý v čemž doufám zjistíte to brzy... *Mrkne na obecenstvo, které působí poněkud ostře. Raději se od nich odvrací a sleduje moderátorku.*

Jaký máš dojem ze svých soupeřů?
Myslím si, že většina z nich má ráda nahotu. A určitě si z her dělají dovolenou. Není to sice špatný nápad, ale myslím si, že pokud jim záleží na jejich životech měli by se snažit.*Na tváří se mu překvapivě objevuje arogantní úšklebek, který v životě nikdy neměl. Zdá se mu to nebo opravdu se změnil od momentu, kdy jej vylosovali do her? Nebo je pořád stejný? Nehodlá se párat se svým já a soustředí se na jediné. Na rozhovor.* Z mého pohledu se zdají být takoví spáči... Upřímně mohu prozradit za svojí "živou" spolukrajenkyní... Snad nemusím říkat důvod... *Zasměje se. Smích působí poněkud unaveně, jelikož on je ve skutečnosti unavený.* Ale z pozitivní stránky se zdají být zdatní a schopni zvítězit... *Uznale přikývne.* Neříkám, že bych mezi ně nepatřil... *Vůbec ani neví, že se blíží jeho konec. Konec rozhovoru. Zvedá se z křesla a ukloní se ke Kapitolanům. Potřese si s moderátorkou a letmo jí políbí na tvář.* Příště jim řekněte ať mě probouzejí jemněji... *Šeptá ji do ucha a usměje se od ucha k uchu.* Dobrou noc, Kapitole! Doufám, že se opět střetneme! *Skáče z pódia a potřese si s nejbližšími Kapitolany. Vyšplhá se opět na pódium a ukloní se, poté rychlostí blesku odchází z pódia.*
  • 5. ONYX STARK
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 4/10
*Stepuje v zákulisí a když uslyší svoje jméno, tak celkem pomalým a váhavým krokem zamíří na pódium. Nervózně se usměje do publika a potom si přisedne k Marině.*

Tak, Onyxi, jsi z kraje energie. Myslíš, že nějaké schopnosti, co jsi si díky tomu odnesl, využiješ v aréně?
Zatváří se zamyšleně.*To je celkem komplikovaná otázka, já jsem se nikdy nezajímal o to, jak se energie vyrábí, ale jak ji použiju. Baví mě hra se světlem, stačí mi jedna žárovka a dokážu dokonale zamaskovat člověka. To by se mohlo hodit.

Ano, to by mohlo být užitečné. Chtěl bys něco vyřídit své rodině v kraji nebo někomu?
Ano, to teda chtěl!*Vyhrkne hned a trochu zčervená, když usoudí, že to bylo až moc nahlas a omluvně se na Marinu podívá.*Chtěl bych říct své rodině tuto větu: "Poprvé v životě jsem středem pozornosti z pátého kraje."

Poprvé a v Hladových hrách rovnou. To moc nepotěší. Zmínil jsi, že rád pracuješ se světlem, je ještě něco, čím bys nás mohl překvapit?
*Ušklíbne se nad tím a jen kývne váhavě hlavou.*Ano, něco tu je, s mojí výškou sice si říkáte, že nebude problém mě dostat, ale jsem celkem ohebný a tudíž špatně polapitelný.*Dopoví už tiše, jako by se bál, že říká něco, co by neměl.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92