[ 9th Victory Tour ] • Večírek vítězů

Thursday, November 28, 2013

3rd Victory Tour = Speeches



Karalynn Ringrose: Zdravím obyvatelé dvanáctého kraje.Nevím jak začít tak začnu asi takhle. Mám doma psa. Úžasného a naprosto krásně oblečeného. Vždy mu na sebe dávám něco jiného. Vypadá tak aspoň o něco elegantněji. Všichni si myslí, že je to tyranie. Nikdo ale neví opravdový důvod toho, co tím chci dokázat. I zvířata mají duši stejně jako mi lidé. Každý z nich je jiný. Jsou to vlastně verze nás samých. A nebojte, už se dostávám k pointě mého vyprávění. Víte to oblékání dělám proto, abych naučila svého miláčka vzdorovat něčemu, co se mu nelíbí. Já vím, že by se to nemělo a učit ho něco takového je naprosto zbytečné, ale říkám vám to proto, že i vy byste měli své děti učit vzdorovat a mít vlastní myšlení. I dospělí by se to měli naučit, protože není nic horšího než sledovat jak jde vaše dítě s kůží na trh. A jak já to můžu vědět? Viděla jsem to na očích svých rodičů, když mě odváželi. To je asi vše. Buď silný dvanáctý kraji a přežiješ vše!

Damien Sparks: Z-d-r-a-v-í-m t-ě, d-v-a-n-á-c-t-ý k-r-a-j-i! Ehm, no, dobře, tak přejdu k věci. V aréně jsem se moc s dvanáctým krajem nesblížil, pamatuji si, že jeden z nich byl sebevrah, který se zabil hned druhý den. Obdivuji ho za to, že dokázal za cenu vlastního života aspoň trochu sabotovat tyto hry. Jako mentor asi skutečně nestojím za nic, podle slov mého bývalého svěřence, ale přesto jsem v aréně držel palce vašemu vítězi Andymu Nufovi, ačkoliv se ho teď kvůli woodooismu bojím a doufám, že tu na mě nepoštvete ty vaše ďábelské kočičí výtvory. Jsem rád, že tu ještě po mně neletělo žádné rajč-.. Em, jste velice štědří, vajíčko je prý dobré na pleť, děkuju.

Andy Nufa: Tak, je to ironické ale já, váš milovaný Andrew teď stojím tady, na pódiu jako vítěz. Věčný outsider vám to nandal. To nikdo nečekal že? Bohužel pro vás, naštěstí pro mě. Ale, věřte mi že je to skvělý pocit. Ti z vás kterým se Capitol Times nedostal do rukou můžou být jenom rádi a také pořádně zmatení. Takže abych to uvedl na pravou rovinu. Ne, nepraktikuji žádné woodoo věci, nejsem satanista a nemíním vás tu zabít! Vážně ne! Ne, doma nechovám milion koček a ne, nepraktikuji žádné svadby ani rituály. Mám jenom jednu, jménem Crow. A tím to končí ! A jestli najdu toho, kdo to všechno napsal, slibuji bohu že s toho nevyvázne živý. Jediné co je v těhle věcech pravda. Je ona. Takže děkuji za vaši pozornost a slibuji že se budu snažit být dobrým mentorem, i když mi ot většina lidí spíše věřit nebude.

Stephanie Borman: Zatím nic moc. Snad příště.


Damien Sparks: Tak, jsem rád, že jsem v jedenáctém kraji, vždycky jsem se sem chtěl podívat a díky turné vítězů mám příležitost. Ze svých her si pamatuji Keitlindu, neměl jsem bohužel příležitost si s ní popovídat, ale vím, že jsme v aréně měli takovou neutralitu, byli jsme ve stejném patře, v sousedních pokojích a nic si neudělali. Rád na ni vzpomínám. No, s jedenáctým krajem jsem nidky neměl tu čest. Z posledních her si vybavuji malého Pierra Spiveta, neměl jsem tu čest být jeho mentor, ale opravdu jsem mu tu výhru přál. Ze všech splátců mi byl nejsympatičtější, taková ta osoba, která se snaží všem pomáhat a akorát je využívaný...


Karalynn Ringrose: Zdravím vás. Už zase nevím jak začít. To je docela špatný, protože bych tu ráda měla proslov. Jsem na tohle řečnění asi ještě moc mladá nebo já nevím, proč mě nic nenapadá. Já bych se chtěla omluvit. Omluvit se těm, kterým se kvůli mně zabil syn. Už je to docela dávno a ani si nepamatuju jeho příjmení. Vlastně jsem se ho ani nezeptala na jméno. Takže vám, kteří jste kvůli mně přišli o syna, se moc a moc omlouvám. Ale kdyby on vyhrál, omlouval by se zase on mým rodičům. A ti by to nezvládli. Na to mě mají až moc rádi. Vím, to protože mi to říkají každou chvíli, kdy mohou. Je mi moc líto, že vy to svému synovi říkat nemůžete, kvůli mně. Vím, jaké to bylo pro mou matku, když moji sestru zabili. Ale vy takový nebudete. Určitě ne, protože vy jste silní. A to se mi na tomhle kraji tak líbí. Sleduju hry a vaše děti jsou silní. Když ne fyzicky, tak duševně. Asi mluvím z cesty, ale to je tak pořád. Moje příběhy nikdy nedávají pointu a stejně tak ani mé pokusy o nějaký dlouhý a srdceryvný projev. Takže vám to asi jen zkrátím jako shrnutí. Každý má šanci a je jen na vás jestli se jí chopíte. Kdy to už je na vás. Hlavně ať je to brzy. Děkuju za pozornost a přeju příjemný den. Moc ráda jsem navštívila 10. Kraj.

Damien Sparks: No, zdravím desátý kraj. Budu upřímný a doufám, že máte připravené něco, co není ostré. Takže, ze svých her si moc osoby z desátého kraje nepamatuji, byl to skutečně zvláštní ročník, já si nepamatuji z něj v podstatě nikoho, měl jsem oči jen pro jednu osobu. Tak mi to odpusťte. Matně si vybavuji, že něco říkala moje spojenkyně, jedna z mých spojenkyní, že zabila někoho z desátého kraje. Kluka z desítky potom zabil kluk, kvůli kterému umřela i osoba, pro kterou stálo za to žít. Pomstil jsem je oba a jsem na to hrdý. Pokud by jsem se měl vrátit někdy do minulosti, tak jen pro ten moment, abych si mohl zopakovat tuhle pomstu a to pomstychtivý nejsem. Desátý kraj sice vítěze ještě nemá, ale to před pár lety neměl ani třetí a věřím, že už brzo se objeví vítěz i tohohle kraje a já doufám, že budu mít šanci mu pomoct. Z Pentagames si vzpomínám na Matta Leedeera, jednalo se podle mého názoru o velmi chytrou osobu, která si zemřít nezasloužila. Ale kdo, krom pár výjimek zaslouží, že? Ooo, děkuji, že na mě myslíte, už jsem myslel, že se uovocuju, konečně bude hostina.

Stephanie Borman: Byla to sranda. V aréně. Hlavně u toho kluka od vás. Ani si nepamatuju, jak se jmenoval, ale sebral nám popelnice a to od něj byla pěkná sviňárna. Tak jsme ho zabili. Prostě, chápejte, on si to zasloužil. A proto nemám ráda celý tenhle kraj. Fakt, nelíbí se mi to tady. Protože popelnice jsou navždy naše!


Karalynn Ringrose: Zdravím můj drahý devátý kraji. Jak se máte? Asi se máte dobře, takže vám můžu zkazit náladu. Moji drahouškové, jak asi víte, tak jsem byla ve spojenectví s Perseusem a….tou zvláštní a divnou holkou Shiro, kterou jsem z hloubi duše nesnášela. Omlouvám se vám, ale tak kdo by ji měl rád, že? Možná tak Perseus, ale to je mimo naší konverzaci. Teda vlastně tu komunikuju jen s vašimi obličeji, což mě dost děsí, protože právě támhle pá… má výraz, že právě vidí velkou zebromyš, jak se prohání po obloze s kusem mrkve v tlamě. Ale to už odbíháme od tématu, že? Takže se tedy vrátíme k naší maličké divné Shiro. Ach jak ona mě štvala. No říká se, že když nemůžete říct nic hezkého, tak ať radši neříkáte nic, takže se radši přesuneme k Perseusovi, kde toho taky nebude moc. Vzala jsem si na jeho počest šaty do barvy obilí. Krásné a jasně žluté. Upřímně? Dlouho jsem se přemlouvala, abych si je vzala. Chtěla jsem si vzít něco normálního, ale na uctění svého spojence, jsem si je tedy vzala. Perseus byl velice hodný a taky na to první den doplatil. Kdo by ne, že? Hold smůla no. Dnešní svět patří lhářům, podvodníkům a....no…nám. Náš drahoušek Perseus se ale statečně držel. Věřím, že ho to muselo bolet. Kdyby ta velká, nenasytná pindulína, zasedla mě, tak jsem na místě mrtvá. Ale Persík to přežil. Což je i vlastně škoda, protože se mohl být první mrtvý a já bych se z arény dostala dřív. Ale to je teď jedno. Nebudu to nijak moc natahovat, i když bych toho moc neřekla. Perseus byl hodný a milý kluk, ale doplatil na to tak jak si zasloužil. A o Shiro ani nemluvit. Pánovi támhle by se hodila terapie a vy všichni si můžete jít zase hezky hrát na obilíčko. Banzai.

Andy Nufa: Vítej 9.kraji. Fuck... Děkuji, naštvat celý 9. kraj, přesně to jsem potřeboval. Vzal bych si stejně jako má předchůdkyně šaty v barvách vašeho kraje ale to bych za prvé vypadal jak buzna, za druhé určitě nepotřebujete mít žaludeční nevolnosti a také se od těchto věcí držím po rozhovorech dál. Takže, mínil jsem to mít jako krásnou vzpomínkovou řeč ale sorry, z toho mi je na zvracení. Takže, jediný co bych mohl říct že všichni určitě máte na paměti naše skvělé divadlo, v hlavních rolích: Úžasný a skvěle vypadající i v neoprenu Andy Nufa a malý spratek Gaius. Nevím nic jiného že mi pročistil arénu k vítězství za což mu velmi děkuji jelikož to bylo mnohem snašší a bylo s tím méně práce. No, bohužel potom už s ním tolik srandy nebylo. A promiňte, ale to jsem ho měl držet za ručičku, říkat mu jak všechno bude v pohodě a čekat až umře ? Halo, mu bych ani náhodou nevěřil, stejně to celé simuloval. Nom, ano, možná jsem, jak on pronesl, "zrůda" ale rozhodně mi to nevadí. Takže tím bych se s váma rozloučil a děkuji za pozornost.

Damien Sparks: Tak, konečně jsem v tomhle kraji, který si tolik lidí vychvaluje a přitom..není o co stát. Já jsem tu proto, abych se vyjádřil o vašich padlých, což hodlám udělat. Nebudu se tu omlouvat, za to, že jsem vaši maličkou splátkyni zabil. Dobře, začnu teda, jak to celé bylo. Takže, Annie jsem potkal už na ubytovně, bavil jsem se s Euph, s dívkou, do které jsem se zamiloval a je to jediné, pro co bych s radostí umřel, kdybych jí tím zajistil život. Ona tam přišla a začala se vyptávat na to, jak se dostane do svého pokoje a tvářila se přitom jako naprostý andílek. Vzala mi drahocenný čas s dívkou, už od té doby jsem jí neměl moc rád. Potom v aréně, kdy jsem se spojil s Euph, která akorát stresovala, že Annie zůstala v divadle a ráno pro ni šla, na vlastní pěst a já ji nemohl chránit. Kvůli té vaší malé stvůře, která dostala jméno Annie, ohrozila svůj vlastní život! Nic neudělala a vůbec za to nestála! Nestála ani za pitomou vteřinu našeho času! *A nakonec? Než se loď potopila, s radostí jsem jí svěřil dýku, protože jsem jí aspoň trochu věřil! Snažili jsme se zachránit a když došlo na boj s Tobiasem, ona opět neudělala nic! Všechnu špínu jsem oddřel já! Ona po nás házela jen nějaké věci na dálku, aby se nemusela dostat do boje! Potom, když se Tobias vzdal, tak ho chtěla zabít, přičemž si o to ani nezasloužila! Jen se chtěla ukázat před sponzory jako skvělý vrah, přičemž nic naprosto neudělala! Byla neschopná a nenávidím ji! Kdyby to bylo jen trochu možné, tak bych ji klidně zabil znovu a to tak, aby ji to bolelo co nejvíc! Víte proč? Protože ta mrcha prohlásila, že má narozeniny a já s ní chtěl nějak dohodnout, co budeme dělat dál a ona na mě zaútočila s mou vlastní dýkou se kterou mi uřízla dva prsty! Pokud se někdy někdo z devítky ještě dostane do finále, přísahám vám, že klidně obětuju všechno, co mám a pošlu takových sponzorských darů, kterým se říkají kapitolské útoky, na toho z devítky, že nikdy neopustí arénu. Všechny ostatní kraje mají nárok na vítěze, jen vy ne. Pokud jste dokázali stvořit takovou zrůdu jako byla Annie Flowburn, musíte být všichni stejní. Dneska po mě nebudete nic házet, pro změnu já po vás. Tady máte krásná přání k narozeninám, Annie ode mě dostala ten nejlepší dárek, doufám, že hnije někde v pekle. Byla to jen odporná lhářka.


Damien Sparks: Hm, hezký karton, že? Měl by ho nosit každý, je nepochybně kvalitnější než materiál od vás. No, já tu mám za úkol povídat o splátcích osmého kraje, že ano? Dobře, povím vám o nich. Na holku z vašeho kraje si nevzpomínám, pravděpodobně umřela nějakou trapnou smrtí hned druhej den, to se dost umíralo. Kdežto ke klukovi mám dost co říct. Takže, Pin Needle, nemůžu o něm nic hezkého říct, byl to bezpáteřní člověk, u kterého jsem měl to potěšení ho zabít a budu si asi muset vymyslet simulátor, abych si mohl pro radost zopakovat jeho zabíjení. Takže, Pina Needla jsem viděl po tom, co zabil prvního člověka, až později, když jsem vyšel z arény, pomalu fňukal, že někoho zabil. Jak ubohé. Naše další setkání bylo při tom, kdy jsme po nich hodili Molotovův koktejl, ještě smutnější bylo, když on tam nechal svého spojence skoro uhořet a utekl. Už tenkrát jsem si pomyslel, že to je naprostý idiot a že on nikdy arénu nesmí opustit. Velmi zajímavé bylo, když jsme se pokoušeli zbavit dalších splátců, že on na nás vyběhl s naším vlastní nápadem, který ještě špatně vyrobil a vlastně měl štěstí, že mu ta lahev sama vzplála, jinak bych ho klidně zabil na místě. To kvůli téhle svini je moje milovaná Euph mrtvá! No, pokračujme. Po útoku tygrů, který skončil katastrofálně, protože jsem zůstal jenom s normálním Tobiasem a těma dvěma zrůdama, Annie a Pinem, v aréně, rozhodl jsem se pomstít tomu, kdo se podílel na smrti mojí Euph. Našel jsem ho v pokoji, který jsme předtím nechali vybouchnout. Byl dost zraněný, ale to mi nezabránilo, dohnat ho až k divadlu, kde jsem ho konečně zabil. Byl to první člověk, kterého jsem zabil a byl to ten nejlepší pocit na světě, když mi umíral pod rukama, ten prevít, co způsobil její smrt. No, ale abych vám zase nekřivdil, osmý kraj mám o kousíček radši než devátý. V dalších hrách jste měli celkem fajnové splátce, pokud nepočítám Rose Springsnow. Na Pentagames jste se sice nevyznamenali, ale takový Caleb Reynolds byl skutečně úžasný, doufám, že takových máte víc. Ve finále 107. jsem fandil Caroline.

Stephanie Borman: Je to strašně nefér. Já vážně nevím, co bych vám tady měla říkat. Je mi to tak strašně líto, že se to ani nedá popsat slovy. Není to fér!

Karalynn Ringrose: To je pro všechny, kdo mi rádi říkají "kanibalka" nebo "psycho dítě". Vy si ymslíte, že to nevím, ale já vím všechno mí drazí spolukrajané. Jsem moc ráda, že i po tolika letech vidím na vašich tvářích zaskočení z mé výhry. Všichni jste se těšili, že umřu, nemám pravdu? Je mi to jasný. Co bych vám tu asi měla říct co? Všichni už všechno víte, takže si asi zase půjdu po svém.


Desirée Mason: Zdravím Vás... 7. kraji. Asi si musíte říkat, jaká to nespravedlivost. Buďte rádi, že jsem vám nikoho nezabila. Vlastně jsem té Lojze... Awana! Jo, to byla Awana. Kdybyste věděli, jak je otravná, tak byste jí taky zaškrtili. Ale víte co? Ono není moje chyba, že se tam dostala a zbavila jsem se jejího oka a poté jí zabil můj spojenec Cedric. Mohla to čekat... taková šňura přece nemůže přežít, nechápu proč by se vůbec do her někdy přihlašovala. Byla zkrátka fakt otravná. Hlavně, když jsem jí poprvé potkala před soukromým vystoupením a pak stále otravná aréně, ale fakt jsem se pokoušela na něj být milá. No, musím uznat, že je to opravdu dementní. Co se týče kluka od vás? No vlastně jo! Ten byl dokonce horší než Awana. Sice já je nezabila, moji spojenci jo. No a co? Je to aréna a kdyby jsme to nebyli my, tak to bude někdo jiný a vy byste stejně zoufale čekali, kdy vaše dítě pozná tmu. Snad mě chápete ne? Ale musím říct, že Awana byla statečnější než ten ubrečený Jupiter. Ugh! Byl tak děsně ufňukaný, že bych... na to ani neměla slova popsat vše, co bych mu provedla. Rodino! Jo vy, rodino Knapweeda! Měli byste rádi, že je pryč! Takže já mizím a vy si tady užívejte další moje kolegy.

Damien Sparks: Myslím, že po tom, co jsem předvedl v předchozích dvou krajích, je na čase zase na něco normálního. Dá se říct, že jsem se ve svých hrách podílel na smrti obou vašich splátců. Neříkám, že mě to mrzí, lhal bych, protože jsem chtěl vyhrát, pro Euph, ale nikdy bych nechtěl zažít ten pocit, je znovu zabít, jak jsem si to přál například i Annie a Pina. Začnu asi tím nejsnažším, Fayalite, nezabil jsem ji, teda ne přímo, ale minimálně na mou žádost hodila Euph do bazénu lampu, do kterého pak Faye skočila a to ji zabilo. Zaútočil jsem na ně zápalnými lahvemi, i když nám nic neudělali, ale jen proto že jsme byli aréna, jsem rád, že je ty lahve nezabili. Nicméně, Faye mi je líto, neměl jsem tu čest ji poznat i jinak než jen jako dalšího nepřítele a její smrt byla pro mé přežití nezbytná, ale asi si zasloužila zemřít nějak líp, ideálně ve společnosti Tobiase. Tobias Rewiew, z počátku jsem ho vůbec neměl rád, byl to další nepřítel, který byl mimo naše spojenectví a když se loď potopila, věděl jsem, že ho musím zabít. Byl to nejčestnější člověk, jaký v té aréně mohl být, neudělal žádný podraz, vlastně se jen snažil přežít, ale nezradil mě a nakonec se vzdal. Stydím se za to, že jsem zrovna já byl jeho vrah. Předpokládám, že už brzy přijde doba, kdy se tento kraj dočká dalšího vítěze. Budu vám držet palce, zasloužíte si to.

Andy Nufa: Takže, všichni si určitě pamatujete mého úžasného spojence, Sebastiana. Byl to super chlap kterého mi bylo neskutečně líto a věděl jsem že bych ho nedokázal zabít. Neříkám že zranit, ale být ten kdo mu vezme život se mi rozhodně nechtělo. Vím, že způsob, jakým jsme se dali do kupy nebyl nic moc ale přesto to bylo to nejlepší spojenectví jaké jsem mohl mít. Sansana a Bender si také zaslouží prostor ale Seb je teď nejdůležitější. Jak už jsem řekl, i přes jeho brutalitu to byl uvnitř duše velký dobrák no a tehdy když se to zvrtlo a poslali po nás muty, myslel jsem jen na to že musím zachránit nás oba. A i když se mi hodil také jako štít, přeci jenom jsem nebyl schopný ho dostat nahorů a tak jsem se alespoň snažil ty piráty držet od něho dál. Když vše ustalo a já se rozhodl jít pro něco k jídlu, Seb ještě žil. Jakmile jsem se ale s tím dítětem vypořádal a začala hrát hymna, věděl jsem že je něco zle. Netušil jsem že už jsme tam tři. A už vůbec ne že Seb mezitím umře. Měl obrovské ambice na výhru no bohužel, osud tomu chtěl zřejmě jinak. A tak tu teď před vámi stojím já místo něj. Neříkám že mě to nemrzí. Ale jsem za svůj život který mu dlužím rád.

Stephanie Borman: Nejste vy trošku nudní, um? Zkuste se trošku víc snažit.


Damien Sparks: Tak jsem konečně tadyyyy... Co bych o šestce řekl? Nic si nepamatuju z her, asi to byli nějaký neznámý tydýti, kteří umřeli nějak trapně, jako většina lidí ze šestky. Vlastně, kdo zajímavej ze šestky kdy byl v hrách? Ve 107. Hrách to byl nějakej kluk, Mikey Way, co mi vzal holku, která se mi líbila, potom si až pamatuju Luciuse, který byl zase gay a vlastně všechno oddřel můj svěřenec v té aréně a byl naprosto zbytečný. Potom to byl Blake a Melissa, Blake byl zajímavej, aspoň s ním nebyla nuda a Melissa...neudělala nic po to, aby se dostala ven, měla šanci a nevyužila ji. To je dobrý, Pris, já už to zvládnu. Já jsem vám chtěl ještě něco řííct..No, takže..ještě slova k Melisse? Chtěl jsem jí pomoct, protože její smrt by zničila jak ji, tak Adama a ona neudělala absolutně nic, aby je zachránila, chtěl jsem jí poslat i dar, ale než jsem něco sehnal, už stihla umžííít. No, teď pár slov k vítězům, Chantelle je tak hrozně sexy vítězka, má úžasný.. A Adam...je taky úžasnej. Ach jo, se Chantelle bych chtěl jiný věci než povídání.

Andy Nufa: Panebože. Někdy si říkám jestli nebylo lepší se nechat zabít tím malým spratkem a nemuset tady stát s tou bandou idiotů která je až na některé vyjímky naprosto ztracená. Kámo, ať si sebevíc opilý, tohle si zapamatuj. Ještě jednou jedinkrát někde uděláš nám, vítězům, takovou ostudu tak si vezmu tvoji figurku a prokleju tě tak že už se mi nikdy neodvážíš podívat do očí! Dobře, co bych tak mohl říct. Kromě toho že v mých hrách byl jeden velmi zvláštní homosexuální páreček který se nám podařilo zabít dřív než to nakladlo vajíčka. Pokud by to teda svedli. Tahle je pro vás pánové ,snad se svým sexuálním hrátkám můžete oddávat i tam nahoře.

Karalynn Ringrose: Zdravím. Jak jistě víte, tak v mých hrách byla velice známá a silná Yowis. Pamatuju si, jak se za náma rozeběhla u hradu. Nebo jak mi zasedla spojence. Omlouvám se, že se směju, ale ona byla nezapomenutelnou osobou v těchto hrách. Žádala si po mě moji naběračku na zmrzlinu. Přecpávala se vším tím sladkým. Prostě byla dokonalá. Kdybych nebyla ve spojenectví s Perseusem, tak bych uvítala její přítomnost. Navíc představte si tu kombinaci mě - křehké dívenky a jí - velké holky, jak jdeme vedle sebe s drsným pohledem a za nimi vybuchující zmrzlinový hrad, přičemž po celém úseku sněží zmrzlina. To by byl velice nezapomenutelný zážitek z her. Je mi vážně líto, že umřela. Mohla by vám tu teď povídat místo mě o tom jak moc ráda jí a jak si užívá zasedávání mladých chlapců. Vlastně, já jsem jí neznala. Nemůžu říct, co přesně by vám tu řekla. Ale pořád by byla naživu. No a pak ten chlapec. Nevím, jak se jmenoval. Viděla jsem ho dvakrát za ty hry. Na jeho začátku a na jeho konci. Jeho konec byl velice smutný. Musím uznat, že nebýt zabraná do jídla, tak bych i k němu přišla a obejmula ho. Trápil se. Ale ta červenovlasá holčina mu pomohla. Hold pro všechny ta aréna nebyla a tohle byl jediný způsob jak se z ní dostat. A já mu děkuju, že odešel. Protože kdyby to neudělal a bojoval dál, tak já jsem už dávno mrtvá a nestojím tu. Všem rodinám z tohoto kraje, kterým jejich dítě umřelo ve hrách se omlouvám. Omlouvám se za všechny. Protože nikdo si tohle nezasloužil. Já o tom vím své. Věř a chtěj, šestý kraji. Protože pak dokážeš cokoliv na světě.


Damien Sparks: Takže, v mých hrách byl Christina Grace, skutečně měla úžasný rozhovor, díky čemuž si ji pamatuju, bohužel se ale v aréně zavraždila a já neměl tu šanci ji poznat lépe. Potom si ze 107. Her pamatuji oba splátce, šlo o Theressu a Alexandra. Theressa nedopadla moc dobře, což moc dobře víte, když posloužila jako jídlo a Alex, držel jsem mu palce, stejně jako jeho spojenci Calebovi, bohužel, ten konec se jim nepovedl. V dalších hrách byl Terenc a Stephanie. Terenc mi docela připomínal mě v aréně a celkem jsem mu výhru přál, přesto se mi ani trochu nelíbilo, jak se zachoval na konci, kdy se pokusil Steph vzít lék, naštěstí to nezvládl a jsem rád, že jsem dostal šanci Stephanie Borman poznat, je to úžasná osoba, rád bych s ní trávil i víc času, kdyby si na mě udělala čas. Jako poslední si pamatuji Camille Lawrence a Isaaca Asimova. Camille mě skutečně mrzí, že zemřela, byla to úžasná osoba a o to víc mě šokovalo, když se tak hloupě nechal zabít Isaac. Vlastně, Desirée musíte všichni nesnášet, zabila vám oba splátce. No, abych se i vyjádřil k vítězům. Z Andyho Foye jde trochu strach, ale nijak zvlášť se s ním nevídám, kdežto Steph, patří mezi moje nejoblíbenější vítěze, fakt ji mám rád, těší mě, že je tu se mnou.

Andy Nufa: Milý 5. kraji..ne že bych se vám divil, opravdu, na vašem místě bych měl nejspíš taky sto chutí ho zastřelit ale uvědomte si že jsme to pak mi kdo ho musí skládat dohromady. Ale abych si tu jenom nestěžoval, pamatuji si jen na Bendera, mého spojence. Původně jsem ho vlastně ani ve spojenectví mít nechtěl. Ale Seb byl takový ten vůdce. A i když mi přišlo že nám jenom užírat zásoby, neměl jsem to srdce ho jen tak na místě probodnout..no, spíše odvahu vzepřít se Sebovi. Když však našel tu holku a snažil se jí sám zbavit, udělal na mě dojem. Poté už jsem ho však viděl jenom dvakrát. Tehdy když se loučil se Sansanou a když umřel. I přes to všechno to byl velmi statečný člověk bez iluzí co to prostě nezvládl.

Desirée Mason: Čau! Co říct? Moje chyba to nebyla? Je to aréna, musí někdo zemřít, aby vyhrál. Zabila jsem Vám děti, sorry... myslím to upřímně, ale co. Určitě nechcete slyšet dojemné řečičky typu, je mi to hrozně líto, protože to Vám dítě nevrátí. Jinak máte hezké město. Líbí se mi tamten obchod, co máte. VS! To se máte... No a už tyhle hlouposti nechcete slyšet, takže já si půjdu zase za svým.

Karalynn Ringrose: Zdravím pátý kraji. I vy tu máte vítěze. A jak dokonalého. Je to moje nejlepší kamarádka a tak mě tohle připadá jako druhý domov. No...komu by to tak nepřišlo, že? Ale teď k zemřelým. Dívka z vašeho kraje mi v mých hrách dost pomohla. A to svou smrtí. Bez ní bych tu nebyla, ale teď chci mluvit o něčem jiném. Prosím neházejte na mě ni, protože už je toho na mě moc. Chci mít tohle prostě za sebou. Z mladé dívky jsem si uřízla kousek ruky, abych se mohla najíst masa. Ano chutnalo to jako každé jiné maso. Ne opravdu toho nelituju. Ne neomlouvám se rodině, že jsem jim poškodila dceru a nakonec...Ne nejsem kanibalka. Bylo to jen jednou a to kvůli všemu tomu sladkýmu kolem. Bye bye.

Stephanie Borman: Za krajíc!


Andy Nufa: Nope. Neviděl jsem je, umřeli, mohli vyhrát.

Damien Sparks: Takže, nejsem si jistý, jestli můžu říct něco o splátcích ze čtvrtého kraje, kteří se mnou byli ve hrách. Jednalo se pokud vím o Mayu Trionelli a Andrew, kterého zabila moje spojenkyně. Neměl jsem příležitost je poznat, patřili do té téměř uzavřené společnosti profíků, kteří se nechtěli s ostatními seznámit, což mi možná umožnilo vyhrát. Tím bych vám za to chtěl poděkovat, za to, že každý kraj, včetně toho vašeho, musel přinést oběť pro to, abych já mohl žít. V dalších hrách jsem si moc čtvrtého kraje nevšímal, nemůžu posoudit. Další osoba, kterou jsem zaznamenal, byla Deborah Lovell, byla skutečně fascinující osoba, ve finále jsem jí přál výhru, ačkoliv by měl čtvrtý kraj už čtvrtého vítěze. Abych řekl něco i k vítězům, Jason se zdá .. jako zajímavá osoba, která zatím snáší moje ... nálady, Doutzen jsem zatím moc nepotkal, ale doufám, že se má s malou Lily dobře a velkou Lily jsem taky ještě nepoznal, ale předpokládám, že jsou to úžasné osoby, asi jako čtvrtý kraj. To je asi vše, co bych vám řekl.

Desirée Mason: Hmm, 4. kraj... asi bude fajn kraj, ale co říct. Moc jste mi nepomohli. Vaše splátkyně byla agresivní, i když mi se Spencerem pomohla, ale vůbec jsem jí o to nežádala. Někteří jsou určitě fajn, já fakt nevím. Jen jedno vím... a to, že jdete každým rokem do sraček!


Damien Sparks: Uhm, ahoj, třetí kraji, tak..asi bych měl říct, že jsem doma, že jo? Já bych měl asi říct něco o své spojenkyni a spolukrajance z mých her. Jmenovala se Euphemia d´Veritas a byla to ta nejúžasnější osoba jakou jsem potkal. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Do teď si pamatuji naše první slova, která jsme spolu prohodili. Bylo to na přehlídce. Cituji: "V těch šatech ti to neskutečně sluší." "Děkuju, tobě taky!".*Jak mluví, tak se mu na tváři začne objevovat šťastný úsměv. Skoro začne mluvit naprosto uvolněně.*Původně jsem do Her šel s úmyslem, že se pokusím vyhrát nebo aspoň ovlivním výsledek natolik, aby odešel někdo, kdo si to zaslouží. Nakonec jsem ale dopadl tak, že jsem byl připraven zemřít pro to, aby Euph mohla z arény odejít. Obdivoval jsem a obdivuji na ní všechno, byla naprosto dokonalá a nedokážu popsat nic tak bolestivého jako bylo zjištění její smrti, kterou jsem ale pomstil. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli umřu. Až později jsem jí chtěl splnit poslední přání, že by měl vyhrát někdo z trojky. Šel bych do Her znovu, pokud by to znamenalo jedinou minutu toho, kdy bych s ní mohl být. Nikdy nezapomenu na naši hádku ve strojovně kvůli jednomu polibku, vlastně, nikdy nezapomenu na ni. Dal bych jí cokoliv, co by chtěla, kdyby to jen trochu šlo. Vím, že mě nikdy neměla tak ráda, jako já ji, ale o to víc jsem se snažil, abych jí dokázal, že já za to stojím, přesto jsme to nestihli dokončit a i přesto, jak krátkou dobu jsem ji znal, přišlo mi, jako bychom spolu byly už dlouho a věděl jsem, že prostě k sobě patříme hned od prvního pohledu na ni. Euph, vždycky na tebe budu myslet.


Damien Sparks: Zdravím, měl bych mluvit o splátcích z druhého kraje, ale... hodně špatně se mi o nich bude mluvit, skoro si je totiž nepamatuji a myslím, že se lidské společnosti vyhýbali, jako to profíci dělají. Vlastně, prvního splátce z dvojky, kterého si pamatuju, byla Sansa Fountain, kterou jsem viděl jen letmo, jinak vím už jenom potom o Clove, Desirée a Lukovi. Takže, povím vám něco k nim, aby se neřeklo, že jsem o ničem nemluvil. Clove mi zachránila život, takže druhý kraj asi není tak špatný, jak se o profících říká, bez ní bych tu asi nebyl, což by nepochybně mnoho lidí potěšilo. Jsem jí vděčný a proto děkuju druhému kraji, že Clove existuje. Dál vím o Lukovi a Desirée. Luke..no, nejsem si jistý, jestli bychom si rozuměli, ale každého může něco překvapit a nakonec Desirée. Jak mi její sestra zachránila život, Desirée mi zase dala nedávno pěstí a má vážně dobrou mušku. To je asi tak všechno a doufám, že někdy zase brzo uvidím splátce Druhého kraje v akci, je to skutečně fascinující podívaná.

Karalynn Ringrose: Tak…a jsme tady že? U kraje z mého finále. Na tenhle den jsem se sice připravovala, abych byla sebejistější, když budu mluvit, ale nejde to. Jsem nervózní a vážně je mi na nic. Nejprve vám chci pogratulovat k dalšímu vítězi. Desirée byla opravdu úžasná a i jsem si na ni vsadila. Rodina Masonů musí být opravdu hrdá. Obě dcery vítězky, to je víc než dokonale úžasná rodina. Další věc je, že jsem opravdu ráda, že jsem tu, protože mě strašně zajímalo jak to tu vypadá. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi poštěstí takhle jezdit do krajů. Navíc turné je jen jednou a tak si to musíme pořádně užít no ne? Další věc….Vaši splátci jsou velice stateční a silní jak fyzicky, tak duševně. Máte tolik předpokladů pro výhru, že se divím, že nevyhráváte každý rok. Luke Spencer měl víc než dost šancí. Shane byl divný. Neznala jsem ho a ani mě nepřipadal jako důležitý. Omlouvám se rodině, ale on se ani nesnažil. To je asi to nejhorší, co nějaký splátce může udělat. Connor byl spratek, neměla jsem ho ráda a nikdy ho mít ráda nebudu. Proč bych to taky dělala, že jo? Kdo by měl rád někoho, kdo se ho pokoušel znásilnit? Jsem ráda, že umřel. Poppy. Tu jsem moc nesledovala, ale to jméno mi něco říká. Nijak moc mě nezaujala. Ale jistě byla statečná jako ostatní z vašeho kraje. Sansa byla zvláštní, ale zrzavá, což jí dává malé plus. Ale pořád to její chování bylo….prostě zvláštní. Nebudeme to rozebírat. Nikam bysme se totiž nedostali. A tím nechci urazit rodinu Fountainů, ale já nevím, jak bych její chování popsala. Její rodiče určitě ví, o čem mluvím. Docela mě přišla smutná její poslední slova. No slova….ten projev. Chudákovi musel někdo moc ublížit. Leonard byl sice statečný, ale ne tak moc aby se dostal z arény ven. Což je dost smutné. Když uvážím vaše výhody, tak je to možná i ostuda. Ostatní bojovali. On ne. No a další Luke Spencer. To byl ten nejlepší splátce, jakého jsem kdy viděla. Rodino Spencerů, váš syn byl tak moc super, že se to nedá ani popsat! Ta show…to bylo něco dokonalého! A tolik splátců ještě snad ani nikdo, za tu dobu co jsem vítězka, nezabil. Jeho smrt byla dost smutná. Málem bych se rozbrečela, ale Desirée prostě u mě vedla. Ještě jsem jí ani nestihla pogratulovat, ale to se za chvilku změní. No a to pro mě nejhorší si nechávám na konec. Caroline Angela Brilliant. Jméno nahánějící mi hrůzu a zároveň smutek do očí. S Caroline jsem se setkala pouze dvakrát. Poprvé to bylo, když potřebovala zápalky. Samozřejmě v tu dobu jsem ještě nevěděla, že s ní budu ve finále. Půjčila jsem jí tedy ty sirky za výměnu mého bezpečí. Odešla a dál už jsem jí viděla jen ve finále u rohu. Jakmile zemřel Caleb a ten druhej kluk, tak jsem věděla, že už jsme jen dvě, že jsem ve finále. Že mě čeká velký boj s někým, kdo stojí o tu výhru. Nechtěla jsem se nijak odlišovat, tak jsem o tu výhru začala taky stát. Navíc to pohánělo to, že čím víc bylo mrtvých, tím víc jsem nabíjela dojmu, že z té arény třeba vyjdu právě já. A toho dojmu jsem se nechtěla zbavit. Proto jsem zaútočila na její hlavu. Vyšplhala po stromě, snesla se dolů po laně a chtěla jsem jí bodnout do hlavy. Mít to už za sebou. Jenže ona byla chytrá. Věděla, že někdo někde ještě musí být. Každý idiot si totiž v aréně počítá výstřely. A tak začal boj. Mezitím co já jsem byla na stromě, ona vzala moje sirky a zapálila s nimi strom, na kterém jsem plánovala další strategii. Vzpomínám si na ten moment, kdy jsem si zahrála na Tarzana a zhoupla se kolem hořícího kmene dolů. Byl to neskutečný pocit, který bych klidně zažila znova, ale musela jsem myslet na výhru. Proto jsem se snažila zabodnout šíp drahé Caroline do zad. Utíkala jsem se schovat do keřů a potřebovala jsem, aby už neměla žádnou zbraň. Pak bych totiž měla výhodu. Tak jsem se rozběhla. Běhala jsem tak aby mě jen slyšela a střílela po sluchu. Jenže mazanost nepřechytračím a tak jsem se žádného výstřelu z luku nedočkala. No a pak už si vzpomínám jen na boj na tělo. Svalila mě a začala mě škrtit. A co udělat v sebeobraně lepšího než najít nejbližší zbraň u vás a prostě ji zabodnout, že? A tak jsem chňapla po nožíku. Rodině Brilliant se omlouvám za to, že tu na pódiu nevidí jejich dceru. Já sice jen hádám, ale pokud by ona vyhrála a měla podobný proslov jako já u nás v kraji…tak by to moje rodina nezvládla. Už přišli o jednu dceru a já nechtěla dopustit to, že by přišli o další. Oni by neměli nic. Vy máte naději. A tak se omlouvám vám i Caroline za to, že tu stojím. Děkuji za pozornost. Jen chci, abyste věděli, že tady u vás jsem měla ten nejdelší proslov, jaký kdy kde budu mít. Poslední dva kraje jsem vynechala, takže mám asi tendenci mluvit a mluvit a mluvit. Ale nebojte, už končím. Takže přeju hodně zdaru v hrách a krásně si tu hospodařte.

Desirée Mason: Zdravím všechny přítomné! Nejsem moc velký řečník a nehodlám tady dělat jakékoli divadýlko a ani to nebudu protahovat. 2. kraj mám opravdu ráda a jsem na něj opravdu pyšná. Jsem ráda, že tu mohu být. Poslední splátci, kteří byli v aréně nebyli zas tak skvělí, ale vím, že se to určitě spraví. Co se týče Luka. Hodně mi v aréně pomohl, i když jsem ho ze začátku nenáviděla. Asi pro vás Spencery to není fér, ale třeba se toho dočkáte i vy, protože Thomas i Luke byli skvělými splátci, kteří opravdu nebyli k zahození. Co se týče Vás! Tak se jen snažte být lepšími a lepšími. Nechci tu vidět žádné lemry líné! A to je ode mne vše.


Damien Sparks: První kraj, kraj, který je od mého celkem blízko a přitom jsme na tom v postavení tak odlišně. Tím myslím ty možnosti, co máte vy a které mám já. Vlastně, měl bych si to tady užít, je to totiž poslední kraj, který si na turné užiju jako vítěz a nic takového už se mi zřejmě opakovat nebude. Předpokládám, že všichni očekáváte nějaký trapas, jak se mi to podařilo ve všech ostatních krajích, ale tady chci být vážný. První kraj...vážím si lidí, co jsou z prvního kraje. Stejně tak jsem si vážil své spojenkyně Persefone Harris. Nepochybuji, že bez Euph bych ji nepoznal, pravděpodobně by mě zabila, ale přesto byla spolu s námi. Byla to úžasná osoba, jakou jsem od prvního kraje nečekal, čímž jsem si první kraj hned oblíbil. Byla úžasná, odvážná a když se s námi loď převrhla, nemohl jsem ji tam nechat a naštěstí jsme ji zachránili. Vlastně..ona byla první holka, kterou jsem viděl bez oblečení. Kdybych byl schopný zachránit před tygry i někoho jiného, než jen sebe, udělal bych to, zachránil bych ji i Euph a Annie bych tam někde nechal. Vlastně, když to tak řeknu, ona byla hned druhá osoba, které jsem výhru přál, hned po Euph. Nikdy na ni nezapomenu, přál bych každému, aby takovou osobu mohl znát. Asi by bylo dobré říct i něco o Claudette Fairy, byla moje mentorka, i když jsem ji do té doby ani jednou neviděl, dokud jsem nevyšel z arény. Vlastně, možná bych jí chtěl poděkovat, že jsem ji nemohl potkat dřív, pravděpodobně by změnila věci, které by pro mě třeba dobře nedopadly. Přeci jen je její kraj tento. Doufám, že brzy potkám nového vítěze prvního kraje, už by bylo znovu na čase. Přeju vám to.

Stephanie Borman: Nemám to tu ráda. Na toaletách to divně páchne a to máte být lepší kraj. Vlastně nemám ráda vás, proto mám předsudky tady ke všemu. Náš krajíc naštěstí drží a hlavně ve Hrách držel dohromady, takže čekali jste něco jinýho?

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92