[ 7th Pentagames ] • Soukromá vystoupení | INDEX

Sunday, October 20, 2013

109th Annual HG - Rozhovory


*Vyjde na pódium, nikam sa neponáhla, a snaží sa ešte skryť svoje znechutenie skôr než sa zjaví na javisku. Podarí sa jej to. Najprv trochu neisto, no potom stále viac sa usmieva , aj by zakývala kebysi oboma rukami nepridržiavala šaty pri chôdi nech sa o ne nepodtkne. Keď príde k moderátorovi usmeje sa i naňho a podá mu jednu ruku, tak ako sa to robievalo v minulosti keď dámy podávali gentlemanom ruku a tí ju pobozkali a prípadne následne posadili na jej miesto. Spokojná si znova podoberie šat a rozprestrie ich po kresle kam si sadne, no neoprie sa ale je krásne vystretá, ruky má zložené v lone, trochu nervózne sa usmieva do davu a čaká čo bude ďalej.

Jaká myslíš bude letošní aréna?
*Odtrhne pohľad od divákov a sústredí sa na moderátora.Naoko sa zamyslí a potom pokrčí plecami* Naozaj neviem.. posledné hry boli väčšinou v mestskom prostredí, alebo aspoň prijateľnejšom..*začne rátať na prstoch*vesmír, loď, mesto...samozrejme cukrová krajina bola výnimka* usmeje sa smerom na divákov.*Myslím že to záleží aj od toho čo by ste radi videli vy, predsa len je to pre vašu, nie našu zábavu* adresuje to Capitolčanom no vraví to ako keby to pre ňu bola česť, česť že sa kvôli nim bude musieť zabiť. Neprestáva sa usmievať a len pohladí svoje šaty.*Avšak myslím že tentokrát by malo prísť niečo menej pohostinné, alebo aspoň viac nezvyčajné, komfortu bolo dosť, a aká to je už len zábava?* položí rečnícku otázku a pery sa jej znova vykrútia do slabého úsmevu.

Byla by jsi raději v přírodní krajině nebo v nějakém městě jak tomu bylo minule?
Samozrejme že v prírode* zasmeje sa*Ja viem,mňa že to vyzerať zvláštne- obyvateľka prvého kraja a prírodná krajina!* sama nad sebou pokrúti hlavou.*Ale môže to poskytnúť viac výhod..pre tých čo ich vedia nájsť* zatvári sa prefíkane, a len sa ešte pohodlnejšie usadí.* Rozhodne mesto z minulých hier ma ničím nelákalo* ohrnie nos a zamračí sa* Príroda? Áno. Špinavé mesto, plné smradu a odpadkov? Ehm..Pardon ale nie ďakujem.*spraví trpitelsku grimasu*

Už jsi navázala nějaké Spojenectví?
*Prikývne a tvár sa jej rozžiari* Ó áno.. s tým zlatým dobre že nie chlapčekom z 9. kraja.* oči sa jej zväčšia ako keby videla malé dieťa,mačiatko alebo niečo iné z čoho sa jeden vždy rozplýva.No potom trochu posmutnie* Chudáčik,taký mladý a už musí ísť do hier* pokrúti hlavou* So mnou bude mať aspoň niaku šancu* sebavedome prikývne a znova sa usmeje.Potom sa obzrie za seba, do zákulisia, kde podla nej už čaká a nakloní sa bližšie k moderátorovi.* Povedzme si rovno..nie je to hriech posielať také rozkošné stvorenia do hier?* pokrúti hlavou a odtiahne sa pričom žmurkne a usmej sa.Keď skončí jej čas znova sa postaví na mierne roztrasené nohy, pridrží si sukňu a pár krát divákom zakýva, usmieva sa a pošle dokonca aj jeden vzdušný bozk a takto sa vydá smerom preč z pódia až im zmizne z dohľadu.*
*S širokým úsměvem, a tento rok vlasy splývajícímy až ke konci zad, v klasické tyrkysové barvě. Pokyne divákům a tleskání pomalu ustává. Poté se usadí do křesla a promluví do mikrofonu.* Vítám vás u rozhovorů 109. Annual Hunger Games ! *radostně vykřikne a poté opět pokyne divákům aby ustali.* Jako první zde máme splátkyni z 2.kraje, Sansanu Fountain.
*Přichází na pódium s velkým úsměvem. Jako vždy absolutně falešným. Nikdy se už neusměje upřímně. Možná až bude umírat někde v propasti, kterou si třeba sama vyhrabe. Přece jen hry nejsou jednodenní záležitost, takže bude mít spoustu času. Mává všem divákům a nestačí se divit, kolik sem chodí lidí. Nebo spíš kolik žije lidí v Panemu. Když je u svého křesílka, tak se posadí a hodí nožku přes nožku.*

*S přidrzlím úsměvem čeká až se zjev zjeví. A taky je na co koukat. Každopádně po jejím gestu si posměšně také hodí nohu přes nohu. Nakonec se však zasměje* Takže, milá Sanso. Druhý kraj je pověstný svým elánem do her. Jak to vidíš a cítíš ty?
*Poslouchá svou první otázku a musí se zasmát. Takhle jí dlouho nikdo nerozesmál.* Omlouvám se za ten smích, ale poslední dobou mi to nepříjde že celý druhý kraj má nějak elán do her. Vždyť vyhrávají ty chudší kraje. A já jsem jedna z těch, která moc tím elánem neoplývá. *Bude upřímná. Vždyť lhát tu nemá smysl. Pro tu chvilku potěšení jí to taky nestojí a navíc ta pravda by stejně vyšla na povrch hned u Rohu hojnosti.*

*Poslechne si její odpověď a pokrčí rameny. Ona sama si na smrt nahrává. Poté se podívá do davu* Já si myslím že je to hlavně na splátcích kteří mají elánu dost. Nebavím se teď o vítězstvích. Ale dobrá, další otázka. Koho by jsi teď nejraději viděl?
Koho bych chtěla nejradši vidět? No pamatuju si minulý ročník, kdy byl v Hrách můj neschopný přítel. Connor Mason z mého kraje. Jistě si ho všichni pamatují. Tak přesně toho bych si teď přála vidět, abych ho mohla sama zabít. Čímkoliv co bych našla. *V očích se jí zaleskne nenávist, ale snaží se to zamaskovat tím falešným úsměvem* Není nikdo jiný koho bych v tuhle chvíli nejraději viděla.

*Pobaveně se usměje. Ta dívka ji přijde sympatická. Nakonec však musí rozhovor ukončit. Podívá se na ni a důvěrně mrkne* Takže by jsi teď nejraději zabila svého přítele? Máme tedy počítat s tím že letošní hry budou opravdu krkvavé v tvém podání?
Z mé strany žádnou krev bohužel neuvidíte. Já mám něco jiného co ve Hrách využiju a hodlám to ukázat až v aréně. Přece nebudu prozrazovat svůj plán veřejně a kazit tak překvapení, které všechny diváky Panemu čeká. *Otočí hlavu k jedné z kamer a její úsměv opadne. Hodlá teď promlouvat jednomu člověku do duše* A ty moje milá sestřičko se dívej pořádně, protože chci, aby jsi se něco naučila a nebyla pořád tak neschopná a ufňukaná. *Pak se ale zase mile usměje a pohled stočí k moderátorce*
  • 3. JAMES SODDY
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 6/10
Co by jsi nám řekl o svých schopnostech? Čím by jsi nejspíš ochromil své protivníky?
*Když ho zavolají, tak zamíří na pódium, kde se spokojeně usadí.* No, abych byl upřímný, baví mě práce s ohněm, myslím, že to je moje hlavní schopnost a tím bych dokázal ochromit i protivníky. Zbytek snad postřehnete v aréně.

Určitě už jsi ochutnal jídlo zde, v Capitolu. Chutná ti víc doma nebo zde?
Ano, ochutnal a jsem z něj nadšený, ačkoliv bych ho nejradši jedl doma. Vzhledem k tomu, že nejsem moc dobrý kuchař, tak je fajnové, když se o vás někdo stará.*Trochu samolibě se usměje do publika.*

Kdyby jsi teď mohl mít jedno přání a mi ti ho mohli splnit, co by to bylo?
To je zajímavá otázka. Přál bych si odejít s Luciusem pryč z Panemu, kde bych s ním mohl žít šťastně.*Odpoví trochu smutně. Sklopí pohled k zemi a celý zahloubaný v myšlenkách odchází z pódia.*
5. IRENE ANDERS
BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10
Jak ti to klape s tvým spolusplátcem, domluvili jste si již strategii pro přežití prvních 24h?
S klukem z mého obvodu?*řekne s náznakem otázky a zamyšleně se podívá na moderátorku* Tak on se zatím nijak nevyjádřil a celkově se mi zdá, že mě dost ignoruje.* nakonec se usměje, aby to nevyznělo až moc vážně* Ale pokud se nedomluvíme...*udělá dramatickou pauzu* Asi budu hledat spojence jinde.*její obličej měl moderátorce jasně říct, že o tohle téma nemá zájem*

Víme o tobě že jsi nejstarší ze svých sourozenců. Přináší ti to nějaké výhody?
Jsem nejstarší a jsem moc ráda, že vylosovali mě a ne nikoho z mých sourozenců.*odmlčí se /jinak by měl pátý kraj dobrovolnou splátkyni/ a pousměje se do kamery* Ale vidím v tom jenom trápení pro celou rodinu. Pomoct jim teď můžu jenom výhrou. Moje rodina by nesnesla další smrt...*v očích se jí začnou objevovat slzy* Jestli existuje někdo, kdo pomůže mé rodině, tak to prosím udělejte...*řekla do úplného ticha a zanechala otevřený konec /i pokud umřu v aréně/*

Jaké je tvé oblíbené jídlo?
U nás doma se nikdy nevařilo nějak přepychově. Ale nejlepší vzpomínky mám na sladká jídla z dětství. */když můj malý, vždy veselý bráška ještě žil/ pomyslela si* Úplně nejradši mám takové ty sladké placky, co se jí jenom ve sváteční dny, třeba s tou nejlepší marmeládou. *když o tom tak mluvila, tak se jí zbíhaly sliny/ už vím, co bude moje poslední jídlo před arénou! A možná poslední v mém životě/*
  • 6. JAMIE BLUE
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 9/10
*Velice nervozní přešlapuje v zákulisí. Nikde nevidí Jamese a z toho je ještě víc nervozní nejraději by teď byl v jeho objetí. Zatřese hlavou aby zahnal slastné myšlenky na něj */Teď se musíš soustředit pitomče./*Ani neví proč si sám v hlavě nadává ale dodá mu to trochu sebekontroly a postaví se nejrovněji jak jenom umí a vyčkává než zazní jeho jméno. Nějak nedokáže udržet pohled a rozhlíží se po ostatních přijde mu že jsou všichni tak sebejistí v rohu zahlédne Jamese a se vší radostí na něj chce zavolat když ale uslyší svoje jméno. */Klid.Klid.. nádech a výdech./* sám v hlavě si rozkazuje naposled si ještě upraví jeho kulaťoučké brýle a smělým krokem vyrazí k moderátorce. Celou cestu vypadá docela zachmuřeně. Nechce se usmát protože by jeho úsměv mnoho lidí vyděsil přesto mává na všechny strany. Když dorazí k moderátorce potřese s ní rukou a rychle zapadá do křesla jak to jenom jde . Pak si uvědomí že jej stále všichni sledují takže se pořádně narovná a trochu zvedne koutky.*

Kdyby jsi mohl právě teď udělat jednu věc, jaká by to byla?
* Hned by chtěl odpovědět na otázku ale když otevře pusu aby mohl něco říct nedokáže ze sebe vydat ani jedinou hlásku načež vykulí oči . Rychle se to pokusí nějak zakrýt takže se snaží vypadat že usilovně přemýšlí. Po nějaké menší odmlce se opět pokusí najít slova.* Víte *trochu mu poskočí hlas nadšením * Nejraději bych teď byl v něčím objetí kdo stojí tam vzadu a je asi stejně nervozní jako já.*trochu se usměje ale nehodlá to s úsměvem moc přehánět.* Je to jiné když tímhle vším prochází s někým kterého máte přirostlého k srdci. Vždy vás podrží. Nic víc si nyní nepřeju než být tady s ním.*Rozhodně nehodlá prozrazovat jméno i kdyby mu to mělo pomoct přežít* Jeho objetí, letmý polibek pohlazení po tváři to jsou věci po kterých toužím .*celý zasněně vydechne a až po chvíli si uvědomí že jej právě teď sleduje celý Capitol trochu zpanikaří a zatváří se dost vystrašeně a doufá že ho z toho moderátorka vytáhne další otázkou.*

Jistě jsi ochutnal již nějaké jídlo zde v Capitol. Které ti nejvíce zachutnalo?
*Moc toho tu zrovna nesnědl takže trochu spanikaří . Nemá sebemenší tušení co má dělat. rychle se rozhlíží po publikum . Všichni nasávají jeho slova až z toho ještě víc znervozní. Pořádně se nadechne a prostě spustí z patra aniž by měl sebemenší tušení co vlastně říká.* No jistě jsem toho tady ochutnal mnoho a po tom všem bych mohl prostě a jednoduše usoudit že tady v Capitolu prostě špatné jídlo neexistuje. Všechno je tak neuvěřitelně dobré že toho můžu snít kolik chci a stejně nebudu mít dost.*Docela nevědomky si přitom pohladí břicho.* Nedokážu se rozhodnou jenom pro jedno jídlo. To je prostě nemožné.*Když se si uvědomí že jeho věty dávají docela smysl dodá mu to docela sebejistotu. Ani pořádně neví kde se to v něm všechno bere ale nejspíš za tyhle jeho změny může James.*/James./* Na chvíli se zasní pak si ale uvědomí že ještě stále dělá rozhovor.*Prostě bych by shrnul v to že žít tady byl by ze mě pořádný tlouštík.*Trochu se mu stáhne obličej když možná právě teď urazil celý Capitol takže rychle ještě dodá.*Proto vás obdivuji že vypadáte tak nádherně.

Mohl by jsi nám popsat tvé pocity ze zítřejší arény?
*Při otázce se mu o to víc rozbuší srdce. Zítra už zítra. Probůh co bude někdo jako on dělat v aréně s dalšímu 22 splátci a Jamesem. Přes všechen ten strach se snaží zachovat chladnout tvář. * Už se přímo nemůžu dočkat.Víte to čekání je děsný. Prostě tam už chci napochodovat a konečně se poprat s osudem který nám tvůrci rozhodně nebudou zpříjemňovat. ./probůh co to meleš./ ehm..*odkašle si protože ho jeho vlastní myšlenky rozhodili a když si je v hlavě konečně srovná pokračuje.* Samozřejmě že mám strach nejspíš jako všichni co tam půjdou se mnou . Strach z neznámého. Strach ze smrti. Ze ztráty milovaných. *Trochu se přitom zasní.* Pocitů mám mnoho . Vždyť nás tam vejde 24 a vyjde jen jeden. Vy byste na moje místě strach neměli ? *snaží se to nějak rychle ukončit nebo se uplně zhroutí.* Jistěže chci být tím jedním ale to by pak znamenalo smrt někoho na kom mi velice záleží a to bych nemohl dopustit. *opět je tu ten známí pocit že přicházejí slzy. Snaží se je ovládnout.* Nevím je tohle všechno dopadne. Nikdo to neví a v tom je ta krása her. Nemám pravdu ?*naposled se usměje potřese si naposled rukou s moderátorkou rozlooučí se s publika a odkráčí rychlím krokem pryč z podia.*
*Přerývaný dech, zpocené ruce a pocit, jako by mělo jeho tělo každou chvíli vypovědět službu. S nervózním úsměvem na rtech se Sebastian po vyvolání svého jména dostaví na pódium, odbude si počáteční formality s moderátorkou a konečně se také usadí do křesla, nechávajíc tak svá roztřesená kolena z všech těch zvědavých očích odpočinout. Nemá tušení, kam dřív s očima. Ze všech stran na něj pálí reflektory, svítí malé kontrolky kamer a k tomu ještě ta tíha nedočkavých pohledů všech v sálu. Radši by si dal znovu soukromé vystoupení, než tenhle ordál. Nakonec mu přijde jako dobrý záchytný bod moderátorčiny azurově modré vlasy.*

Jaké máš vzpomínky na svůj rodný kraj?
*Stále ještě trochu mimo z toho, jak jedovatě modré jsou vlasy drobné Kapitolanky před ním se musí přemáhat, aby z něj nevypadlo něco na způsob neandrtálského "CO?!"* Jenom ty nejlepší. Mám tam rodinu, zázemí, domov *Jmenuje to postupně téměř robotickým hlasem, až je jen velmi těžké v jeho slovech slyšet emoce, které se za tím bezpochyby skrývají. Kontakt s lidmi pro něj nebyl nikdy tou nejsilnější stránkou* Je to nakonec moje rodovina a tu si budu pamatovat stůj co stůj. Nicméně mám v plánu nejen vzpomínat, ale i v budoucnu dělat další, stejně důležité a vzácné vzpomínky.

Jakého člověka by jsi si nejraději přivedl sebou aby zde strávil tvé poslední okamžiky života před uvedením do arény?
*V krku se mu najednou utvořil knedlík. Je v háji. Jak má na tohle odpovědět, když se lidí vždycky stranil? Musí hodně lovit v paměti a alespoň zhruba vybrat někoho , kdo v jeho životě měl nějakou tu podstatnou roli* Nejspíš někoho z kolegů na pile. Vyrůstal jsem s nima a posléze jsme spolu začali i pracovat, takže ty bych považoval za nejbližší, za ty, co bych si sem přivedl. Nechtějte po mě vybrat jen jednu osobu, to bych si asi nevybral *Pokusí se o přátelský úsměv, když pokrčí rameny, ale ve výsledku se celkem bojí, jak hloupě to asi vypadá. A ještě o kolik hloupěji to zní* Navíc si myslím, že by jednoznačně ocenili možnost podívat se do Kapitolu. Po Hrách by alespoň měli jakýsi přehled, kde já právě oslavuji své vítězství *S těmito slovy už není tak těžké se usmát - ovšem po svém. Jeho vlastním egoistickým způsobem*

Jaké si myslíš že jsou tvé hlavní přednosti? Tedy, kromě tvého ehm..krásného vzhledu?
*Nevěřícně nakloní hlavu na stranu a svraští obočí* Jednoznačně má přímočarost. Nemám rád lži, intriky, i když to do boje a potažmo Her patří. Zároveň držím slovo *Při těchto slovech obzvlášť hrdě vztyčí hlavu. V tomto ohledu se nemá za co stydět. Ba naopak, je na to pyšný* Nerad plkám naprázdno. Ale pokud už něco řeknu, případně slíbím, tak to dodržím *Jednoduše zhodnotí, když se konečně - na konci rozhovoru - uvelebí ve svém místě* A na rozdíl od většiny lidumilných splátců si udržuju celkem realistickou představu, jak to bude v aréně vypadat, až se rozezní gong. Tohle jsou Hry o život, takže žádné slitování typu "jsou to jen děti". Ze starších ročníků ostatně všichni víme, jak tyhle moralistické zábrany svazují. Já se tím tedy rozhodně zabít nenechám *Zavrtí hlavou, načež mu úsměv na rtech ztvrdne, jak se otočí do jedné z kamer. Chce, aby všichni viděli, že on se opít rohlíkem nenechá. On CHCE domů. To už ale jeho čas vypršel a on se sotva zvládne rozloučit s publikem a tou komickou modrohlavou moderátorkou, než je nasměrován zpět do zákulisí*
Taková krásná mladá slečna má určitě spoustu koníčků. Co je tvojí největší zálibou?
*usměje se, protože má doopravdy hodně moc koníčků* Já osobně bych své koníčky dělila na dvě skupiny: Ty, co mě naučil někdo cizí a které mi usnadňují život a ty, které jsem se naučila sama, abych se zabavila ve volném čase. Z té první skupiny mám nejradši lukostřelbu *trochu znervózní, protože se kapitolané možná dovtípí a dojde jim, že loví v horách* Střílím pouze na vlastnoručně vyrobené terče *rychle se to snaží zamluvit, ale asi to udělala moc pozdě*
Jako nejoblíbenější aktivitu z druhé skupiny mám tanec. Je to jedna z mála věcí, které mi nikdo nemůže zakázat. Chcete mě vidět tančit? *nečeká ani na odpověď a vstane z křesla. Rozeběhne se drobounkými krůčky a začne skákat po podiu. Pak udělá několik piruet a na konci ukáže do hlediště* Všichni splátci jsou lepší než celý Kapitol dohromady! *dopadne do křesla a ani si neuvědomí, co právě udělala*

Pocházíš z 8.kraje. Naučili tě doma šít nebo jsi na to ještě moc mladá?
Dobrá otázka. Už umím šít na docela dobré úrovni, jelikož se učím už osmým rokem. Jakmile je totiž dívce pět let, dostane do ruky jehlu a niť a dál se o ni nikdo nezajímá. *vytáhne odněkud malinkou panenku v modrých šatičkách, která vypadá úplně stejně, jako ona sama* Toto je moje panenka Luccy. Je to můj symbol, jelikož, jak jste si už možná všimli, má představovat moji maličkost. Mám pro ni spoustu vlastnoručně ušitých šatiček a věřím, že se se mnou ráda podívá do arény *schová opět panenku a čeká na další otázku*

Kdyby jsi si mohla do arény vzít jedno zvíře, které by to bylo?
*Chvilku uvažuje a pak si vzpomene na svoji myšku Rue, která je její věrnou společnicí* Asi bych si s sebou vzala myšku. Je malá, přítulná a ztratí se stejně rychle jako já. Víte, já mám doma taky jednu myšku. Jmenuje se Rue a je jí asi 5 let. Je černo-bílá a moc se mi po ní stýská *otočí se do hlediště a ani si nevšimne slzy, která jí teče po tváři*
  • 9. WREN HANSEN
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10
*Právě stojí v zákulisí, upravená a oblečená do pěkných šatů. V ruce svírá sklenku ledové vody a sem tam si trošku ucucne. Studená sklenka příjemně chladí její ruce, které se nechtějí přestat potit. Naštěstí už nemá orosené čelo a vše se stihlo vsáknout. Nechtěla by přijít celá upocená na pódium. No řekněte, byla by to snad hezká reprezentace pro Devátý kraj? Ne. Radši odmítá přemýšlet nad průběhem nadcházejícího rozhovoru. Určitě se bude celá klepat, možná i omdlí anebo se bude stále usmívat, nebude vědět, co říct a ztrapní se před celým Panemem nějakou hloupostí. Snaží se si vzpomenout, co si opakuje celou dobu, co je v Kapitolu./Buď přátelská, milá, zdvořilá a výrazná. To je tvůj největší cíl, Wren Hansen./ Ve zkratce by měla co nejvíce zazářit, zapůsobit a nahnat sponzory, protože si jinak život nezachrání. Znovu si ucucne vody a skenuje obrazovku, kde už končí rozhovor jiného splátce, po němž je na řadě ona. Při tomto pomyšlení se jí trošku sevře žaludek. Odloží svoji sklenici s vodou na nejbližší stolek, naposledy se upraví, nenápadně si otře zpocené ruce, uhladí si tmavé vlasy a pomalou elegantní chůzí, kterou před chvílí cvičila, se vydává na osvětlené pódium k moderátorce. Vrhá do davu širokánské rozkošné úsměvy a mává.* Zdravím vás, kapitolský lide!* volá nadšeně a posílá vzdušné polibky. Přivítání trvá až do příchodu k čalouněným křesílkům. Podá si ruce s Perrie a nakonec se posadí na křesílko. Je hezky pohodlné a měkké. Takové doma nikdy neměli. Ale jak by taky mohli, že? V Devátém kraji se nikde sehnat nedají. Ještě jednou si v hlavě zopakuje pravidlo, které si dala na tento rozhovor a znovu se usměje, přičemž očekává první otázku od moderátorky.*

Jsi z 9.kraje. Jak moc dobře si myslíš že se vyznáš v bylinách?
*Netrvá dlouho a první otázka přichází. Podle ní docela nevšední, avšak to je normální, no ne? S odpovědí na sebe nenechává moc dlouho čekat, ale stejně pořádně neví, co říct.* Myslím si, že se v bylinách vyznám docela dobře.* povídá, ale rozhoduje se svou odpověď trošku rozvinout.* Je to taková krajská povinnost, ne? Jsme kraj obilí, tudíž bychom se v tomto směru měli orientovat. Podle mě nevybočuju a v bylinách se vyznám podobně dobře jako mí vrstevníci z mého kraje.* odpovídá a ještě jednou si v hlavě opakuje svou odpověď na otázku. Zastává názor, že je jasná, jednoznačná a že na ní není nic k nepochopení. Usoudí, že odpověděla tak, jak chtěla. Nechává to být, radši se znovu zářivě usměje a čeká na další dotaz do zpovědi. Stejně tady nejde o to, co odpoví, ale jak bude působit.*

Jak se ti líbí v Capitolu a co ti zde nejvíc připomnělo tvůj domov?
*Dalším zářivým úsměvem zamaskuje absolutní zděšení nad tím, že neví, co říct. Ona Capitol upřímně nenávidí, tak co by měla sakra říct? Odpověď : Nelíbí se mi tu nic a nic mi tu Devítku nepřipomíná. se s největší pravděpodobností brát nebude. Tedy, bude, ale určitě nezapůsobí na sponzory a Kapitolany. Nikdo si na ni nevsadí a pošlou na ni tolik mutů, že zemře dřív, než kterýkoliv jiný splátce. A to ona nechce. Je čas na pořádné lhaní, což bude v jejím případě docela fuška. Ona se nikdy neuměla přetvařovat.* Kapitol mě svým kouzlem oslnil v podstatě celý. Líbí se mi tu moc. Je to tu takové veselé a barevné. Lidé tu jsou moc milí a přátelští. Ale vůbec nejvíc se mi tu líbí vaše jídlo. Je neskutečně dobré a syté - což je jenom dobře. Jsem si jistá, že jsem tu přibrala nejméně tři kila.* Zvonivě se zasměje a pokračuje dál na druhou část otázky.* Domov mi tu asi nejvíce připomíná můj spolukrajan. Gaius Glade Nevím, zda se to počítá jako odpověď, avšak já to tak opravdu cítím.* odpoví se zářivým úsměvem. Tohle zvládla dobře. Ani hlas se jí neklepe.*

Co by jsi vzkázala svému kraji?
*Poslední otázka. Jenom odpoví a bude moci odejít a znovu se přicucnout ke skleničce vody a pít a pít. Pak se nají a půjde spát a přemýšlet nad tím, že zítra možná umře. Docela se těší, protože už jí v té záři reflektorů začíná být poměrně teplo a určitě se brzy zase celá orosí. Nehledě na to, že ruce už zpocené má. Při vyslechnutí poslední otázky z její tváře upadne úsměv a ona se zahledí do kamery, která červeně bliká. Zatváří se vážně a spustí.* Tohle není konec. Není chyba, že mě vybrali. Slibuju, že budu bojovat. Budu bojovat do posledního dechu a budu reprezentovat svůj kraj v tom nejlepším bojovnickém světle. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že letos to dokážeme. Že letos náš kraj bude mít právoplatného vítěze. Nehledě na to, zda to budu já nebo Gaius.* dokončí svůj monolog. Odvrátí tvář od kamery a na její tváři se usídlí rozkošný zářivý úsměv. Nakonec se rozloučí s moderátorkou. Usměje se do publika a zvolá.*Díky za pozornost a je mi ctí, že jsem tu s vámi dnes mohla být! Miluji tě, Kapitole!* pošle poslední pusinky a za doprovodu bouřlivého aplausu odejde z pödia.*
  • 9. GAIUS GLADE
  • BODY = rozhovor: 4/10 - oblečení: 5/10
*Nervózně se zvedne ze židle a dojde do zákulisí. Poté se vrátí zpět a sedne si do křesla* Vypadáto že nám splátci sladce hajuškají. Takže, vážený pan Gaius Glade by mohl ? Nebo bych ho moc rušila ze spánku?
*prudce otevře oči a zařve* mami neboj já ty domáći úkoly už dopsal! *rozhlédne se a poté zrudne v obličeji.* pardon děje se něco? uh... aha. *vstane a dohopká s zářivým úsměvem na pódium.* ahoj všichniiii! *mává rukou an všechny strany a poté se pohodlně usadí.*

*S hlubokým povzdechnutím mu věnuje trpitelský pohled a poté se zase usměje* Děkuji ti že jsi se alespoň ty probudil. Takže, devátý kraj ? Tvá spolusplátkyně nám prozradila že se skvěle vyzná v rostlinách. Jsi na tom stejně?
Nebojte lidi nemusíte odcházet, protože vá snebudu nudit dlouhým proslovem o tom jak se liší jednotlivé druhy obilí. Ale ano jsem docela dobrej. K čmeu mi to ale v aréně bude to zatím záhadou. *pokrčil rameny, hodil nohu přes nohu a sundá si čepici kterou zmuchlá jako papír s nepovedeným výkresema poté ho zahodí do publika. Je mu docela vedro.*

*Sleduje letící čepici a i když tento projev nudný být neměl, pro ni celkem je. S přívětivým úsměvem se rozhlédne po publiku* Nás všechny by určitě zajímalo jak se těšíš na zítra, pokud se vůbec těšíš že ano?
Jasně.. rozhodně se těším na to až má střeva profíci rozvěsí po stromech. *zamumlá neslyšně. Poté se ale nahlas s nevinným úsměvem opraví.* jasně že jo! těším se na to že půjdu d arény, přežiju a vyhraju!!! *zahulákal tak hlasitě aby ho slyšlei i ti co sedí úplně vzadu nahoře na tribuně. Prohrábne si vlasy a azčne si pohrávat s knoflíkem na své košili* a vít ejak to dokážu. To ma´te smůlu přece nevykecám svoji strategii.

Ale to je věčná škoda, rádi bychom se o tobě něco dozvěděli. Ale tak, dej nám prosím prostor pro poslední otázku. Kdyby jsi hry vyhrál, jak se chystáš, co by byla první věc po předání korunky kterou by jsi udělal?
Skočil do nějaké restaurace a dal si tam jablečný koláč, svůj oblíbený. Poté bych poděkoval stylistce za úžasný kostým na přehlídku který nejen dobře vypadal ale i chutnal. A poté už vlakem vyrazil do svého rodného kraje a tam konečně pomohl otci s opravou našheo mlýna. *chvíli se tváří zamyšleně jako kdyby vzpomínal, ale poté kývne a usměje se do publika.* to by bylo asi všechno? tedy až do dalších her kdybych se sme vrátil abych trénovla ostatní splátce. Ikdyž se bojím že bych to po chvíli stejně vzdal, protože bych nesnesl jejich obličeje plné bolesti když umírají.
  • 11. EILEEN RAVEN
  • BODY = rozhovor: 2/10 - oblečení: 0/10
Děkuji za příjemné setkání *usměje se na něj a mávnutím roky ho zprovodí ze světa* Takže, další nám nastoupí půvabná Eileen Raven *zavolá ji na pódium*
*Keď začuje svoje meno pôvabným krokom vojde na pódium a silene sa usmieva na divákov na okolo. Dúfa že to vyzeraá ako prirodzený úsmev.* Ahojj *zakričí z plných pľúc aby ju všetci počuli. Keď je pri svojom kresle posadí sa a prehodí si nohu cez nohu.*

Tak to bylo pěkně halsitý přivítání *zasměje se* Ale přikročme k otázkám. Jaký je tvůj nejoblíbenější dopravní prostředek?
*Taktiež sa zasmeje a za ucho si zastrčí neposlušný prameň vlasov.* No ieš asi to bude vlak, lebo na inom dopravnom prostriedku som sa ešte neviezla. *vidno, že ani moderátorku to veľmi nebaví tak sa snaží nič nerozazávať.*

Myslela jsem že ve vašem kraji jste určitě jeli na nějakém to rohatém zvířeti či tak, nebo snad ne? Co jsi dělala ve svém kraji ? Pracovala jsi nebo se jenom učila ve škole?
Na rohatom zvierati somnejazdila *zasmeje sa* No podľa toho ako bolo potreba niekrdy som bola v škole a inokedy som zase pomáhala mame so sestrami alebo na poli.

*Tenhle rozhovor moc velkou budoucnost nemá, a tak se uchýlí k poslední otázce* Máš njaké krásné zážitky za těch pár dní co jsi zde byla?
Ani nie skôr to boli tie horšie, ale veľmi sa mi páči celý Kapitol *dodá s úsmevom*
  • 12. ANDY NUFA
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 9/10
Jak jsi spokojený se svým soukromým vystoupením?
*Ušklíbne se nad otázkou* Řekněme že jsem spokojený způsobem provedení které zřejmě není obvyklé. Mohl jsem udělat cokoliv jiného ale na to jsem byl moc líný. Znáte to, prostě nápad tu je ale zpracování vázne. Na druhou stranu..trochu vyšší hodnocení by vás zabilo ? *ušklíbne se a dál už mlčí*

Popsal by jsi nám prosím jaké je pro tebe bydlet u tebe v kraji a nyní chvíli tady ? Kde je to podle tebe lepší a proč?
*Nad touhle otázkou se zamýšlí poměrně dlouho.* Dvanáctý lrak je prostě můj domov, kde jsme vyrůstal a na který mám mnoho vzpomínek, ať už jsou jakékoliv. I když to tam není tak luxusní jako tady, tak to tam mám rád, také jsme tam nechal pár svých přátel, kteří mi budou doufám ve Hrách fandit.*Usměje se ale poté se spíše šklebí* Capitol má jistě taky svoje výhody, ale nemá pro mě citovou hodnotu jako můj kraj. Domov je prostě domov. *Usměje se a na chvíli se propadne do vzpomínek, pak trochu pohodí hlavou, aby se probral.*

Máme zde velmi vybrané lidi. Něco jiného než tvůj domov. Jak se zde cítíš?
*Povzdechne si* Mám být upřímný ? Cítím se jako v nějakém jiném světě. Tolik barev, hlavně těch pestrých, ugh..řekněme že svoji černou mám nejraději. Na druhou stranu zdejší muzika, hudba a někdy i ten styl je naprosto boží, odvážný a kreativní. Lidé nosí to co chcou a při tom je to v kurzu.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92