Monday, September 30, 2013

Rozhovor se Steph

Calleigh Lynd: *Tmu ve studiu vystřídají zářivá světla, přičemž jedno z nich pálí přímo na vyšňořenou blond moderátorku, která už se profesionálně usmívá do kamer* Vážení diváci, dovolte mi vás přivítat u exkluzivního přímého přenosu rozhovoru s naší novou vítězkou 108. ročníku Hladových her. Myslím, že nebudu jediná, komu se zatajil dech u finále, které bylo napínavější než kdy předtím. To ale nakonec na Hrách milujeme také, nemám pravdu? *Uchechtne se spolu s publikem* Nyní ale k tomu hlavnímu. Prosím nejsrdečnější přivítání pro Stephanie Borman, poslední přeživší a vítězku 108. Hladových her! *Se vší grácií pokyne k rozhrnující se oponě do zákulisí*

Stephanie Borman: *už tam stojí nachystaná v zákulisí, navlečená do nějakých úžasných šatů, takže zase vypadá jako šašek. Ne, ona tím šaškem je. Přesně tohle jí baví. Ještě než se rozhrne opona, usměje se na všechny strany. Docela se těší, až si zase popovídá s někým normálnějším. Většinu doby, od toho, co byla vytažena z arény, si povídala maximálně se zrcadlem. Teď už se opona otevře a ona se před zraky všech lidí na celém nezatopeném světě ukáže. Jak moc se těšila na tuhle chvíli. Rozdává úsměvy a svá typická mávání a dojde až k moderátorce, její jméno není tak důležité, určitě je ale strašně vtipné, a sedne si na své milované křeslo. Kdo by si ho také neoblíbil, když je tak nádherně hebké?*

Calleigh Lynd: Vítej, Stephanie. Ze všeho nejdřív bych ti chtěla pogratulovat k úžasnému vítězství! *Se srdečným úsměvem se připojí ke Stephanie na protějším křesle, načež se nadechne na první otázku* Musí to být ohromný pocit, že? Pověz nám, co se ti právě honí hlavou. Jaké jsou tvé první dojmy z vítězství!

Stephanie Borman: *široce se usměje na tu paní, stále jí nepřichází na mozek její jméno, ale to teď nevadí. Tohle je teď jenom její okamžik* Děkuju *zamrká a skloní hlavu, aby vypadala strašně roztomile* Ach ano, je to velmi ohromný pocit. Skoro bych i řekla, že se do mě celý nevejde. A prosakuje ven. Přeci jenom, podruhé v životě už nevyhrajete, takže si toho velmi vážím. Vážím si toho, že jsem to zrovna já, kdo vyšel ven. Je nesmírně pohodlné zase moci spát na normální posteli. V aréně jsem si přeležela levou ruku, ale tady se to zase pěkně vyrovnalo, což je dobře. A také sedět na tomhle úžasném křesle. Mám to křeslo doopravdy ráda *pohladí jeho opěradlo rukou*

Calleigh Lynd: Prosakuje až k nám, nemám pravdu? *Zakření se do publika, než vrátí pozornost zpět k Stephanie* Věřím, že pohodlí ti asi muselo vedle dalších věcí scházet opravdu hodně. Zvláště v tak nevábné aréně *Nakrčí nos* V aréně jsi byla ve velmi kontroverzním spojenectví. Občas to vypadalo, že je ani jako spojence nebereš. Bude ti alespoň někdo z nich skutečně chybět?

Stephanie Borman: *také se rozhlédne kolem sebe do publika. Tolik nadšených obyvatel hlavního města* Určitě. Vždyť všichni teď žijí jenom na Hrách *přehodí si nohu přes nohu, jak mluví o tom pohodlí, má pocit, že se to k ní zase vrací* Byli jsme určitě velmi zajímaví. Ani jsme neplánovali být spojenci. Nebyla jsem s nimi domluvená před arénou. Marni mě potkala hned první den u Rohu a jelikož jsem si pamatovala její jméno a bylo výhodné pro obě se spojit. A Scrat tam vždycky byl. Pokaždé, když jsem ho začala hledat, našla jsem ho. Nakonec se stal velmi důležitým. Připadá mi, že hlavně na konci *trochu posmutní, hodí nešťastný obličej, protože je velmi zdrcena ztrátou svých spojenců* Jelikož jsme se před arénou vlastně neznali, nebyli jsme si tak blízcí. Někdy bylo potřeba udělat něco bez nich nebo jít jenom na čerstvý vzduch. Každopádně jsme spolu vydrželi až do konce a vždycky jsme tam jeden pro druhého byli *zakončí nesmírně dojemně svůj projev*

Calleigh Lynd: Tedy, tak to vám vydrželo spojenectví dlouho, když vezmeme v potaz ty podmínky, za jakých vzniklo *Udiveně povytáhne obočí* Ale tak zůstanou ti na jistě samé hezké vzpomínky. Bez spojenců to někdy jen těžko jde, o tom jsme se už mnohokrát přesvědčili *Dodá ještě s vážnou tváří, než obrátí list a znovu nastaví kamerám své věčně se usmívající já* V aréně jsme tě viděli hodně jezdit na skateboardu a abych pravdu řekla, bylo vidět, že se jízdu od jízdy zlepšuješ! Podařilo se ti tam objevit ještě nějaký jiný skrytý talent nebo rozvinout nějakou nově poznanou schopnost, která se ti bude potenciálně ještě hodit?

Stephanie Borman: *už raději nic neříká na tohle téma, oba dva jsou teď mrtví, takže už to nemá cenu. Musí se však zasmát nad následující otázkou* To je pravda. Jak jsem vyběhla k Rohu, rozhodně jsem věděla, že bude patřit ke mně. Nikdy předtím jsem na takové věci nestála, takže mé začátky musely být velmi zajímavé. Nicméně jsem měla hodně času trénovat, protože občas se nedělo nic tak zajímavého *usměje se. Stýská se jí po její jediné lásce, skateboardu. Až přijede domů, rozhodně si ho musí pořídit* Nevím, jestli to bylo mým talentem, prostě jsem se obšas potřebovala rychle někam dostat. Ale třeba, až přijedu domů, a budu zase trénovat, se budu i zlepšovat. Nejsem si jistá, jestli se mi ježdění bude k něčemu vůbec hodit. Ani sprejování, v životě jsem nesprejovala a hle, aréna mi dala nápady a taky spreje, takže jsem se alespoň naučila pěkně kreslit kytičky *usměje se a ve vzduchu pro ukázku vyčaruje prstem svoji kytičku*

Calleigh Lynd: Věř mi, byly opravdu velmi, vélmi zajímavé *Neubrání se lehkému smíchu, který se rozezvoní díky mikrofonu celým studiem* Takže si plánuješ pořídit další? Výborně! O tom budeme chtít jistě vědět časem víc *Rozzáří se jí očka jako o Vánocích nebo o nové sklizni* To sprejování už zřejmě nebude tak vítané. Ale vždycky můžeš přesedlat k malování? *Navrhne nesměle* Vraťme se ale ještě jednou k posledním okamžikům z arény *Za jejich zády proběhne několik záběrů na úplné finále mezi Stephanie a Terencem* Bylo to nesmírně těsné. Všichni jsme to prožívali jako bychom tam byli s tebou a bojovali s časem, jak se nákaza zmocňovala tvého těla. Řekni mi, pamatuješ si, co se s tebou dělo, když docházelo k proměně? A jaké to vlastně bylo, když si se probudila - živá a čistá jako lilie? *Zapře se v křesílku a vyčkává na odpověď*

Stephanie Borman: *zasměje se spolu s tou paní* Budu podávat report, jak mi to jde *aby ukázala, jak vážně to myslí, znovu se podívá do publika* Myslím, že od toho nakonec odpadnu úplně. Malování jsem nikdy nezkoušela, ale podle mě je naprosto nudné *podívá se na ty záběry /Páni, tak takhle vypadají moje vlasy zezadu/* Ani nevím, co jsem dělala. Byla jsem nesmírně vystresovaná. Doufala jsem třeba, že se čas nějak zázračně zpomalí, ale on snad utíkal ještě rychleji *nervózně si začne hrát s prsty na rukou* Chtěla jsem Terencovi nějak pomoci, ale už jsem to nezvládala. Najednou jsem se měla rozhodnout jestli být či nebýt a všechno bylo strašně rychlé. Kdybych vám měla přilížit, co se mi přesně hodilo hlavou, bylo by to něco jako "Steph, drž se, nezapomínej na krajíc a každou chvíli budeš venku. Steph, sakra, už nám nezbývá moc času, koukej něco pořádného udělat. Vidíš, já jsem ti to říkala, teď si tu prostě umřeš, na konci všeho. Hm, proč se mi najednou točí hlava a je mi špatně? Takže je všechno v pořádku a já jsem živá?" a potom už přiletělo vznášedlo, nějací hodní lidé mi tam pomohli a te´d už jsem zase v pořádku *pořádně se usměje, protože je velmi šťastná, že tu s nimi může být*

Calleigh Lynd: Už se moc těšíme *Zatrylkuje vesele, ale hned na to umlkne a pozorně poslouchá. Její tvář je opět vážná a soustředěná. Tu a tam přikývne* Takže to byl vlastně jeden velký mumraj. Chápu. Jsme ale jistě všichni rádi, že tu nakonec vidíme tebe. Taková krásná vítězka. A ta róba *Rozplývá se nad jejími šaty* A poslední otázka, abych tě už dál netrápila *Mrkne na ní* Jako vítězka a potenciálně budoucí mentorka, na co se těšíš nejvíc? První návštěva rodného kraje? Nový domov? Výhody vítěze? Či snad dojemné shledání s rodinou a přáteli?

Stephanie Borman: *už se jenom usmívá. Nechce už na svůj poslední den v aréně myslet. Trošku se zavrtí, když jí pochválí vzhled* Vlastně ani nevím. Moc jsem zatím nepřemýšlela o tom, jak pojedu domů a jak se tam se všemi uvidím. Vyhrála jsem Hladové Hry, všichni mě teď znají. Ale asi se doopravdy těším domů. Na celou tu atmosféru Pátého kraje. Je to můj krajíc a i když se mi dostalo té cti moci vidět Kapitol i po příjezdu, ale můj krajíc je můj krajíc. Pátý kraj už neměl dlouho vítěze a myslím, že když bylo u finále jasné, že se vrátí někdo z Pětky, všichni museli být nadšení. Nicméně se také těším na všechno nové, co mě čeká. Až uvidím příští splátce a třeba jim budu nějak nápomocná. A také teď už se těším, až se příště zase podívám do Kapitolu *usměje se s pohledem na publikum*

Calleigh Lynd: Ano, myslím si, že Andy má konečně plnohodnotnou spoluvítězku *Zhodnotí se založenýma rukama na kolenou* A je rozhodně krásné poslouchat taková patriotská slova. Musí na tebe být patřičně hrdí *Je dojatá, nemá cenu to skrývat. Možná že i ta slzička se jí zaleskne v očích* Děkuji ti za tvou okouzlující přítomnost a ještě jednou gratuluji za sebe a celý Kapitol *Obdaří ji ještě jedním sluncem prozářeným úsměvem* Dovolte mi teď přivítat naší milovanou Devlin Antoinne *Tleská, co jí ruce stačí, a už opět zbožně vzhlíží k oponě*

Stephanie Borman: *jenom se velmi usmívá na kamery a i tu druhou paní. Pamatuje si ji ze začátku Her. Už tam jí byla sympatická. Připojí se k potlesku a jenom tleská a tleská*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium rovnou ke Stephanie, které jde popřát a dát korunku.* Gratuluji ti k výhře a doufám, že bude tvůj kraj hrdý! *Pousměje se. Pak vezme od avoxky korunku a dá jí na tu malou hlavičku s vlnitými vlásky.* A teď rekapitulace! *Jde si sednout a čeká až se to spustí.*

Stephanie Borman: *okamžitě si stoupne, když jí korunují a usmívá se na všechny strany* Děkuji *odpoví s velkou hrdostí v hlase. Potom se taky posadí a dívá se na rekapitulaci z Her a všechno se jí strašně blízko připomíná*


Calleigh Lynd: *Užívá si rekapitulace, která uteče na její vkus až příliš rychle. Je však maximálně spokojená a nadšená, takže se zvedne a s líbezným úsměvem se otočí naposledy do publika* Představuji vám tedy oficiální vítězku 108. Hladových her, Stephanie Borman! *Přidá se k bouřlivému potlesku* A to je, vážení, pro dnešek vše. Doufám, že tento ročník splnil vaše očekávání. Jsem si ale téměř jistá, že i na tuto perfektní arénu budou pěny ódy *Usměje se na Devlin* Teď už se jen můžeme těšit na další. Dobrou noc, Paneme! *Předvede velkolepou úklonu a vyprovodí svou veleváženou osobnost zároveň s vítězkou a tvůrkyní pryč z pódia*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92