Wednesday, September 25, 2013

108th Annual HG - Rozhovory


*Když uslyší své jméno, nasadí svůj obvyklý úsměv, a dojde na pódium. Necítí se moc jistě ve svých podpatcích ale to zvládne. Když uvidí obecenstvo nakloní hlavu na stranu a ušklíbne se s širokým úsměvem. Poté usedne do křesla a usměje se na moderátora.* Ráda vás poznávám, často jsem snila o tom že si s vámi budu moci popovídat *poví mu a podepře si hlavu rukou*

Myslíš si, že si připravená na to, jít do arény?
*Nakloní hlavu na stranu, ze rtů vykouzlí malé roztomilé srdíčko a s pohledem štěněte se na něj podívá. Poté koukne do publika a zakroutí hlavou* Víte, nevím jestli jsem připravena jít do arény. Ale určitě vám to moc ráda povím až tam budu stát. *mile se usměje a zachichotá se* Ale rozhodně nehodlám nechat tu krásnou blištivou korunku někomu jinému, to ne ! Jen mě sledujte a uvidíte že se nenechám nadarmo ! Jsem sice malá ale ne úplně bezmocná !

Jak si spokojená s tím, co si nám zatím předvedla? Myslím tím, jak na přehlídce tak na soukromém vystoupení.
*Zamyslí se nad průběhem jejího pobytu v Capitolu a nakloní hlavu na druhou stranu. Potom potřese vlasy až se jí čelenka trochu posune. Srovná si ji a usměje se. /Sakra, tohle jsou úžasné otázky, ne, asi jsem to dělala na poloviční výkon !/* No, mohla jsem toho zvládnout více. Nechala jsem se zastrašit na přehlídce ale uznejte, není trochu trapné běžet za vozem ? Co kdyby po vás někdo skočil a uškrtil vás ? Co kdyby se koně kvůli vám splašili ? *podívá se rozezleně do davu* Chudáci malý..ale myslím že porotci poznali moji sílu a ohodnotili ji jak se má *spokojeně se usměje a vyplázne jazyk do zákulisí*

Co by si řekla svému stylistovi ke svému oblečení, které ti vytvořil?
*Upraví si šaty a prohlédne boty* Miluji jeho smysl pro módu ! Tohle je opravdu krásný kostýmek a můj kostým z přehlídky je také krásný ! Doufám že budu mít tu čest ho někdy opět potkat ! *usměje se a zamrká do publika*
*Přichází sebevědomě na pódium a mává do publika. Poté si sedne na křeslo a podívá se na moderátora.*

Si nervózní z toho, že se blíží tvůj čas vstupu do arény?
Ne, vůbec ne. Nemám žádný důvod k tomu, abych byla nervózní. *Řekne úplně s klidem. Nemá žádný strach, možná obavy, ale určitě nebude malá uplakaná holčina.* Je to pro mě normální, každý si musí zvyknout.

Jak jsi spokojená se svým ohodnocením na soukromém vystoupení?
Vůbec, takové hrozné hodnocení jsem si ani nemohla zasloužit. Docela si přiznávám, že se mi hodnocení ostatních vůbec nelíbí. Nevím, co jsem udělala špatně, ale asi to pro porotce nebylo ono. *Ušklíbne se. Opravdu by teď nejradši někoho uškrtila. Je z toho hodnocení celkem zklamaná.*

Je pro tebe lepší Capitol nebo tvůj domovský kraj?
*Nad touhle otázkou trochu popřemýšlí.* Nevím, Kapitol je opravdu nádherné město, ale domov je přece domov a nic ho nenahradí. Kdybych to měla hodnotit podle vzhledu, tak Kapitol je jasný. Máte to tady opravdu nádherný. Asi bych si dovolila říct, že bych tu zvládla žít. Ve 2. kraji je to také fajn, jsem tam zvyklá a mám tam své lidi. *Už je na jejím obličeji vidět úsměv.* Takže asi to bude můj kraj.
*Nadskakuje, když slyší své jméno. Upraví si vlasy a zhluboka se nadechuje. Snaží se co nejsvědoměji přikráčet na pódium. Stiskne k sobě rty, které se pak mění ke svému nejlepšímu úsměvu. Boty jí tlačou a šaty jí jsou nějaké těžké a těsné. Jakmile zahlédne publikum, párkrát na něj zamává. Usedá se do křesla a dává si nohu přes nohu, narovnává si záda a stále se usmívá. Vzhlédne na moderátora.*

Jak se cítíš, když se blíží tvůj příchod do arény?
*Chvíli mlčí a nechá si otázku projít hlavou.*Cítím se blbě... Jelikož mi bude velmi chybět Kapitol... Teď mi chybí i rodina, ale doopravdy mi Kapitol přirostl k srdci... samozřejmě i kapitolané mi budou chybět...*Snaží se to říct přesvědčivě a utře si falešnou slzu.*

Co přesně v Capitolu ti přirostlo k srdci?
Co mi přirostlo k srdci? Zřejmě by jsme tu byli až do rána... *Pokusí se o úsměv.*

Vzkázala by sji něco možným sponzorům?
*Otáčí se k publiku.* Byla bych ráda, kdyby jste mi pomohli v aréně, pokud možno vašimi cennými dary, díky nim bych dokázala přežít. Nikdy bych na vás nezapomněla.*Vysouká něco co si právě vymyslela.*
  • 4. NICK ODAIR
  • BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 8/10
*Když zazní jeho jméno, ještě naposledy si trochu uhladí svůj kostým a vyrazí na pódium za moderátorem. Usměje se do publika a zamává jim, pak se otočí na moderátora a lehce na mu kývne na pozdrav.*

Jak se cítíš? Za chvíli vstoupíš do arény, tak jaké jsou dnes tvé pocity?
Cítím se všelijak. *Zasměje se.* To si ale myslím, není nic neobvyklého. Moje pocity jsou takový hustý spletenec obav, nervozity, zvědavosti a natěšenosti. Obavy a nervozita jsou samozřejmě hlavně z arény a možná i trochu z tohohle rozhovoru, abych náhodou neplácl nějakou hloupost. Zvědavý jsem hlavně na arénu, ne kterou se i těším. Určitě to tam bude skvělé. *Usměje se. Trochu se zamyslí, jak pokračovat dál.* Vlastně je tohle jen špička ledovce mých pocitů, jsou to vlastně ty, které dokážu pojmenovat. Zbytek už je taková směska, že je od sebe ani já sám nerozeznám. *Zasměje se a trochu zavrtí hlavou.*

Máš už nějaké spojence?
Ano, spojence už mám, i když jen jednoho, zato ale podle mého názoru dost dobrého a užitečného. *Zasměje se.* Myslím, že jakožto od profíka, se ode mě očekává, že se spojím s dalšími profíky. To jsem ovšem neudělal, i když v aréně se může stát ledacos, třeba se opravdu s dalšími profíky spojím. Momentálně jsem ale ve spojenectví s někým, kdo je z vnějších krajů, ale to podle mě není podstatné. Skvělý příklad utvořili předcházející Hry. Už to není jen o tom, že vítězí profíci, ale i o tom, že záleží na šikovnosti a vynalézavosti splátců. Například minulé Hry vyhrála mladá dívka z osmého kraje. Ve finále bojovala ze splátkyní z dvojky a zvítězila. Už to je velký důkaz, že trénink se zbraněmi není všechno. *Pousměje se.*

Jak se ti líbí Capitol? A v čem myslíš že je lepší tvůj kraj?
Capitol je ohromné město. Opravdu se mi tu líbí a na ten luxus co tu máte se dá velmi rychle zvyknout, i když to pro nás jako splátce může být i šok. *Poznamená a usměje se.* Lepší? Obě místa, jak Capitol, tak můj kraj mají své klady a zápory. I když mi tu chybí moře, které je pro mě vlastně druhý domov, tak musím uznat, že Capitol je velkolepé a luxusní město. A navíc. Tu i skvěle vaří. *Prohlásí a koukne do kamery.* Promiň, tati, ale je to rozhodně pravda. *Zasměje se a mrkne do publika.* Taky musím říct, že jsem se tu o hodně líp vyspal, když jsem ráno nemusel vstávat, a abych nezapomněl i to, že mě tu někdo stále obskakoval je nezapomenutelný a opojný pocit. *Usměje se. Jeho rozhovor je u konce. Nakonec to ani nebylo tak strašné, jak si myslel, takže s úsměvem znovu zamává do publika, aby se s nimi rozloučil. Zároveň se i lehce ukloní, pak vyrazí už rovnou zpět do zákulisí, aby ho mohl vystřídat další splátce.*
*usmívá se na sebe do zrcadla v zákulisí. Spíš se dívá na dívku stojící na jejím místě. Tohle už není ona. Nelíbí se sama sobě. Tohle už prostě není ona. V těhle jinak úžasných s celkově nádherných šatech si připadá jako někdo cizí. Takovouhle hebkou látku na sobě nikdy neměla potřebu mít na sobě. Kolik peněz se kvůli Hrám vůbec vypotřebuje. To je tak strašně sobecké! Kdyby raději pomáhali lidem v kraji, kteří to potřebují. Trošku se naštve, ale dívka v zrcadle ji přesvědčí, že teď má být dokonalá, takže naštvat se nesmí. Znovu se sama na sebe usměje a podívá se i na ostatní splátce. Všichni vypadají úplně jinak. Těch pár lidí, se kterými se stihla seznámit, by asi poznala, ale jinak vlastně nedokáže odhadnout, kdo by se pod touto tajemnou maskou televizní hvězdy mohl skrývat. Vlastně, kdo by kdy věřil, že tihle lidé určitě alespoň jednou trpěli hladem. Posadí se zpátky na lavičku, rozdává úsměvy na všechny strany, musí všem připadat strašně sobecká, a čeká, až konečně vyvolají její jméno. A ta chvíle nastává právě teď. Jako roztomilá a nevinná slečna je ukázána před zraky celé země. Zamává všem těm lidem. Doufá, že jí z velké dálky mávají také. Posadí se do křesla a zazubí se na tu moderátorku*

Chutná ti nutella? A proč?
*zatváří se velmi pohoršeně a zmateně* On existuje někdo, kdo nemá rád nutellu? *rozhlédne se kolem sebe a do publika, jestli se třeba někdo nepřihlásí, ale vzhledem k tomu, že nutelle není co vytknout* Nutella je jedna z nejperfektnějších věcí, co jsem zatím potkala. Nesmírně mě dostává, jak se dá natočit na lžičku, skoro jako med *začne se na tom úžasném křesle trošku otáčet, protože hodnocení nutelly není zase tak zajímavá činnost, aby si zbytek těla nemohl dělat, co se mu zachce* Ale doopravdy zajímavá je ta dvojbarevná nutella. Podle mě je tedy bílá čokoláda hřích a vůbec není dobrá, ale když je to pěkně smíchané, dá se to i jíst a ještě ke všemu, když je v tý láhvi. Doufám, že se tomu tak dá říkat *jednou se otočí na otočném křesle a potom se podívá na tu kapitolskou paní* Taky tě někdy zajímalo, jak se to do nich dá narvat? A aby zůstaly ty dvě barvy neporušený? V tom je to kouzlo nutelly *ušklíbne se a otočí se zase na druhou stranu, aby předešla představě, že se jí musí točit hlava*

Jaký ročník pro tebe byl nejlepší a proč? Pokud jsi nesledovala, tak proč?
*znovu se zhrozí nad tou otázkou a teď se zatváří velmi uraženě* Samozřejmě, že jsem je sledovala! Vždyť je to taky hlavní show v televizi. Není možné se nedívat *možná, že to pravidlo právě porušila, protože se tenhle rok zrovna nedívá, což ji mírně štve* Mé srdce rozhodně dostala Kara. Takže i její ročník. Ta aréna byla doopravdy perfektní a sladká. Hm, tady je to vlastně celé sladké, ne? Nejdřív nutella, potom sladká aréna *nadšeně se usměje, jak to všechno do sebe hezky zapadá* Vlastně se mi líbila většina arén. Až na nějaké výjimky. Třeba ta minulá, na lodi, vůbec mi ti splátci nepřipadali sympatičtí. Zato za ve vesmíru byla super. Vážně jsem si užila sledování *pořád se pohupuje na té židli a vypadá strašně zasněně, když se snaží si vzpomenout na nejhorší okamžiky svého života* Můj kraj občas někdy zaválel. Minule jsem ho tedy neměla moc ráda, předtím vlastně taky ne, ale některé nezapomenutelné okamžiky na můj kraj stále dáváte v televizi. Jsem na něj hrdá.

Máš už spojence?
*chvíli se nad tím zamyslí, jestli má vykecat všechno, ale proč ne, že ano, když už je v Kapitolu* Jojo, mám. Určitě budeme nezapomenutelní. Tedy alespoň pro mě. Jsem ráda, že se ke mně někdo přidal, třeba já bych se sama k sobě nikdy nepřidala, i když tomu by se neříkalo spojenectví, ale spíš samostatný splátce, který si povídá sám pro sebe. Taky bych to vlastně mohla zkusit... *protože teď už tu paní moc nevnímá, spíš nahlas říká své myšlenky a jenom se usmívá* Prostě jsem ráda, že v aréně nebudu sama *shrne všechny své domněnky a usměje se. Potom jí nějaký člověk v zákulisí ukáže, že už má jít pryč, tak se sebere, naposledy spockově zamává Kapitolu a odebere se do klidu ve svém pokoji*
*trochu se zachmuří.* No asi jako každý v mém věku.*trochu mu strne pohled ale nakonec dodá..* Co si budeme namlouvat nevypadám zrovna na jednoho z favoritů ale zázraky se dějí každý den stačí jen vně věřit.* usměje se do kamer a nakonec se vrátí pohledem k moderátorovi.*

Jak se těšíš do arény?
*trochu se zachmuří.* No asi jako každý v mém věku.*trochu mu strne pohled ale nakonec dodá..* Co si budeme namlouvat nevypadám zrovna na jednoho z favoritů ale zázraky se dějí každý den stačí jen vně věřit.* usměje se do kamer a nakonec se vrátí pohledem k moderátorovi.*

Jak jsi spokojený se svými kostýmy?
Naprosto . *usměje se .* Víte na přehlídce to bylo fantastické. Sice jsem se trochu bál ale ten pocit když jedete v tom voze a víte že na vás díky kostýmu nikdo nezapomene. * trochu se zasní ale hned zas pokračuje.* No podívejte se na mě i teď . Nevypadám užasně ? * celý se rozzáří nadšením.* Moc bych chtěl poděkovat všem kteří mi v tomhle ohledu pomohli ,protože jenom díky mám šanci zůstat na živu o něco déle. * na tváři se mu roztáhne veliký usměv *

Jak se ti líbí v Capitolu? V čem je jiný oproti tvému kraji?
*Chvíli usilovně přemýšlí alespoň to tak vypadá.* Capitol je v mnoha ohledech jiný a krásnější než jsem vůbec doufal. Je tu vše tak naprosto jiné. V našem kraji je všechno pochmurně zabarvené v šedi ale tady se zdá jaky by byl svět o něco barevnější. .*Zasměje se když si co mu bude z capitolu chybět ze všeho nejvíc.* Ale opravdu je jedna věc co mi přirostla k srdci. Je to lednička ta mi bude scházet asi nejvíce. Vždy v ní bylo tolik jídla. *zasněně se zadívá a trošku u toho zčervená. Když se vrátí opět do reality usměje se na moderátora.*
*Taky znáte ten pocit, když se trošku potíte, ale bojíte se utřít, protože by se vám ostatní vysmáli za pocení? Ano? Tak přesně tento pocit právě zažívá drobná tato drobná dívčina. Stojí v zákulisí a čeká, až ji vyzvou na pódium. Nenápadně se ovívá, utírá případnou kapičku potu, která skane po jejím čele a nervózně se ošije. Zabodne pohled do země založí si ruce na prsou a hryzne se do rtu. Takže takovéhle jsou rozhovory, jo?* Sakra, nemohl by tu někdo zapnout větrák?* rozkřikne se na nějaké Kapitolany, kteří jí vyhoví. Studený příjemný vzduch začne tedy vát přímo na ni a ona slastně vydechne.*Matko boží.* zamumlá. Nevadí jí, že se právě ztrapnila před tou hrstkou splátců za ní. Hlavní je, že už se cítí docela dobře. Když už se tedy konečně přestane potit a vzduch z ní krom potu částečně odvane i nejistotu, zaslechne své jméno. Nasadí široký rozkošný úsměv, který okoukala od své sestry při rozhovorech podobně. Poté se konečně dá do pohybu a cestu si razí přímo na pódium. Kam taky jinam, že? Oděná je do fialových delších jednoduchých šatů v řeckém stylu a černých lodičkách. Nic moc složitého, nic moc přeplácaného prostě decentní.*Zdravím vás, drazí obyvatelé Kapitolu!* zvolá přesvědčivě. V jejím hlase je velmi silná stopa po nefalšovaném nadšení. I když zase tolik nadšená není. Přijde k moderátorce a potřese si s ní rukou.*Moc ráda vás poznávám.* broukne značně vesele a opatrně si sedne do křesla. Opět si skousne ret a očekává první otázku.*

Tak milá Jasper. Víme, že tu máš sestru a ke všemu vítězku. Myslíš, že se k ní přidáš?
*První otázka je přesně taková, jakou očekávala. Přesto si na ni odpověď nechystala. S odpovědí si ale načas nedává. Povídá přesně to, co má na srdci.* No, nejsem si jistá, jestli se k sestře přidám. Určitě by mi to ovšem udělalo radost. A mé rodině, kraji a vůbec, všem co mě mají rádi, samozřejmě taky. Vždyť to se po mě vlastně chce, ne?* Povídá, načež pokrčí rameny. Nepřestává se u toho nadšeně a sladce usmívat, jak to má nyní v popisu práce. Když už nebude dobře odpovídat, musí aspoň nahodit dojem rozkošné holčičky.*

*Netuší, jak na to reagovat, tak se jen směje.* A teď něco pozitivnějšího. Co by sis teď ze všeho nejvíce přála?
*Neočekávala, že bude Regan reagovat na její otázku. Přeci jen, byla řečnická a na ty se neodpovídá. Radši se tedy věnuje další otázce, na kterou musí odpovědět, aby udělala dojem.* No, právě teď bych si přála být zase na ubytovně a dala si jeden z těch vašich dortíků. Jsou vážně nejlepší, co jsem kdy jedla.* broukne jako nadšené dítě o Vánocích.* A taky bych si moc přála, abych mohla ještě jednou vidět svoji sestru Faith. V aréně mi bude moc chybět.* pronese už trošku méně nadšeně. Při vzpomínce na její dvojče jí mírně píchne u srdce. Nedává na sobě nic znát.*

Jsme rádi, že ti u nás chutná. *Zasměje se.* Faith? Tak vás je ještě víc? *Vykulí očka.* Co nám tedy povíš o sobě? Jaká skutečně jsi?
*Na Reganinu poznámku už nic neříká, pouze jí věnuje šíroký úsměv. Poté se zasměje její reakci.* Ne, naštěstí ne. Jsme jenom tři. Já, Chantelle a Faith.* začne vypočítávat na prstech. Další otázku si pečlivě rozmýšlí.* No, co povědět? Hmm, jsem docela akční. Mám ráda akce a když se kolem mě něco děje. Jsem i docela odvážná, jdu na věc. Nebojím se skoro ničeho. Jenom pavouků a tmy. Fuj.* otřese se. Jenom pomyšlení na tmu a pavouky jí nahání hrůzu.*

Dobře, tak to je pro tebe dneska vše. Přeji hodně štěstí na zítřek. *Mrkne, pak se zvedne a ještě jí jednou představí.* To je prosím Jasper Raymond!
*Když zaslechne, že je to pro ní dneska všechno, v duchu si setře imaginární pot z čela a v duchu si i vydechne.* Moc děkuji.* poděkuje slušně a postaví se společně s Regan, rozloučí se s ní a pak se otočí k publiku a zamává.* Děkuji za pozornost. Bylo to tu s vámi skvělé!* zvolá, pošle pár vzdušných pus a zmizí v zákulisí. Konečně to je za ní.*
Pár krokmi sa ocitne na pódiu usmieva sa tak ako to má vo zvyku a kýva burácajúcemu davu. Keď podíde k moderátorovi mierne ukloní hlavu* Zdravím vás*pozdraví ho a keď ho vyzve zvalí sa do kresla, jednu nohu prehodí cez druhú a ruku položí na operadlo. Striedavo sa potom usmieva do davu zadíva sa na moderátora.*

Máš doma někoho, kdo na tebe čeká?
Keď dostane svoju prvú otázku, pousmeje sa a prikývne.* Áno, asi ako všetci mám rodinu*pritaká a znova sa zadíva do davu*Mám malú sestričku, ktorá ma určite netrpezlivo čaká doma.. len dúfam že nesedí pred obrazovkou , pretože už má dávno po večierke* povie výhražne, mieriac tým práve na svoju sestru, no zároveň spoli žartovne a sám sa aj krátko zasmeje a pokrúti hlavou.. Nechce aby sa dívala, aby videla ako zomiera..

Určitě tu musí být nějaká dívka, že ano?
Pri tejto otázke sa na chvílu prestane usmievať, no potom si prehodí nohu späť a rozhodí rukami už znovu sa usmievajúc a krútiac hlavou, naznačujúc tým že sa mu zdáva.* Vy viete snáď všetko* obviní ho a troch prižmúri oči no potom sa zahanbene usmeje.*Áno je tu dievča. Dokonca už ich tu bolo 6 aza mnou príde raz toľko* zažartuje mysliac na splátkyne ktoré čakajú na rozhovor. Medzi nimi aj ona.Teraz zvážnie a snaží sa nemyslieť na nič len na to čo sa chystá povedať. Už sa neusmieva, predkloní sa a spojí ruky. *Je tu dievča..* začne* ale nie je z môjho kraja. Bohužiaľ mám veľkú konkurenciu, no myslím že budem mať čas si to s nimi vyjasniť keď budeme v aréne.* hrozivo zatne päste a zamračí sa.* Prečo láska musí prísť zároveň so smrťou?* položí rečnícku otázku a znova sa pousmeje.* A ona je môj anjel.. Angelo spásy i posol smrti zároveň* vzdychne a znova sa začne trocha pousmievať, hlavne po tom čo im vlastne prezradil jej meno. *Ani jeden nemôže žiť, kým je ten druhý na žive* prednesie s vážnosťou v hlase a myslí si že na nich dokonale sedí. Skôr či neskôr si i Kapitolčania uvedomia o koho a o čo ide*

Pověz nám něco o tvé strategii, a co si myslíš o ostatních splátcích?
*Predchádzajúca vážnosť ho ešte neopustila, preto sa najskôr zamyslí a až potom sa usmeje a je pripravený odpovedať* Myslím že tu mám silných protivníkov...no že nie som o nič horší ako oni. * povie a znova sa zasmeje. Je lepší ako Connor. Tým si je istí.* Samozrejme pokúsim sa zostať v hrách čo najdlhšie, pokiaľ sa bude dať..* dodá, no už nepovie že sa pokúsi vyhrať. Pretože to by znamenalo ju stratiť. Nakoniec sa znova začne usmievať, poďakuje moderátorovi a keď sa postaví zdvihne obe ruky do výšky, a potom spraví veľkú poklonu. Ešte im zakýva a vydá sa na cestu z pódia.*
*Když ho vyzvou, aby přišel na pódium, plynulým krokem tam dojde. S máváním Kapitolu se neobtěžuje a s upřímným úsměvem na tváři, zamíří k Plutonovi. Jakmile je vyzván, aby se posadil, udělá to, i když málem ani tu sedačku netrefí a skončí na zemi, naštěstí o kousek se trefí.*

Řekni, líbí se ti Capitol?
Ano, moc se mi líbí, zvlášť když jsem měl možnost ho i poznat přes oslavu v prezidentském paláci.*Zadívá se na chvíli do publika, jestli náhodou někde nezahlédne Amiku, ale úsměv si na tváři drží stále.* Celkem mě překvapilo, že má Kapitol tolik druhů bot k taneční, když jsem to zjišťoval. *Zamyšleně si promne bradu.*

V čem spočívá tvůj skrytý talent? Co umíš?
No, netuším, jestli se to dá nazvat talent, protože to je možná tak z 10%, zbytek je práce celého života. Rád tančím, cokoliv, ať už jde o společenské tance, kterým dávám přednost, nebo takové ty různé, při kterých se pomalu láme vaz. Pokud budu mít v Aréně možnost, zkusím i něco předvést. *Dodá s uchechtnutím na konci a párkrát poklape špičkou nohy o zem.*

Je tu nějaká speciální osoba nebo dívka, které by jsi chtěl něco vzkázat?
*Na chvíli se zatváří zamyšleně a váhavě přikývne.*Ano, rád bych něco vzkázal dvěma osobám. Kelly, dívka, se kterou tančím už od svých pěti a v podstatě se mnou vyrůstala až do Sklizně. Drž se, budu na tebe myslet, tanči dál. *Usměje se do jedné kamery a doufá, že to zmiňovaná dívka uvidí, přičemž trochu zrůžoví v obličeji.* A ještě jedné Kapitolance, kterou jsem měl tu čest poznat na oslavě v prezidentčině paláci, Amice, děkuju jí za poslední svobodný tanec a bylo mi ctí tě poznat.
*S tím vstane, potřese si rukou s Plutonem a mírně se ukloní publiku. Potom lehkým krokem odejde.*
Myslíš si, že si připravený do arény?
*pohodlně se usadí na křesle, promne si ruce a pousměje se do publika. Zlatá barva na jeho pleti se třpytí kvůli světlu reflektorů a z očí mu jd epoznat něco jako pobaevní či štěstí, něco rpo něj neznámého.* zdravím lidi! *zdvihne zaťatou pěst jako předtím na voze a zařve. Poté s euž plně věnuje moderátorovi.* připraven? jsme více než připraven! *kývl a znovu se zářivě usmál.*Jakf yzicky tak psychicky. Vít ejá si nedělám moc halvustímž e jdu do arény. Bude to ejn pár dalších obyčjených dnívmém životě. Hlad, mrznutí, horečka, zranění. Strach, vztek, smutek. Nic nového. S takovýmihle problémy se setkáváme věčně. Až na jendu věc. Sám řpesně nevím co to cítím ale vaše voňavky to určitě nebudou. Ta osoba. Kdyby s eji v aréně cokoliv stalo, kdyby umřela. To je jedna z mála věcí tkeré byhc nerozchodil.*

Máš už nějaké spojence?
Spojenci? "Já jsem vlk samotář, nepotřebuju nikoho. Vystačím si sám." *napdoobil svůj ledový hlas a nemilosrdný výraz který obvykle mívá. Postupně ale zas ezdvihne koutky úst. Pokrčil rameny.* zatím jsme žádné spojenectví neuzavřel. Jsou to vlemi složité a nebezpečné závazky. Ikdyž pár lidí by bylo... nevím ovšem zd ajim opravdu věřit, známe s epár dní, můžou mi kykoliv vrazit dýku do zad stejně jako já je zadusit ve spánku. Asis e s tím vážné budu muste vypořádat a pokusit se o to ebz cizí pomoci. *sklonil hlavu a sleduje špičky svých bot. *

Co myslíš, že si pro vás tvůrci v aréně připraví?
*dlouhou chvíli ještě kouká an špičky svých bot a poklepává prsty do opěradel. Poté zvhlédne a konečně promluví, torhcu nakřáplým hlasme idkyž vůbec nebrečí.* něo cotu ještě nebylo. Jako s tím vesmírem. Nebo slakdou zemi. Napadá mě že by mohlo být něco jako hory. nebo podvodní aréna ta by byla opravdu zajímavá. Ikdyž mě vůbec nezajímá jak vypadat bude ale co budevní. Katastrofy, mutové a nebo věci u rohu. Nechají nás s eumlátit palicema? pošlou na nás hrozivé masožravé rostliny a nebo písečné bouře? O ničme nemám tušení, jako každý z vás. Ale jendu zřjemě můžu říct určitě - bude to skvělé. *on slovem skvělé mylsí něoc úplně jinéh. on myslí to umění, tu práic kteoru si dajís v ytvořneím. Oni určitě myls´jen na krvavé řežby.* no nic... *uslyší cinknutí a vstane. Jeoh ča svypršel.* nashledanou lidičky! bduete mi chybět. Sbohem. *mírně zdapomalus e doloudá pryč.*
Jaks ses cítila, když si uslyšela své jméno při Sklizni?
*hlasitě si povzdychne. Jak se asi měla cítit. * No ...*usměje se na publikum* byla jsem v šoku, ale první věc co mě napdala byla " prosím ať ještě nevylosojů mého bratra." *Řekne upřimě*

Vzkázala by jsi teď něco své rodině, předtím než vejdeš do arény?
ráda * řekne a do očí se ji začnout drát slzy. Zpříma se koukne do kamer* Až mě uvidíte v aréně budu zoufalá , zraněná, prosím pmatujte si mě takovou jaká jsem byla doma, ne v aréně* Rychle zamrká aby se nerozbrečela* má vás moc ráda a myslím na vás... Postarejte se o Sunshine* řekne už téměř v tónu v pláči. Jasně že b nezapomněla na svého koně*

Co by sji dělala, kdyby jsi zvítězila?
*představí si, co by se dělo. Že by umřel Ryan, Střelec....*Myslím, že bych byla nejštastnějšíčlověk na světě* usměje se i když zalhala*
A teď tu máme Christophera Drenta!!
*Po tom, co tam tak stál už se docela smířil s tím, že jeho určitě ne moc dobré vystoupení uvidí celá země. Povzdychne si a nasadí takový přirozený úsměv. Pak ležérním krokem vyleze na podium. Zamává obyvatelům Capitolu a potřese rukou moderátorce.* Zdravím..

Zdravím tě Chrisi. Tak jak se těšíš na zítřek? Jsi připravený to někomu nandat?
*Místo úsměvu se mu na tváři usadí jeho obvyklý úšklebek. Od té doby, co přijel do Capitolu ho spíš každej viděl s poker facem, ale teď ví, že musí alespoň trochu zapůsobit, a tak se snaží působit přirozeně. Nic škrobenýho, prostě jenom on.* No, nedá se říct, že bych se úplně těšil. Mnohem radši bych byl doma, nebo tady v Capitolu. Jsou tu moc sympatičtí lidé.. *Nemůže přeci říct, co si o nich doopravdy myslí. Podívá se do publika a trochu se pousměje.* Ale už jsem tady a zítra budou hry a mě nezbývá nic jinýho než doufat, že s trochou štěstí a svýma schopnostma se tu s vámi zase sejdu. *Odmlčí se.* No, u nás doma se říká:Vždy připraven, takže myslím, že já jsem připravenej víc než dost..

To ráda slyším. A co nám povíš o spánku? Máš rád spánek?
*Takovou otázku nečekal. Spíš si představoval otázky ohledně jeho domova, nebo skóre na soukromém vystoupení, ale tohle je vážně poslední věc. Krátce se zasměje.* Vy se vážně ptáte na spánek? *Pohodlně se opře do křesla.* No tady spím vážně dobře. Třeba zrovna dneska jsem spal až do odpoledne. Doma na to nemáme tolik času. Ráno musíme obstarat všechna zvířata a přes den na to není čas, ale tady si to plně vynahrazuju. Máte tu moc pohodlný postele.. *Usměje se a očekává další otázky. Teď už by vážně nedokázal odhadnout, která by mohla přijít další.*

Jo, to já taky spím tady dobře. *Usměje se.* Máš nějaký talisman, který ti v něčem pomůže a nebo jen tak ke štěstí?
*Po minulé otázce ho tahle už moc nezaskočí. Tohle vážně capitolany zajímá? Zkusí si vzpomenout, jestli někdy měl nějaký talisman, nebo něco podobného, ale na nic nepřijde.* Ne žádný talisman nemám. Moc na takovýhle rádoby magický věcičky nevěřím a upřímně zatím jsem nepotkal nikoho komu by talisman pomohl.. Já se spíš spoléhám na vlastní zkušenosti a chytrost. *Zase se podívá do publika. Už se začíná uvolňovat. Není to tak hrozný jak si myslel.* A co vy? Máte nějaký talisman? *Dovolí si jednu otázku, aby si nepřipadal úplně jako na výslechu.*

Já žádný talisman nemám, protože já takové věci vždy ztrácím. *Zasměje se.* A to je pro dnešek vše. A doufám, že jim to zítra natřeš!
*Zasměje se.* Tak to je další důvod, proč je nemít.. *Už je konec. Naštěstí to nakonec tak hrozný nebylo.* Já taky doufám a kvůli vám se i budu snažit.. *Stoupne si a něžně jí políbí ručku jako to už tolikrát viděl ve starých filmech. Pak se obrátí do publika.* Moc mě těšilo! *Úsměv se mu roztáhne i proto, že už to bude mít konečně za sebou. Párkrát ještě zamává do publika a pak odejde z podia.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92