Thursday, September 12, 2013

107th Annual HG - Rozhovory


  • 1. ARON FIELDS
  • BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 0/10
*Jakmile uslyší svoje jméno vydá se rychlým krokem směrem k podium. Když uvidí tu spoustu lidí na chvíli se mu zastaví srdce potom co zahlédne moderátorku pousměje se a dojde až k ní .*

Máš celkem hodně fanoušků, co bys jim chtěl vzkázat?
*Po vyzvání se posadí a pryč otázce se zasměje.*To ano.* Chvíli hledá očima kameru. Jakmile se mu podaří najít tu správnou roztáhne se mu úsměv od ucha k uchu * Pro vás ,mí drahouškové, vyhraju .* Při bouřlivém potlesku se mu dodá opět sebevědomí . Pohodlně se posadí do křesla a vyčkává na další otázku*

Kdyby sis mohl říct jednu věc, která by se měla objevit v aréně, co by to bylo? Můžeš zvolit zbraň, muta, prostředí...
*Úsměv se mu stáhne jakmile uslyší otázku. Chvíli přemýšlí.Nakonec se rozesměje.* Víte jediná věc co mi v aréně bude scházet bude asi postel. Hodně pohodlná postel aspoň takové jako jsou tady v Kapitolu, protože jsem se v životě tak skvěle nevyspal. Tak se třeba tvůrci rozhodnout mi moje přání splnit .Přece jenom jejich myšlenky jsou nevyzpytatelné. * Hodí jeden ze svých okouzlujících pohledů do publika a taky jeden na Arlyn očekávajíce další otázku.*

Jsi spokojený se svým stylistou a oblečením, které pro tebe připravil?
*Při otázce zrudne v tváři* No ehm *odmlčí se při vzpomínce na přehlídku ve vozech* řekněme že tyhle hry zvolil můj stylista trochu zvláštní kostým. Ale myslím si že chtěl vyzdvihnout mou podstatu co by pod nějakým kostýmem nebyla vidět tak snad si mě kvůli tomu aspoň někteří z vás zapamatovali. * Opět se mu roztáhne po obličeji úsměv,ale v očím mu plane vážnost a trocha pobavení.*
  • 3. MIA MAYER
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 5/10
  • 5. ALEX HULKER
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 5/10
*Volně přešlapuje v zákulisí ve svém kostýmu a v ruce svírá bílý kapesník s červenými fleky. Otře si pár kapek krve ze rtu a když ho zavolají, tak se sežmoulaným kapesníkem v ruce vyrazí na jeviště. Zazubí se do publika, aby ukázal svoje úžasně vystouplé zuby, což mu trošku může přidat na vzhledu upíra. Prostě využívá svou nemoc pro vlastní pobavení.*

Pověz, co máš na svém kraji úplně nejraději? Je tam něco, čemu se nemůže žádný jiný kraj vyrovnat?
*Ušklíbne se nad tím.*Hm, přece sebe, mně se tam nemůže nic vyrovnat.*Pokrčí rameny.*

Jak přesně jsi se cítil, když tě vylosovali?
Hm, že si ze mě musí dělat srandu, určitě by se měla založit nějaká nadace, která by zachránila nemocné od arény!*Vykřikne rozhořčeně, ale po chvíli se uklidní, jenže to vede k tomu, že omylem kýchne a nestihne si před pusu dát kapesník, takže se mu podaří trošku poprskat Moderátorku pár kapkami krve - porfyrie, že.*Jej, já se omlouvám.*Vykoktá, když si to uvědomí, ale vypadá to, že se to rozhodne využít pro svůj prospěch.*Ale nebojte, moje nemoc je nakažlivá jen z 97% případů.*Mávne nad tím rukou a usměje se na Moderátorku.*

Kdo z dívek se ti z letošního ročníku líbí nejvíc?
*Zamyšleně si promne bradu a pak se mu pobaveně zableskne v očích.*No, přece Caleb Reynolds. *S tím vstane z křesla, párkrát zamrká do publika a spokojeně si odkráčí pryč.*
  • 6. MIKE WAY
  • BODY = rozhovor: 2/10 - oblečení: 0/10
*Pomalým ale rozhodným krokem dojde na podium, tam nasadí tradiční poker-face a lehce kývne moderátorce. Dál sedí jako pecka s pohledem upřeným do davu a čeká na první otázku*

Sleduješ Hladové hry? Kterého z vítězů máš nejradši a proč?
*Potichu si povzdechne. / Mám snad jinou možnost než na ně koukat ? Měl jsem snad jinou možnost než sledovat mého bratra zemřít ?/ Nahlas však řekne něco úplně jiného* Ano..samozřejmě že je sleduji. Nejraději ? *zamyslí se koho zná / no určitě ne Lily..mrcha jedna..místo ní tam měl být můj bratr/* Nemám rád žádného vítěze protože nikdo z nich ještě nikdy nikoho z nich nezachránil *odpoví jenom a dál hledí před sebe*

Už jsi stihl poznat ostatní splátce? Kdo ti přijde nejsympatičtější a kdo naopak nejnesympatičtější?
*Podívá se na moderátorku, pak před sebe, potom do zákulisí a nakonec do klína*

Máš nějakou speciální vlastnost, která ti podle tebe bude v aréně hodně nápomocná?
*Nad poslední otázkou se zamyslí. Nikdy neviděl nikoho nic předvést. Nic neukázal, nikde nebyl. Nic neumí* Mám..mám jednu speciální věc. Mám mozek. A hodlám ho proti ostatním použít.
*Stojí v zákulisí a prohlíží si svoje šatičky, které si nechala udělat. Sama si je i navrhla, i když se jí moc nechtělo. Chtěla poznávat Capitol a udělat něco velice nepředvídatelného někomu z mírotvorců. Třeba by jí za to neposlali do Her, ale rovnou na smrt. Což je v podstatě jedno a to samé. Jenže to nemůže porovnávat zrovna teď. Musí se soustředit na to, až jí zavolají na pódium. Chvilku ještě čeká a chodí po zákulisí s přesvědčením, že ji třeba někdo unese, což by se zrovna hodilo, protože jí volají na pódium. Povzdechne si nad další prací, kterou musí zvládnout, nahodí dětský, sladký úsměv a vydává se na pódium, kde už začíná splašeně mávat všem Capitolanům. Zastaví se u svého místa a všem pošle vzdušné pusinky, které si podle ní ani jeden z těhle mrzkých tvorů nezaslouží. Jakmile je přetvařování lásky ke Capitolu už dost, posadí se na křeslo a usmívá se na Arlyn, která by jí měla položit první otázku.*

Co se ti na Kapitolu líbí nejvíc? Co tě tady nejvíc překvapilo?
*Ani nad tou otázkou nehodlá přemýšlet a hned začne z patra mluvit.* Capitol? Na Capitolu se mi líbí všechny ty úžasné budovy, které jistě musel navrhnout někdo moc chytrý. Nikdy jsem si nemyslela, že budovy takových rozměrů a tvarů mohou existovat. Pak jsem přijela sem a musím uznat, že celý Capitol mi vyrazil dech. Co mě nejvíc překvapilo? Noční obloha. Každý večer jsem se koukala z okna na hvězdy a říkala jsem si, že Capitolské hvězdy jsou jedny z nejkrásnějších. Nesou tolik světla do všech koutů tohoto města a vypadá to vážně nádherně. Nikdy jsem se moc o hvězdy nestarala, ale tady? Tady to byla moje nejoblíbenější činnost. Pozorování hvězd ať už padajících nebo připevněných k nebi. *V duchu trochu posmutní díky vzpomínce na její sestru, ale rozhodne se to obrátit pro svoje dobro. Odmlčí se a povzdechne si* Někde tam nahoře je i hvězda mé sestry. Sleduje mě. Chrání mě. Snad mě ochrání i v aréně. *Zamumlá to, že by sama sobě sotva rozuměla, ale snad to všichni pochopili*

Pověz jak se cítíš ohledně faktu, že zítra už budeš v aréně?
*Nad touhle otázkou se zamyslí. Jak by se měla cítit? Zmateně? Podivně? Vystrašeně? Vždyť jí to nijak netrápí. Ani neví, proč by jí to mělo trápit. Doma jí nic nečeká. Neví ani proč se vracet nebo chtít vyhrát. Jenže tady nemůže říct pravdu. Nikdo neříká pravdu.* Cože? Aréna? Na tu jsem úplně zapomněla. Vidíte to. *Poklepe si na čelo a zasměje se svojí hlouposti.* Na arénu bych se asi neměla těšit, ale těším se tam. Tvůrci mají vždy tolik nápadů jak show pro diváky zlepšit. Přece jen celý Capitol čeká na to, až se konečně dočkají dalšího vítěze. A řeknu vám, že cítím veliký převrat v tomhle nenadálém klání. Letos to zřejmě bude opravdu jiné. A na to se těším. *Zvládla to. Aspoň že tak. Podívá se do davu a svým dětským přihlouplým úsměvem se na všechny podívá.*

Chtěla bys něco vzkázat lidem v tvém kraji, eventuálně poděkovat svému stylistovi nebo uvaděčovi?
*I tohle vezme z patra. Pohled otočí na kameru, která svítí a její obličej se změní. Teď mluví vážně. Opravdu vážně. Žádná přetvářka* Mí drazí spolukrajané. Vím, že mě většina nezná, ale potřebuju vaši podporu. Bez vás a vašich modliteb to nezvládnu. Prosím, držte mi palce, modlete se za mě, cokoliv. Jsme jedna velká rodina, a jakožto zastupující svojí rodiny, vám oznamuju, že na mě budete hrdí. Možná nevyhraju. Možná umřu hned na začátku, ale umřu velkým stylem. Vždycky jsem chtěla poznat každého z našeho kraje. Mít nejvíc přátel na světě. Ale to už se mi splnit nemůže. Miluju vás všechny i moji opravdovou rodino. Mami, tati, bráchové. Pokud tohle sledujete, tak věřte, že vás mám opravdu ráda a to se nikdy nezmění. Mami, hlavně neplakej, že tu sedím. Slibuju, že svoji sestru pomstím ať se děje cokoliv. I kdyby to bylo poslední, co udělám. A ty kluku, co jsi měl něco s Stephanie…je odpuštěno. Omlouvám se. *Odtrhne pohled od kamery, otočí se na Arlyn na kterou se usměje, potřese jí rukou a zvedne se. /Miluju vás lidi. Sbohem./ Nasadí znovu svůj dětský úsměv a se zběsilým máváním odchází zase do zákulisí.*
*Stojí v zákulisí a tvári sa duchom trochu neprítomne. Uvažuje, čo všetko sa ho môžu opýtať, ale nervozitu skoro vôbec nepociťuje alebo sa mu ju darí dokonale maskovať. Je to predsa len rozhovor.Najjednoduchšia časť zo všetkých. Zrazu začuje svoje meno, nahodí úsmev a sebavedome príde na pódium. Neobťažuje sa nejakým hlučným pozdravom k publiku, iba im krátko zamáva rukou. *Dobrý večer,* zaželá moderátorke a sadne si. Tvári sa sebaisto a pokojne čaká na prvú otázku.*

Co ti přijde na Kapitolu nejdivnější, když ho porovnáš se svým krajem?
*Zamyslí sa, kým odpovie. Je mnoho vecí, v ktorých sa odlišujú. *To, čo mi najviac bije do očí je tunajšia móda. Spôsob obliekania, účesy a maľovanie sa úplne odlišujú. Je to divné, ale fascinujúce zároveň,* odpovie a zahľadí sa do publika, kde aj dnes je mnoho extravagantných Kapitolanov. *No najzvláštnejšia je zrejme mentalita Kapitolanov. Na rozdiel od obyvateľov ostatných krajov sa nikdy nemuseli báť Hier a preto žijú celkom ináč,* dodá rozhodne.

Sledoval jsi HG Awards? Pokud ano, je podle tvého názoru někdo, kdo si svou cenu nezaslouží? A komu jsi naopak jeho cenu přál nejvíc?
*Zamyslene zvraští obočie. HG Awards sledoval len letmo, prišlo mu veľmi povrchné oceňovať ľudí za ich úspechy alebo neúspechy v aréne. Rozhodne sa to však nepriznať. *Áno,HG awards som sledoval a celé to bolo veľmi napínavé.Určite každý si svoju cenu zaslúži, ináč by ju ani nezískal, no nie?* povie. *Najviac ma asi potešila cena za najlepšieho detského splátcu, Martha Angles sa mi v aréne veľmi páčila.* Trochu mu pripomínala jeho vlastnú malú sestričku, tú však zatiaľ nespomenie.*

Máš doma někoho, komu by jsi chtěl něco vzkázat?
*V momente si v hlave prehrá všetkých ľudí, ktorých doma zanechal a ktorým má teraz možnosť niečo povedať. Očakáva, že bude mať mnoho odkazov pre kamarátov a rodičov, avšak na počudovanie si spomenie iba na svoju sestru. *Vlastne chcem niečo povedať svojej mladšej sestre. Volá sa Jane a ešte nemá dosť rokov, aby mohla byť losovaná do Hier,*ozve sa a otočí sa smerom, kde sú podľa neho programy. Prvý krát sa mu na perách zjaví veselý úsmev a zakýva. *Kým budem preč, musíš dávať pozor na náš domček na strome,* povie vážnym tónom, akým sa jej zvykne prihovárať. *Ja sa o pár dni vrátim a potom ho dokončíme, ale zatiaľ na neho dohliadni. A už nemoc mame všetky nite dokopy, bude sa na teba hnevať,* dodá veselo.*
*Keď rozhovory skončia, znova kývne rukou do publika, krátko sa usmeje a rovnako sebaisto zamieri preč.*
  • 9. SHIRO EVANS
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10
*Ladným krokem vystoupá na pódium, trochu a moderátora. Podívá se do obecenstva a nasadí tajemný a lehce pohrdavý úsměv, přičemž její oči jsou stále ledové.*

Pověz, kdyby sis mohla z Kapitolu něco odvést domů - cokoliv - co přesně by to bylo?
*Přikývne a posadí se, přičemž si dá pozor, aby nebylo vidět nic, co by nemělo být.* Hmm, to je složitá otázka. *Usměje se na ní, jakoby to byla nejtěžší věc na světě.* Obdivuji tu hodně věcí, nemůžu se rozhodnout. *Nakonec odpoví a v duchu má co dělat, aby se nad sebou nezhrozila.*

Už jsi tady někoho poznala? Byla by jsi schopná říct, komu bys přála vítězství kdybys sama nemohla vyhrát?
Ne, s nikým jsem se nebavila. *Odpoví na jednu z otázek a trochu si poupraví vlasy.* Já nehodlám nechat nikoho vyhrát. A jestli už, tak mi musí dokázat, že za to stojí. *Uculí se.* Nemůžu jen tak nechat památku Pris ladem. *Dodá a na malou chvíli obrátí zrak k publiku.* Jestli pak si někdo na dívku jménem Priscilla Hanchen pamatuje...Nechutně arogantní.. *Pomyslí si, ale nedá nic najevo.*

Myslíš, že bys byla schopná za někoho položit život? Nebo naopak, dokázala bys zabít svého spojence?
Myslím, že ano. Do her jdu s myšlenkou, že vyhraji pro svoji kamarádku. *Usměje se s náznakem trpkosti.* Jestliže mi nezbyde nic jiného, tak budu muset, ale dopředu říkám, nikdy nenabízím žádné záruky. *Otočí se na obecenstvo s vážným výrazem.*
*Vstoupí elegantně na podium. Jakmile vejde zamává se zářivým úsměvem Capitolanům a políbí ručku moderátorce, trochu se zasměje a posadí se a zamyslí se nad první otázkou*

Máš rád svůj kraj? Kdyby ses musel přestěhovat, který kraj by sis vybral a proč?
Ano svůj kraj miluji ale nechci se přestěhovat *Poví a mile se usměje* Svůj kraj mám prostě rád a nikdy bych ho neopustil ... *Trochu se dramaticky odmlčí* Mám tam rodinu a přátele ale kdybych se měl přestěhovat bylo by to asi sem do capitolu, no uznejte není to nádherné město? *Nadhodí řečnickou otázku do lidí a zasměje se a poslouchá druhou otázku.*

Loučil ses po sklizni s rodinou? Pokud ano, co ti řekli?
*Jakmile jí vyslechne v hlavě začne panikařit. Téhle otázky se bál. Něco o rodině. Samozřejmě to na sobě nedává trochu znát, hodí si nohu přes nohu tak že kotník má položený na koleni a ruce opře o opěradlo.* Ano loučili jsme se *Upřímně se pousměje, není to ten jeho falešný úsměv* Rodičům jsem řekl ať jsou silní i kdybych se nevrátil a pak tady byla moje malá sestřička Annya .. *Trochu nasucho polkne ale hned se znovu pousměje* Slíbil jsem jí že se vrátím a já se pokusím svůj slib splnit protože jí mám velice rád a nevím jestli by ona zvládla být beze mě *Řekne trochu zvážna*

Upřímně pověz kolika procentní šanci si myslíš že máš vzhledem k vítězství v letošním ročníku?
No ... *Zamyslí se* Myslím že mám docela velkou šanci *Kývne hlavou* Takových 75% by tam bylo. Ano nezaválel jsem u soukromého vystoupení ale rozhodně nejsem poslední a navíc já umím používat mozek, jsem silný a nebojím se což by mi mohlo v aréně dost pomoct *Řekne trochu sebestředně*

Děkuji vám a Naschledanou *Zasměje se, znovu moderátorce políbí ručku a zamává nadšeně s úsměvem na tváři Capitolanům a odejde do Zákulisí*
* Sebevědomě vystoupí na pódium. Počká až lidé přestanou tleskat a až potom se usadí do křesla. *

Jak jsi se cítila v momentě kdy uvaděč přečetl tvoje jméno? A jak je to s tvými pocity teď?
*Bez přemýšlení řekne.* Když uvaděčka přečetla nějaké dívčí jméno nejdříve se mi pořádně ulevilo. No pak jsem si uvědomila, že to bylo moje jméno. Tedy ne tak docela. Uváděčka mi zkomolila příjmení. A tak jsem přemýšlela, jestli mám jít nebo ne. Jenže žádná jiná Bernyce v 12. kraji není tak jsem se přinutila jít. Ale pokud ještě v dvanáctce existue ještě jiná Brenyce a teď se na tohle díváš tak se neopovažuj neposlat mi dárek. * Řekne a krátce se zasměje. * A s mými pocity jsem na tom teď asi tak, že jsem smířená s pravděpodobností blízké smrti. Tím nechci říci, že se vzdávám. To by mi ani nenapadlo. * Dopoví a nechá moderátorku aby jí položila další otázku. *

Jsi spokojená se svým stylistou a oblečením, které pro tebe připravil?
* Malou chvíli přemýšlí nad odpovědí a pošle vzdušný polibek jednomu velmi extravagantnímu Kapitolanovi. * Se stylistkou jsem vcelku spokojená. Dokonce mi dovolila abych jí trochu pomohla. Vždycky jsem to chtěla zkusit. Šaty se mi líbí. Hlavně tyto. * Řekne a projde si rukou po vlasech. * Je to mnohem lepší než bych měla jít za naháče. * Znovu smích. *

Kdyby sis mohla říct jednu věc, která by se měla objevit v aréně, co by to bylo? Můžeš zvolit zbraň, muta, prostředí...
* Tato otázka ji mírně překvapí, ale odpovídá téměř ihned. * Já jen vím co bych určitě nechtěla aby se tam objevilo. Naše kočka. Smrdí tak, že by do pár minut vymřeli všichni splátci v aréně. * Řekne. * A teď už vážně. Celkem by se mi líbila aréna celá ze sladkostí. Všechno by bylo jedlé. Čokoládové jezero, marcipánové stromy, roh hojnosti z karamelu. * Říká zasněně. * O jídlo bychom měli postaráno a nebojím se toho, že by my sladkosti po čase přestaly chutnat. Sladkého není nikdy dost. * Řekne a usměje se. *

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92