Thursday, June 20, 2013

104th Annual HG - Rozhovory II



*Stojí v zákulisí a sleduje splátce, kteří jsou na rozhovoru předtím. Buď dobře maskují trému a nebo v případě profíků vůbec nervózní nejsou. Ona sama patří do první skupiny. Už od rána nemohla nic sníst, když si představila, že dnes večer bude muset stát před tolika lidmi a bude se snažit jim zalíbit. V duchu si probírala, jakou asi nasadí pózu. Holka, která je hrdá na svůj kraj a je si jistá, že vyhraje? Holka, která miluje Capitol? Holka, která je vystrašená k smrti? Ani jedno z toho není. Ozve se gong a ohlásí konec rozhovoru předchozího splátce. Na jeviště vstupuje ona. Rozhodne se být sama sebou, možná.. Usmívá se do publika a zamává jim. Poté přijde k redaktorce a posadí se na židli, čeká na první otázku.*

Přiblížila by jsi mi prosím ostatní splátce? Jaký z nich máš dojem?
*Odkašle si a nasadí okouzlující úsměv.* Tak já bych první chtěla dnes večer pozdravit obyvatele Capitolu a chtěla bych jim říci, že mají moc nádherné město a vybraný vkus.. *Mrkne do publika. Tréma z ní opadává. Možná, že kdyby se narodila v Capitolu byla by taky nějaká hvězda.* A teď k vaší otázce. No, je velmi složité to porovnat. Mezi letošními splátci je pár odvážných jedinců, kteří jsou určitě nebezpeční. A nemluvím teď jenom o profících. Myslím, že 7. kraj má taky dobré splátce, stejně jako 6. kraj. A když už jsme u profíků, jistě každý z vás sledoval minulé hry. Jsem si jistá, že to že by nějaký profík spáchal sebevraždu je skoro nemožné.. Pak je tu skupina tišších lidé, ale já je určitě podceňovat nebudu, protože jak se říká: Tichá voda břehy mele a oni určitě dokážou překvapit. No a můj dojem? Bude to těžké, ale myslím, že nejsou neporazitelný.

Jaká podle tebe bude aréna? I přesto, že vím, že tvůrci jsou opravdu nevyzpytatelní, jak si ji v duchu představuješ právě ty?
*Této otázce se trochu zasměje.* Vy jste to sama řekla. Tvůrci jsou nevyzpytatelní a mají vždy nějaký nápad, který by nikoho ani nenapadl. Nepochybuji o tom, že tahle aréna bude nebezpečná a těžká a zároveň originální.. *Zamyslí se.* Když nad tím tak přemýšlím, možná by v té aréně mohla být zima. Minulý rok byla aréna s obyčejnými teplotami a předminulý rok byla zase aréna se sopkami a nepochybuju o tom, že tam bylo pořádné vedro. Letos by to mohli vzít z opačného konce a udělat arénu, ve které bude pořádná zima. ale uvidíme, nechám se překvapit..

Řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak myslíš, že by se změnil pokud by jsi se tam vrátila?
*Domov? Proč se zrovna ptají na její domov a život. Nejradši by pověděla pravdu. Nepředpokládá, že se vrátí domů jako vítěz, ale to jim samozřejmě říct nemůže. Nasadí takový zasněný výraz a dívá se někam za publikum.* Život v 10. kraji není nijak jednoduchý. Většinou lidé brzo ráno vstávají a chodí do práce. Dobytek se nenakrmí sám. Já mám starší sestru a oba rodiče. Když jsem zrovna nechodila do školy, pomáhala jsem sestře s pasením dobytka na pastvinách nebo rodičům v řeznictví. Lidé v 10. kraji jsou velice přátelští a jistě by vás uvítali s otevřenou náručí. Nejraději jsem měla 10. kraj po dešti.. jak se nad ním vznášel opar a nejkrásnější bylo, když toho zasvítilo vycházející slunce. Řekli by jste, že jste v nebi.. *Odmlčí se a představuje si 10. kraj, pak se ale vrátí do reality.* Kdybych se vrátila, jistě by na mě byli všichni hrdí. A navíc bych přinesla slávu do našeho kraje.. Přeci jenom spoustu let neměl 10. kraj žádného vítěze. A to myslím, by byla největší odměna za celé hry.. *Usměje se a podívá se do publika.*

*Zazvoní gong, který ohlašuje konec jejího rozhovoru. Nechovala se tak, jak by chtěla, ale alespoň dokázala říct pár souvislých vět. A s tímto pocitem odchází z pódia. Párkrát ještě zamává obyvatelům Capitolu a pošle i jejich směrem pár vzdušných polibků.*
  • 10. KRAJ - OLIVER TITUS
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 7/10
Fandí ti někdo doma?
No … Ano, doma mi fandí otec a pak ještě jedna dívka *Poví a trochu zrudne* Ale jinak nikdo, nemám v mém kraji zrovna moc přátel. Ale slíbil jsem že se pokusím vyhrát … Tak to musím zkusit *poví ale trochu bolestně, nerad mluví o domově, když ví že se tam nevrátí*

Co by jsi vzkázal všem ve tvém kraji?
No, ať radši drží palce Claire … Protože ta si podle mě zaslouží vyhrát a navíc jí mají všichni rádi *Usměje se a zrudne v obličeji, přece jenom ta dívka o které mluví je Claire*

Řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak myslíš, že by se změnil, pokud by jsi se tam vrátil jako vítěz?
Jediné co by se změnilo by byl asi noví domov, pak bohatství a sláva *Zasměje se i když je poznat že je to neupřímné zasmání* Ale jinak bych asi dostal falešné přátele a z mých nepřátel by se stali přátelé. Což já si nepřeji.

Kdo z tvého kraje ti momentálně nejvíc chybí?
Nejvíc mi asi chybí otec a má rodina na farmě což znamená zvířata.
  • 11. KRAJ - KYLE LORENC
  • BODY = rozhovor: 2/10 - oblečení: 7/10
Přinesl jsi si sem z domova nějaké svoje heslo, kterého se budeš držet i v aréně?
Ano "Nikdy se ze mě nestane nestvůra" a "Nevěř všemu co ti kdo řekne"*odpoví na první otázku*

Řekni nám prosím, co jako první přišlo na tvou mysl, když bylo při sklizni vysloveno tvé jméno?
No vlastně mě to celkem nepřekvapilo, ale jsem celkem nervozní, ale zároveň se hodně těším že zažiji něco co jsem nikdy nezažil a mohu zažít jen a pouze jednou. *řekne a hodí nohu přes nohu*

Kdyby jsi mohl z Kapitolu cokoliv poslat domů ještě než nastoupíš do arény, co by to bylo a pro koho?
No já myslím že bych poslal určitě jídlo, což je nebytné pro všechny no a pro koho asi hlavně pro svojí malou sestru, která to potřebuje nevíce* řekne a nakonec vstane a pomalu odejde* Tak nashledanou* ještě zamává obecenstvu a odejde*
*Pomaly a obozretne kráča na pódium. Snaží sa tváriť uvoľnene a usmievavo i keď je jej samej jasné, že je od toho ďaleko. V hlave jej hučí a pri pohľade na plné hľadisko cíti mierny závrat. No príde až k svojmu miestu, spôsobne sa usadí a ruky si zloží v lone. *Želám dobrý večer,* pozdraví a v duchu sa pripravuje, na paľbu otázok. *

Řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak myslíš, že by se změnil, pokud by jsi se tam vrátila jako vítěz?
*Chvíľu váha. V prvom momente jej nenapadá nič, čo by mala povedať, no keď sa konečne odhodlá otvoriť ústa, slová z nej idú samé. Konečne niekoho skutočne zaujíma to, čo si myslí. * Momentálne je pre mňa ťažko predstaviteľné už len to, že by som mala Hry vyhrať. Iste, vždy je tu nádej na výhru, ale čaká ma ešte veľa prekážok.* Zhlboka sa nadýchne, pohodlnejšie sa oprie v kresle a pokračuje ďalej. Môj život v kraji nebol jednoduchý, ale bol pekný. Keďže môj otec je chorý, všetka práca ostávala na pleciach mňa a mojej mamy. Neviem, ako to mama teraz zvláda sama a keby som sa vrátila domov... moji rodičia by boli určite neuveriteľne šťastní. Rovnako aj priatelia a myslím, že aj ľudia, ktorí ma nemali veľmi radi. Boli by hrdí, že víťazkou sa stal niekto z ich kraja a získala by som si tým prirodzený rešpekt. Uznanie, slávu, *na chvíľu sa odmlčí a snaží sa predstaviť si, akoby sa cítila, keby bola naspäť doma. *No ak by som prežila, celkom by mi stačil aj ten život, ktorý som mala doteraz,* zakončí svoju odpoveď a očakáva ďalšiu otázku.*

Fandí ti někdo doma? Co by jsi vzkázala všem ve tvém kraji?
Myslím, že celý kraj fandí mne aj Charliemu. Moji rodičia do mňa určite vkladajú všetky svoje nádeje, ktorý sú určite prehnané a zďaleka nezodpovedajú mojim schopnostiam. Takí už sú rodičia, vždy vám veria až príliš,* povie a zľahka sa usmeje. *Určite mi fandí aj moja sesternica a výborná priateľka v jednom,* dodá a ostane jej trochu clivo, pri pomyslení na sesternicu a rodičov a na to, že sa s nimi ani nestihla rozlúčiť. zamyslí sa nad druhou časťou otázky. *Všetkým obyvateľom môjho kraja chcem odkázať najmä to, že...* na chvíľu sa zasekne a hľadí na svoje ruky. Nevie, ako vetu dokončiť tak, aby vyjadrila všetko, čo jej leží na duši. *najmä to, že za žiadnych okolností netreba strácať nádej. Nielen nádej na výhru, ale aj na všetko ostatné. Treba sa snažiť zo všetkých síl, nech nám ide o veľké či malé veci.

Řekni mi prosím něco o tvých pocitech při sklizni, jak jsi se cítila, když jsi uslyšela své jméno?
*Nervózne si prejde rukou po vlasoch a v hlave si opäť prehráva ten okamih. Zdá sa jej to byť strašne dávno. *V prvom momente som tam len stála a čakal, kým niekto vyjde na pódium. Nedochádzalo mi, že sa jedná o mňa, akoby som mala v ušiach šum. Potom ma postrčila kamarátka a ja som sa spamätala. Kráčala som tam, ale celé si to pamätám veľmi... nejasne a rozmazane,* prizná. Akoby to zažila iba v sne. * Viem, že moja celkom prvá myšlienka bola, že nechcem zomrieť. Hovorila som si, že mňa predsa nemôžu vybrať, moja mama nebude vládať toľko pracovať, ako keď sme boli dve. Bola som presvedčená, že sa musím vrátiť domov a pomáhať rodičom, no to akosi nikoho nezaujímalo,* hlas sa jej na drobnú chvíľu roztrasie, no vzápätí sa vzchopí a dokončí svoju odpoveď. * Jednoducho ma vybrali a odviedli a keď som sedela vo vlaku, až vtedy som uverila, že sa to naozaj deje.

*Keď sa rozhovor skončí, venuje publiku žiarivý úsmev a zamáva im. Prvý a zrejme krát v živote má sama pozornosť toľkých ľudí a tak si to chce aspoň chvíľočku užiť. Rozlúči sa s moderátorkou a vracia sa späť do zákulisia s pocitom, že to nebolo až také hrozné, ako sa obával. Samozrejme, toto je tá ľahšie časť Hier.*
Jak si představuješ svůj život, pokud by jsi vyhrál Hladové hry?
Asi by se pro mě hodně změnil. *pronese, načež se krátce zamyslí* Myslím, že kdybych vyšel z arény, můj život už by nemohl být takový, jako předtím. Nikdy. Vidět umřít 23 splátců, to člověka změní, obzvlášť, pokud některé z nich sám zabil. *odmlčí se, ale pak pokračuje:* Ale samozřejmě by to bylo i pozitivní. Měl bych dost jídla pro sebe i pro mámu, lepší bydlení, uznání. Bylo by fajn tyhle hry vyhrát a já se rozhodně nevzdám bez boje. *pronese sebevědomě, pohledem přitom přelétne publikum*

Máš doma někoho, kdo ti fandí, komu by jsi chtěl něco vzkázat nebo komu bys eventuálně svou hru chtěl věnovat?
Doma už mám akorát mámu a pár přátel. Určitě mi budou fandit, budou spolu a budou doufat, že se mi podaří zvítězit. Cením si jejich podpory. *podívá se přímo do kamer* Mámě bych chtěl vzkázat následující: Mami, mám tě hrozně moc rád a budu se snažit, abych vyhrál. Nechci, abys přišla o posledního člena rodiny, nechci tě tam nechat samotnou. Vrátím se. *říká to sice dost procítěně a oči se mu na chvilku zalesknou potlačovanými slzami, ale hlas má překvapivě pevný a odhodlaný. Očividně se rozhodl, že nebude dávat najevo slabost, ale přivést někoho z publika k dojetí, by nebylo od věci* A přátelům chci vzkázat, aby drželi při sobě a fandili mi. Kdybych se náhodou nevrátil, pomozte mojí mámě.

Ještě mi pověz, co rád děláš? Pokračoval by jsi v tom, pokud by ses stal vítězem?
Co rád dělám? *zamyšleně se podrbe ve vlasech, načež pokrčí rameny* Tak různě. Mám šikovné ruce, rád něco vyrábím, vyřezávám, a tak podobně. A taky se rád jen tak toulám, sám nebo s přáteli. Kdybych vyhrál, určitě bych v tom pokračoval. Při tom toulání si člověk navíc může parádně urovnat myšlenky. *pousměje se* Nerad bych se úplně vzdal svého předešlého života, chci, aby v něm aspoň takové maličkosti zůstaly.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92