Thursday, June 20, 2013

104th Annual HG - Rozhovory I


Řekni nám prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z Kapitolu, co tě nejvíc zaujalo?
Kapitol se mi velice líbí. Je to podobné jako v prvním kraji, ale přitom úplně jiné. Nejde to ani popsat. Když jsem sem přijela, ohromila mne majestátnost Kapitolu. A také vstřícnost lidí. Všichni tu jsou tak milí, krásní a..prostě úžasní! *Nasadí jeden ze svých nejsladších úsměvů a něžně zamrká řasami.*

Kdyby sis mohla odtud z Kapitolu něco dovézt zpět domů - cokoliv - co by to bylo a proč?
Odvezla bych si vítězství. Protože to je jediná věc, po které skutečně toužím.

Zdálo se ti poslední noci něco? Pokud ano, popiš o co šlo.
Vlastně ano! Zdál se mi velice zvláštní sen. Byla jsem v aréně, a blížil se konec. Zůstala jsem tam jen já a nějaký malý chlapec, vypadal sotva na 5. Stěží udržel zbraň, po bradě mu stékaly slzy a z úst jste mu mohli vyčíst němé "prosím". A víte co jsem udělala já? Napnula tětivu luku a vystřelila přímo do srdce. Na místě, kde mi normálně začala téct krev se začala vytékat černá, bahnitá hmota a taktéž z jeho úst. Teklo ji tolik, až už postava nepřipomínala chlapce, nýbrž jakousi příšeru.
Sen jsem si poté vyložila tak, a vzala ponaučení, že ať už mě v aréně čekají všelijaké převleky a přetvářky, jsem připravena jim čelit a nenechat se jimi zmást. *Usměje se na publikum.* To je vše.
*Se zářivým úsměvem na tváři vstupuje na podium, mává obecenstvu a mile se směje, zhluboka se pokloní Capitolanům v obecenstvu a následně vezme ruku moderátorky a tu políbí a usměje se na ní, posadí se a jednu nohu hodí přes druhou tak že se mu jeden kotník opírá o koleno druhé nohy, a ruce hodí okolo opěradla křesla a ještě věnuje jeden zářivý úsměv obecenstvu*

Jak si představuješ svůj život, pokud by jsi vyhrál Hladové hry? Čemu by ses věnoval?
Kdybych vyhrál hry…. Hmm… První co bych nejspíš udělal je to, že bych se objal se svou rodinou. Je totiž zvláštní že teprve tady si uvědomíte jak moc vám chybí. Ale to sem trochu odbočil od tématu *Zasměje se* Myslím že by můj život byl stejný jenom bych samozřejmě měl nový dům a bohatství a slávu pro celí svůj kraj *Zářivě se usměje* Čemu bych se věnoval? To je hodně zajímavá otázka. *Nasadí svůj přemýšlivý výraz, chce udělat co nejlepší dojem a tak když to konečně vydumá se usměje* No nejspíš bych šel v otcových šlépějích a trénoval bych mladé splátce z 1. Kraje, aby byli připraveni kdyby je vybrali do her nebo se sami přihlásily.

V čem podle tebe úplně nejvíc vynikáš a co ti dělá problém?
To víte, moje síla spočívá spíše ve zbraních a boji. Jsem přeci z prvního kraje a jen tak něčeho se nebojím. V čem ale asi nejvíc vynikám je boj na blízkou vzdálenost. Nejradši bojuji tělo na tělo a nedělá mi problém někoho usmrtit *Poví rychle a vypne hruď a svaly aby vypadal že je hodně silný* Moje slabiny, no to je jiná … *Zasměje se* Každý má slabiny. U některých je jich více a u některých méně *Mrkne na Capitolany, a naznačuje že on jich moc nemá* Moje slabina je že jsem moc velký, takže chození potichu nebo lezení po stromech, to není moje … *Znovu nasadí ten svůj zářivý úsměv*

Vzkážeš na závěr něco svým fanouškům?
*Trochu se uchechtne* Svým fanouškům chci říct to že, se nemusí bát. Já se vrátím z arény a pokud mezi vámi jsou i nějací sponzoři. Prosíme vás, pokud by jsme něco potřebovali pošlete nám to. Děkuji *Usměje se*

*Znovu se trochu zasměje jako na začátku, potřese si rukou s moderátorkou, zamává Capitolanům a jako poslední gesto zvedne levou ruku do vzduchu na znamení vítězství. A potom odchází*
*Přichází na pódium celá nešťastná, protože jí je vedro. Nakonec na pódium dojde a dívá se na publikum, jako kdyby to byli duchové. Civí na ně do té doby než se usadí na křeslo a poté civí i na Arlyn. Potom se nejistě usměje a zasměje se tiše, přitom si upravuje lem šatů, který jí připadají hrozně krátký a má překřížený nohy.*

Co je podle tebe tvá nejlepší vlastnost, díky níž nade všemi vynikáš?
*Přemýšlí o prní otázce, co jí dala. Asi se z toho zblázní, protože na to nemá žádné odpovědi a nerada bych se všem protivníkům prozradila. Proč jí sakra dávají takové otázky. Znovu se usměje a promluví.* Moje nejlepší vlastnost? Jo, to by jste chtěli vědět co? *Podívá se na publikum a potom do zákulisí a pak na Arlyn.* Vlastnost jste říkala? Ehm, moje vlastnost. Já mám spíš jen blbé vlastnosti a v ničem nevynikám líp než ostatní, takže si myslím, že moje nejlepší vlastností je to, že mám blbé vlastnosti a kvůli nímž nevynikám v ničem líp než všichni ostatní. Nejsem přece nějaká dokonalá. *Upravuje si vlasy a znovu se usměje.* Nemám, co bych k tomu řekla. Jsem průměrná.

Ty jsi se přihlásila dobrovolně viď? Co přesně pro tebe hry znamenají, že jsi se pro tenhle čin rozhodla?
Ano, přihlásila jsem se dobrovolně. Potom jsem toho mírně litovala, ale teď už jsem se s tím smířila. *Pokrčí rameny, nechce se jí moc mluvit o tom, proč je tady.* Tak víte, už dlouho tu nebyl schopný vyhrát. Vím, že to zní namyšleně, ale myslím, že přece jenom nějaká ta šance u mě je. Oni mi moc nikdy nevěřili a tak možná chci dokázat, že nejsem nějaká neschopná trojka. *Trošku se rozčílí.* Když jsem se přistěhovala do 2. kraje, trénovala jsem stejně, jako oni a myslím, že výsledky mám docela dobrý a myslím, že i lepší než ostatní profíci. *Naznačí prstama uvozovky.* A to je ten důvod, pokud nevyhraju, tak aspoň uvidí, že jsem schopná udělat více věcí než oni. *Ušklíbne se a pak se uklidní a zase si upravuje lem šatů, tohle jí trošku namíchlo, není to kvůli otázce, ale spíš, jak je 2. kraj naivní. I ona přece může dokázat více než umí oni.*

Přibliž nám ostatní splátce, koho sis obzvláště oblíbila?
Moc jsem se tu neseznamovala. Neumím si najít přátelé nebo možná jo, ale v 2. kraji mi to nějak nejde. Jinak znám Chace už dlouhou dobu a to je taky důvod, proč jsem toho potom litovala. Nevěděla jsem, že se přihlásí. Proč se vlastně přihlásil. Mohl počkat... *Zamyslí se a pak si uvědomí, že jemu už je 18.* Ne, vlastně nemohl. Mohla jsem čekat já, ale i tak jsem ráda, že je tu člověk, kterému můžu věřit, i když to je docela zapeklitá situace.
Přiblížíš nám něco o tvém plánu do arény? Chystáš na první den něco speciálního?
Ne, svůj plán vám opravdu neprozradím. To by mi ten plán nevyšel a kdybych chystal něco první den, tak vám to taky neprozradím. A ani přiblížit bych vám to nechtěl. Na co by vám to vlastně bylo že? Radši se nechte překvapit. *Mrkne na ní a šibalsky se usměje.*

Kdyby sis mohl říct, jak by měla vypadat aréna, co by jsi v žádném případě nevynechal?
Myslíte, jako kdybych mohl navrhnout arénu? *Pozvedne obočí* Chtěl bych nějakou originální arénu, představoval bych si nějaké město spíš. Kde by mohla být i ta postel a já bych si tam mohl lehnout. *Opře se o opěradlo a ruce si dá za hlavu* Takže postel bych tam nevynechal. *Uchechtne si* A nebo velké množství zbraňů a hodně na výběr, to já miluju. *Zazubí se a podívá se na publikum, hlavně na slečny, ale kapitolanky se mu moc nelíbí. Odvrátí od nich zrak zase na Arlyn*

Co by jsi vzkázal svým fanouškům? Tedy spíše fanynkám...
Třeba to, aby si nědělali starosti a kdyby jo, tak ať mi pošlou nějakou tu věcičku. Budu rád a možná kdybych se dostal z arény, tak bych vám to něčím opravil. *Mrkne do kamery, ale jinak nemá záchvat mrkání.* Budu rád za vše a hlavně mi držte palce, i když to se přece ani nemusí.
Jak si představuješ arénu, co by jsi chtěla, aby tam nechybělo?
Ehm, popravdě arénu si raději moc nepředstavuju, nechci s něčím počítat a pak být zklamaná. Ale vždycky když se to slovo vysloví, vybaví se mi les s prapodivnými stromy a hromadou nepopsatelných oblud. Co by tam nemělo chybět? Samozřejmě bych byla nadšená, kdyby tam byly k dispozici nějaké bomby, nebo cokoliv technického. Myslím, že bych to využila mnohem lépe než kdejaký meč.

Kdyby sis mohla odtud z Kapitolu něco dovézt zpět domů - cokoliv - co by to bylo a proč?
Popravdě, chtěla bych tam vaší sprchu, i když nevím, jak by sem ta dovezla, spíš bych jí prostě chtěla. Tolik tlačítek v ní, ještě nikdy jsem neviděla žádné zařízení, které by jich mělo tolik jako ta sprcha tady. Doma mi pod rukama prošla spousta různých věcí, ale nikdy tam dlouho nezůstali, to je mi líto, mohla bych si s těmihle věcmi totiž hrát celé dny i noci.

Máš doma někoho, koho by jsi chtěla odtud z Kapitolu pozdravit? Co bys mu/jí řekla?
*Otře si zpocené dlaně o šaty. Nad otázkou se nemusí ani zamýšlet* Samozřejmě, byla by to moje rodina. Kdo taky jiný že? *Dodá ještě s úsměvem* Svému otci chci poděkovat za všechno, co mě naučil, pokud bude možnost, v aréně se to bude určitě hodit, takže vážně díky tati. *usměje se do kamery* Taky chci pozdravit svého bratra. Mám tě vážně ráda, budu na tebe myslet, určitě mi to pomůže a vždycky zvedne náladu *usměje se posmutněle do kamery*
Koho sis tady nejvíce oblíbila? Už máš nějaké spojence?
*na chvíľu sa zamyslí* Snažím sa moc si tu nikoho neobľubovať. A nie, spojenca nemám. Uvidíme, ako sa to vyvinie v aréne. *mykne plecom a pousmeje sa*

Jaký mut by tě v aréně úplně nejvíc vystrašil?
*aj nad touto otázkou na chvíľu zauvažuje* Niečo, čo by šlahalo oheň. Nenávidím oheň. *prizná napokon*

Máš doma někoho, koho by jsi chtěla odtud z Kapitolu pozdravit? Co bys mu/jí řekla?
Môjho brata Tonyho. *povie tentoraz bez rozmyslenia* Asi by som mu povedala...*zhlboka sa nadýchne*... že ho mám rada. A že kvôli nemu to vyhrám.
*Zvesela vyrazí na pódium za moderátorkou a na všechny se přátelsky usměje* Zdravím, Kapitole! *Galantně Arlyn políbí hřbet ruky, získávajíc si od publika obdivné "ách", a posadí se do křesla*

Co mi povíš o hrách jako takových, jaký z nich máš dojem a co pro tebe znamenají?
Hmm, přijdou mi jako nedílná součást našich životů. Nedokážu si představit Panem bez her *Pronese ledabyle* Ale nemám na ně nijak vyhrazený názor. Sleduji je, to jistě, ale prostě..no nenacházím v nich to, co vy *Nervózně se uchechtne, aniž by věděl proč* Nicméně je zajímavé sledovat, jak se lidé během pobytu v aréně mění. To mě na nich baví zřejmě nejvíc.

Kdyby sis odtud z Kapitolu, cokoliv, mohl něco přivést zpět domů, co přesně by to bylo?
*Podrbe se na bradě, zírajíc do publika* Tak to je těžká volba. Je tu plno skvělých věcí a přitom si mám vybrat jen jednu, říkáte? Fuf, to je snad nadlidský úkon. Zřejmě bych si ale zvolil postel. Větší pohodlí jsem v životě nezažil *Zavrtí s úsměvem hlavou*

Řekni mi prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z tohoto města. Co sis myslel a co jsi pociťoval?
Že jsem v ráji. Z každého rohu na mě koukalo tolik blýskavých a zajímavých věciček, až jsem pomalu nevěděl, kam dřív kouknout *V očích se mu objeví jiskra nadšení ne odlišného od toho dětského* Jednoznačně je to propastně rozdílné od mého domova. Je to každopádně skvělé moct vidět konečně na vlastní oči, jak vypadá Kapitol. Z knížek máte trochu omezené představy a tak dostane prostor fantazie, ale v tomhle případě.. *Znovu se zasměje* V tomhle případě byla i má fantazie krátká *Rozhovor je u konce, takže se rozloučí s Arlyn stejně jako jí prvně pozdravil, a on mizí zpět do zákulisí*
*je úžasné, jak si člověk v těžkých situacích uvědomí takové maličkosti jako je dech, tep nebo pocení se. Může potvrdit, že se jí to také stalo. Což je velmi děsivé. Má ráda tohle slovo, má ráda ještě spoustu dalších slov, ale měla by si asi dát pozor na jazyk, aby se při mluvení moc neopakovala. Tím by si jinak svůj perfekcionizmus shodila, což samozřejmě nesmí. Uvědomí si svůj dech i to, že má teď doopravdy strach. Ze zveřejnění svého soukromého vystoupení pochopila, že je asi v pořádném průšvihu, a tohle je asi poslední šance, jak se z toho dostat. I když pořád nechápe proč, vůbec to takhle nemyslela, jenom doufala, že se tenhle nápad bude líbit, asi ne. Takže se teď nesmí dostat do ještě většího průšvihu, přeci jenom nechce ublížit sobě ani těm ostatním, na kterých jí záleží. Jednoduše musí předvést co nejlepší výkon, aby měla ještě nějakou šanci, protože teď prostě nemá náladu na umírání. Dívá se, jak ostatní odcházejí před ní, ale už se nedívá na obrazovky s přímým přenosem, nevidí v tom důvod stresovat se ještě víc. Místo toho se na sebe podívá do zrcadla. Přípravný tým si dal hodně záležet. Asi si taky uvědomili, že je to její poslední šance. Protože kdo by podezíral tu bytost v zrcadle, že se snaží svrhnout vládu a takovéhle kecy? Vypadá trošku jako andílek. Sama pro sebe se usměje, už zase se nemá pro koho usmát. To je trošku smutné. Ale už za chvíli se dočká, bude se smát na několik kamer a přes ně na několik tisíc lidí. Celý Panem se bude dívat… ani ona by si to nenechala ujít, kdyby vardažel nebyla tady. Vzhledem k tomu, že za chvíli už bude na řadě, stoupne si k pódiu a naposledy si v hlavě přejede věty, které by neměla říkat. Teď je z ní malá nadpozemská bytost, která pouze přišla navštívit tento svět, potom se zase vrátí k sobě domů. Líbilo by se jí to. A teď už je to tady. Je povolána na pódium. Naposledy zamrká a vejde na tu velkou a osvětlenou plošinu. Její drobné tělíčko málem srazí záře reflektorů, ale nějaká tajemná síla jí dá sílu ustát všechno, takže až na jedno drobné škobrtnutí přes lem šatů dojde bez úrazu ke svému křeslu. Vůbec se jí to křeslo nelíbí, vždycky si představovala, že by mohlo ožít a unést splátce, který by na něm právě seděl, ale nikdy se to nestalo. Nakonec však překoná svůj odpor a posadí se na něj. Okamžitě zmobilizuje všechny svoje síly, aby se usmívala, aby myslela, aby nebyla protivná a říkala správné věci a aby byla celkově okouzlující*

Řekni mi prosím něco o tvých pocitech při sklizni, jak ses cítila, když jsi uslyšela své jméno?
*oživením úsměvu zamaskuje absolutní zděšení. Ona na sklizni byla úplně mimo a pocity nejsou to pravé, čemu by rozuměla. Ale ráda si vymýšlí příběhy, takže proč si také něco nevymyslet*Byla jsem naprosto šokovaná. Také, kdo ze splátců by nebyl, kdyby uslyšel své jméno? Vždycky jsem se tedy chtěla jet podívat do Kapitolu, je to doopravdy ohromné město, ale při téhle příležitosti by to nemuselo být. Rozhodně jsem to nemohla uvěřit. Nikdy jsem si do svého života neplánovala jít do Her. Když se však mé nejčernější obavy staly skutečností, začala jsem se bát. Strach je nejhorší ze všech pocitů, protože si ho můžeme sami upravovat podle toho, jak se chcete bát. Jenom to nedokážete ovlivnit *vymýšlí si absolutní bláboly, ale i přesto doufá, že jí tohle hlavní město sežere i s navijákem. Vlastně, proč nebýt tou zlou? Mohla by to být zábava o to je přesně to, co chce. Nějak se zabavit v aréně* Mé jméno sice musí znít hezky, ale slyšet ho před všemi těmi lidmi se mi zase tak nelíbilo *dodá ještě. Vyloženě si užívá svou lež v přímém přenosu. Ráda by viděla, jestli na to někdo přijde, a celkem ráda by si s tím člověkem potřásla rukou, musí to být neskonale zajímavý člověk, se kterým by si mohla promluvit o zásadních otázkách lidstva, jako třeba proč svišti a rogalo nejdou dohromady?*

Přibliž nám trochu svůj život, co nejraději děláš?
*teď už ne nemusí usmívat falešně. Tohle je skvělá otázka. Jenom je trošku smutné, že nedělá to, co ostatní děti. Trošku tedy rebeluje a v situaci, do které se dostala, by to nemuselo dopadnout nejlépe. Ale přesto, chce najít člověka, který pozná její lež, takže mu musí dát prostor. Aby si dodala odvahy, přejede prstíky po čalounění křesla. Nějaká neznámá a hebká látka, velmi příjemná na dotek. Kéž by znala její jméno. I když, k čemu by jí vlastně tahle informace byla? Nevadí, nikdy se ten název nedozví* Ráda dělám věci jako ostatní. Jenom se procházím po kraji a zkoumám nové věci. Ty si potom zapisuji do svého speciálního deníčku *zamrká, aby ukázala, že deníček si píší jenom malé holky, které se rozhodně nehodí do arény*Ráda si čtu a ráda se z těch knížek učím novým věcem. Jelikož nejsem moc šikovná, moc si nerozumím s přírodou *ušklíbne se při vzpomínce na své slavné zamotání se do provazu*Taky se moc ráda ptám dospělých na své otázky, ale oni mi většinou nedokážou odpovědět. Občas je to k zbláznění *vykulí oči, aby dokázala, že tohle není žádná sranda*

Kdyby sis mohla říct, jak by měla vypadat aréna, co bys určitě nevynechala?
*zhluboka se nadechne. Už mnohokrát si představovala místo, kam je všechny šoupnou. Takže odpověď na tuhle otázku už má předem připravenou* Když už tedy do arény jdu, chtěla bych, aby byla zajímavá. Aby tam všechno nebylo jasné hned na první pohled. Takže co třeba místo, kde je všechno hlavou dolů? Takže by těm hloupým splátcům natekla krev do hlavy a oni by na následky toho umřeli *ušklíbne se s radostí sobě vlastní*Nebo aréna plná hudby, kde by nám místo zbraní rozdali nástroje. Pohádková aréna? Aréna ve tmě se zavázanýma očima? Nebo aréna na lanech, kde se jenom leze a když spadnete, nemáte šanci *zavrtí hlavou, protože už to stačilo* Ale rozhodně bych při přípravě arény nevynechala, že by tam mohl být zdroj vody a jídla a nějaké místo, kde by se dalo obětovat bohům. Na ta se hodně často zapomíná *usměje se. Potom však zazní gong, takže její čas už vypršel. Vstane, usměje se do kamery, alespoň doufá, že to byla kamera, jelikož takové zařízení ještě nikdy neviděla, a odejde do zákulisí, kde si pořádně oddechne*
  • 6. SHAILENE KANE
  • BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 0/10
*Vyjde na podium a zazáři úsměvem. Začne mávat a posílat vzdušné polibky * Zdravím tě Capitole ! * usměje se ještě víc, pomalými kroky se dostaví do středu pódia a sedne si.*

V čem vynikáš? Jaká je podle tebe tvá nejlepší vlastnost?
* Nad otázkou se chvíly zamyslí a pak odpoví * Umím přeci jen něco * zářivě se usměje a pohlédne na publikum * Vím jak bez problémů přežít nebo i dobře bojovat, no jistě pochopíte, že to v čem vynikám si nechám pro sebe * tajemně se usměje a mrkne na publikum * Koneckonců, kouzlo je v překvapení * díva se na diváky a usměje se * A ikdyž jste všichni tolik čarovní, já se i přesto pokusím vás aspoň trochu okouzlit. * Nad další otázkou se mírně pousměje * Dalo by se říct, že je to asi loajalita, což je zároveň asi i má nejhorší vlastnost a v aréně s ní budu mít problémy * vykouzlí malý úsměv s nádechem provinilosti * Ale jak se říka "zvyk je železná košile" * ještě jednou se provinile usměje a čeká na další otázku.*

Kdybu na to přišlo, a ty bys měla v aréně položit svůj život na záchranu druhého, kdo by to byl?
*Odpověď na tuhle otázku se jí vybaví celkem rychle. Samou jí překvapí, až dokonce vyděsí, že odpověď je jí úplně jasná. * No kdyby ta situace skutečně nastala, obětovala bych svůj život asi za jednu holku jménem Harmony ze sedmičky. A nebo ještě za skvělého kluka z mého kraje, který mi tak trochu připomína mého zosnulého bratra. * Odmlčí se a pak se posmutněle usměje, smutek se jí zráči na obličeji. Po chvíly se pousměje už trochu veseleji * Ale taky by mi nevadilo, kdyby to bylo i za někoho jiného, kdo si to zaslouží. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby tato situace nestala, protože nemám v plánu se jen tak jednoduše vzdát * Trochu se pomrví, ale na tak aby to vypadalo nervózně a čeká na další otázku. *

Na co teď poslední dobou myslíš úplně nejvíc?
* Nedá ji moc práce najít odpověď na tuhle otázku, prostě jen vyřkne ty obavy, co ji spřevází na každým kroku, v každým snu, neodlučně jako stín. * Překvapivě mi nedělá starosti to jaká bude aréna nebo zbraně. Ze všeho nejvíc musím pořád přemýšlet nad svým tátou. Když teď umřu, nebude mít už úplně nikoho. Tátovi už všichni umřeli a já nedovolím aby se ještě musel dívat i na mojí smrt v přímem přenose. Vím, že nemám velké šance * zamyslí se nad dnem ve výcvikovým centru a pokračuje * dokonce jsou teď možná i menší díky mé projevené přímočárosti * pokrčí nad tím rameny, vystře se a s odhodlaným výrazem i hlasem povída dál * Avšak já se nevzdám za žádnych okolností, využiju všechno co se bude dát a do konce svých sil budu bojovat.* dořekne svojí odpověď, řekla vše co chtěla, ani víc, ani míň. Vstane a ukloní se. Zářivě se usměje a zamáva divákům * Buď zdráv Capitole, nádherné to město a vy všichni v něm ! Jste úžasní a tohle všechno je pro vás ! * s těmi slovy a stále přetrvajícim úsměvem odchází pryč. *
*Uslyší jak volají jeho jméno. Naposledy si nechá upravit oblek a všechno ostatní od přípravného týmu. Zhluboka se nadechne a s lhostejným, možná až trochu arogantním výrazem vejde dovnitř. Usadí se do křesla pro něj určeného a podívá se na Arlyn. Pak na publikum, po kterém úsměvy rozhodně nevrhá.*

Jaká bude podle tebe aréna? I přesto, že vím, že tvůrci jsou opravdu nevyzpytatelní, jak si ji v duchu představuješ právě ty?
*Zamyslí se nad arénou a pokrčí rameny.* Nevím, ale mohli by dát nějaké ruiny, zříceniny nebo něco podobného. *Odpoví a opět pokrčí rameny. Vypadá to tak, že s ním si moc nepopovídáte.*

Co v posledních dnech úplně nejvíc zahlcuje tvou mysl?
*Nad následující otázkou se pobaveně zasměje.* Vlastně ani nevím. Možná jídlo, možná pohodlí, které jsem před tím nezažil. Taky myslím na strategii, kterou budu preferovat, až se dostanu do prostorů arény. Jinak myslím na takové ty normální věci. *Odpoví a afektovaně se zasměje.*

Kdyby jsi mohl z Kapitolu cokoliv poslat domů ještě než nastoupíš do arény, co by to bylo a pro koho?
*Konečně nějaká otázka, která mu je aspoň trochu milá a užitečná. Ne nějaké plkání, které je zbytečné.* Chtěl bych poslat vzkaz svým sourozencům a rodičům. Když nevyhraju, nezoufejte. To je všechno. *Mírně se ukloní a odejde z podia.*
*Nervózně čeká až vyvolají její jméno a jakmile ho uslyší tak se vydá na pódium. Rozhlíží se kolem sebe a nevěří vlastním očím. Dojde k Arlyn, s úsměvem jí podá ruku na pozdrav a posadí se*

Popiš samu sebec co tě nejvíce vystihuje?
Sama sebe bych popsala jako tu tichou. Dlouhou dobu jsem byla bez přátel a tak nejsem moc společenská a ani se nesnažím společnost vyhledávat. *Nad pokračováním otázky se zamyslí* Poznali by jste mě podle mé sekery, kterou mám bohužel u sebe doma v kraji. Nosím ji v podstatě pořád u sebe. *Usměje se na Arlyn*

Co si myslíš o profesionálních splátcích, mohla by ses jim vyrovnat?
Profesionální splátci jsou podle mě neuvěřitelně namyšlení. Myslí si o sobě jak moc jsou super a že ty hry vždy vyhrají. Možná to je pravda, ale zase nemají moc v hlavě. A od toho jsem tu já. Mám velice dobrou paměť a v podstatě jsem žila v lesích, takže se umím pohybovat neslyšně.

Jak si představuješ arénu?
No. Aréna by mohla být něco jako vše v jednom. Bylo by super, kdyby byla aréna udělaná kousek z těhle her a kousek z těhle. *pokrčí rameny a skončí. Zvedne se ukloní se a odejde*
Pověděl by jsi nám, jak by podle tebe měla vypadat ta nejhrůznější aréna ze všech? Co by nemělo chybět
Tak určitě pověděl... jen teď nevím, co by tam mělo být. *Takovou otázku rozhodně nečekal. (Mám prozradit své slabiny, nebo jim něco nakecat?) Nemohl se rozhodnout.* Myslím,že by to byl nějaký exotický ostrov, s exotickými druhy,kde bych nevěděl,co je jedlé a co ne, co je jedovaté a jak moc plachá jsou zvířata.A asi by tam měla být velká plocha vody. *(Řekni oboje, pak budeš vypadat, že jsi lepší než si myslíš,) pomyslil si.* Jinak by to asi byly věci, které bych nedokázala zabít, nějaká moc velká zvířata a tak. *(Dej jim co chtějí a máš šanci to vyhrát.) Nevěděl co ještě dodat.* A... asi by tam nebyla pitná voda - myslím, že to by byla hrůza sama o sobě.

Kdo z tvého kraje ti momentálně nejvíc chybí?
*(A z jakého jiného kraje? To si mam oblíbit ostatní splátce nebo co? Nebo mam snad kamarády v jiných krajích?) pomyslel si rozhořčeně.* Rozhodně rodina. A kamarádi, těch pár co jich mám. *Lže, jako když tiskne. Kamarády nemá a rodiče taky moc nemusí. Je to velmi velký samotář, takže se nic jiného očekávat nedá.* Jinak... asi nikdo. Zas až tak zajímavý můj život není, abych znal spoustu lidí. Navíc, si ani pořádně nepamatuji jména. *Zasměje se. Tentokrát řekl pravdu, ale hlavně se do toho nesmí moc zamíchat, jinak bude nahraný.*

A na závěr mi pověz, co nejraději děláš? Pokračoval bys v tom, kdyby ses stal vítězem?
Co rád dělám? *Pěkně zvučně se zasmál.* No to je jednoduché - rád nic nedělám, takže ano, v tom bych docela rád pokračoval i po vítězství. jen bych ležel a pak šel do lesa pro dříví, občas do práce. *Usmál se a rozhlédl po publiku. (To určitě máme stejné, vždyť jen sedíte na zadcích a čumíte na hry, no ne?) Měl až strašnou chuť se zeptat, ale nakonec to otázku neřekl, měl by problémy.* Myslím, že jiné oblíbené činnosti nemám, snad kromě spánku. Baví mě totiž sny. Jsou totiž tak nereálné, až jsou k smíchu. A to bude asi všechno. *Sebevědomě se usmál rozhlédl, i když se sebevědomě moc necítil. Chtěl se vrátit ke svému zamračenému obličeji s nakrčeným čelem, ale Kapitol mu nedal na výběr.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92