Monday, June 03, 2013

103rd Annual HG - Rozhovory


  • 1. KRAJ - LIV BJØRN
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10
Přiblížila by jsi nám prosím ostatní splátce? Jaký z nich máš dojem?
*Zamyslí se* Hmm, myslím si, že nejsou nijak super. Popravdě tady nejde o nějaké dlouhé ani krátké přátelství. Jen spolu 24 splátců jdou do arény a tam se navzájem pozabíjí. Řekla bych, že na ně žádné názory prostě nemám, není důvod žádné mít a dojem z nich mám takový, že je mi to celkem jedno. Zítra a nebo v dalších dnech stejně někteří z nich zemřou. Můžu to být já a nebo moji spojenci. *Pokrčí rameny* Jsou mi jedno.

Co v posledních dnech úplně nejvíc zahlcuje tvou mysl?
To, že se možná nevrátím domů a nebo bych zemřela odpornou smrtí. *Znechuceně se podívá.* A nebo, že ta aréna bude příšerná, ale přece co bych já nepřežila. *Podívá se na publikum a mile se usměje.*

A poslední otázka. Přiblížíš nám něco o tvé strategii do arény? Chystáš na první den něco speciálního?
Tak jistěže madam. *Nakloní hlavu a nadzvedne jedno obočí a usměje se* Vždycky se musí nějak zazářit. Strategii žádnou nemáme, dohodli jsme se se spojenci, že to bude spontánní. Když se vše plánuje, je to větší nuda a nikdy se to nemusí vždycky povést.
  • 1. KRAJ - CODY TRANCHER
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
Řekni mi prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z tohoto města. Co sis myslel a co jsi pociťoval?
Jako kdybych se díval do zrcadla. Všude jsem se viděl, což bylo dost děsivé, jako dívat se na svého dvojníka. Brrr, hnus. Ale město se mi líbí, hlavně ubytovna. Je to takové no, kapitolské? *Nevěděl, jak by to řekl.* Prostě veliké.

Kdyby sis odtud z Kapitolu - cokoliv - mohl něco přivést zpět domů, co přesně by to bylo?
Plyšového mutanta. *Usměje se, jako dítě.* Myslím, že v aréně letos budou roztomilí a moc se na ně těším. A kdyby ne. *Řekne a zatváří se smutně.* Tak bych si odnesl vás. *Mrkne na ní*

Na závěr, vzkaž něco svým fanouškům! Věř mi, že je to nesmírně potěší.
Fanoušci mí milí. Nedělejte si nic z toho, že budu mrtev ani pokud budu živý. *Usměje se do kamery.* Ono já vás tu budu otravovat, i když budu po smrti. A jinak, zavolejte. *Mrkne do kamery a pak vstane a pomalu odchází.*
Je velice nervozní. Ale zvládne to. No aspoň v to celkem doufá. Když zavolají její jméno, vstoupí na jeviště. Kouká na všechny ty lidi a znejistí. Sedne si do křesla tak, aby si nepomačkala šaty. Na sobě má celkem hezké ale i nepohodlné šaty.Vlasy má v takovém drdolu a má v nich kamínky ladící s šaty.*Krásný zbytek dne*Pronese do éteru a koukne na tu, co jí pokládá otázky. Zeptali se jí na první otázku*

Řekni mi prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z tohoto města. Co ti jako první padlo na mysl?
*Na okamžik se zamyslí, co by řekla* Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. *Usměje se tím falešným úsměvem* Všude je tolik zvláštních věcí, vypiplaných detailů, barev a luxusu, až z toho oči přechází....I když je pravda, že trochu mi to připomíná domov* zasměje se a přikývne, že můžou říct další otázku*

Fandí ti doma někdo? Co by jsi vzkázala všem ve tvém kraji?
Rozhodně mi fandí otec a mladší bratr. Jsou to jediné co mám po tom co mi matka zemřela* Při té vzpomínce se jí steskem zalesknou očí. Přikývne a rozhlédne se* Vzkázala bych jim asi, že se pokusím pro ně vyhrát. Spravedlivě,chytře ale i tvrdě*odpoví jednoduše na jednu z otázek .*

Kdyby sis odtud z Kapitolu - cokoliv - mohla něco přivést zpět domů, co přesně by to bylo?
Trochu jsem čekala, že se na tohle zeptáte*zazubí se a kývne* No byla by to jedna Avoxka. Jo jsou velice milé a připomínají mi něco, co máme doma. Tedy až na to, že jsou hezčí.Pak jeden z těch ovladačů, co slouží úplně ke všemu. Vždy se to přece hodí, no ne?*pronese zvesela a nevinně.Pak jí řekne, ať vstanu*Tak to byla Rosaline Ashley Deamons z druhého kraje*řekne .Rose se zatočí a ukloní se. Pak s dobrým svědomím vyjde z jeviště.Je za vše celkem ráda*
  • 2. KRAJ - CICERO JUNES
  • BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 6/10
*Nadechne se a upraví si oblek. Slyší, jak volají jeho jméno a dav propadá v jásot. Usměje se. Nemůže být tak těžké zapůsobit. Nemůže. Sebevědomým krokem vstoupí na jeviště a mávnutím pozdraví dav. Popojde ke kraji jeviště, výskne a zasměje se. Pak se ukloní s jednou rukou za zády a poodejde ke křeslu a k moderátorce letošních rozhovorů. Opře si kotník o koleno a rameny sebevědomě přehodí přes opěrku.*

Co mi povíš o hrách jako takových, jaký z nich máš dojem a co pro tebe znamenají?
*Usměje se* Hry jsou šance ukázat, co v nás je. Je to příležitost, sportovní událost a vlastně i zábava, jak pro diváky, tak pro nás, splátce. Je to vzrušující, sledovat, jak splátci v televizi bojují a co teprve, když máte příležitost to samé ukázat vy. Už se těším, až vstoupím do arény a budu moci publiku jak tady v Capitolu, tak doma ukázat, že jsem sem rozhodně nejel zbytečně. *mrkne na publikum, téměř spiklenecky* Myslím, že Hry jsou něco, co nám umožňuje poznat i jací jsou lidé mimo náš kraj, zajímavá capitolská jídla i nápadité oblečení. Je to víc, než co člověk může chtít v životě vidět. Přál bych každému z kraje, aby se mnou mohl sdílet toto nadšení a vidět všechny ty skvosty, které se mi tu nabízí.

Jaká bude podle tebe aréna? I přesto, že vím, že tvůrci jsou opravdu nevyzpytatelní, jak si ji v duchu představuješ právě ty?
Tvůrci jsou opravdu nevyzpytatelní, každý rok mají spoustu nápadů a je vidět jejich nadšení i odborné znalosti. Jejich skvostné myšlenky neznají mezí a díky tomu je vždy každý ročník tak vzrušující a zároveň jediněčný. Jen to sledovat je zážitek. Na splátce pokaždé čeká něco nového, jiné výzvy a proto nikdy nemůžeme předem odhadnout, co přijde právě tento ročník. *dotkne se rukou hrudi a mírně pootočí hlavu na stranu ve znamení, že se skutečně zamyslel* Když se nad tím zamyslím, dlouho už nebyla aréna zaměřena technicky. Pamatuji si, že 97. ročník byly ruiny města. Že by něco takového? Ruiny nějakého sídla? Zajímavá by byla i jistě poušť. Teplotní rozdíly oproti přirozenému životu v Panemu ukážou, kdo skutečně dokáže přežít. Aréna, její styl a přirozená pravidla, sama o sobě ukáže, co kdo vydrží. I když něříkám, že bych poušť viděl rád *zasměje se a svůj pohled obrátí na publikum* Co byste rádi viděli vy? *dotáže se s úsměvem publika a rozhodí rukama jako při skutečné otázce, i když tuší, že odpovědi se nedočká*

A teď mi pověz, co rád děláš? Pokračoval by jsi v tom, pokud by ses stal vítězem?
Mou vášní je boj. Miluji, když mohu sledovat protivníky a jejich pokusy o zásahy. Když vidím, jak má čepel vítězí. Mám rád výzvy, ještě nepřekonané překážky. Proto se těším do arény. Chci vidět, kam až dospěji, kam až to mohu dotáhnout. Chci se se všemi utkat a poznat, co v nich je. A také je přemoci. *ladně pokrčí rameny, jakoby vůbec o nic nešlo* To rád dělám. Ale samozřejmě mimo to mě zajímají i další věci, jako například architektura. Proto také tolik obdivuju tu capitolskou. Myslím, že v tomto městě jsou skutečné skvosty a pokud bych vyhrál, rád bych se pustil do nákresů a snad jednou bych zkusil něco navrhnout. *znovu se otočí na publikum a vstane* Myslíte, že by se mi to podařilo? Udělal bych vám tu třeba krásné zahrady, nebo nové obchodní centrum! *slibuje a mrká na dámy v první řadě. Do toho pohodí vlasy a otočí se. Dává si záležet na tom, aby všechny dámy viděli, že má cenu mu poslat dar. Pak se znovu posadí do křesla a rozhovor s poděkováním ukončí. Když odchází zpátky do zákulisí, pošle několik vzdušných polibku a seběvědomě všem zamává.*
*Roztřesená kolena, zpocené ruce a neutuchající křeče v žaludku. To všechno vystihuje Lilyin stav těsně předtím, než ji neznámý Kapitolan pobídne, aby ho následovala. Pobídne je možná špatné slovo, když vezme v potaz držení jejího zápěstí. Jako by snad mělo smysl se vzpírat. V takovém chvíli už je pozdě. Po cestě mihne zrcadlo, ve kterém vidí svůj odraz. Vypadá jako někdo docela jiný. Je někdo jiný. Překoná zbylou vzdálenost k plentě a vystupujíc na pódium nasadí nejprofesionálněji vypadající zářivý úsměv. Najednou ji oslepí světla reflektorů, takže je nucena téměř poslepu dojít až k moderátorce, se kterou se pozdraví polibkem na tváře, a obě se posadí*

Co přesně jsi cítila, když jsi se v den sklizně stala splátkyní?
* Pohodí záplavou zlatých vlasů a na okamžik se zamyslí* Nejdříve jsem nedokázala plně pochopit, co to znamená. Jako by to mozek nevnímal. Ten moment byl příliš silný, než abych to vstřebala okamžitě. Dolehlo to ale na mě hned ve vlaku. Tíha zodpovědnosti, která byla položena na má ramena. Reprezentuji přece svůj kraj a to je *Zasměje se a zdvihne obě ruce* něco ohromného. Něco, pro co stojí za to bojovat. Snad chápete, co tím myslím *Podívá se nejdříve na moderátora a poté i do publika*

Pokud by na to přišlo, a ty by jsi měla dát život za vítězství někoho jiného, kdo přesně by to byl?
To je těžká otázka *Složí ruce na kolenou, kde si trochu vyrovná sukni* Myslím tedy, že neznám nikoho z nich dostatečně dlouho. Asi na to bude ještě potřeba zkušenost z arény. Přeci jen se tam ukáže, kdo co skrývá, jaký skutečně je. Ale nejspíš jednomu ze splátců 2.kraje nebo mému krajanovi. Mám k nim nejblíže *Odpoví s drobným povzdechnutím, které okamžitě zamaskuje úsměvem. I když to druhé může být zpochybněno, nehodlá se tím zabývat*

Přiblížila by jsi mi prosím ostatní splátce? Jaký z nich máš dojem?
Ah, další splátci *Uculí se tím typickým holčičím způsobem, jaký platil na všechny v jejím kraji, na které ho aplikovala* Připadají mi jako moji vrstevníci u nás ve Čtyřce. Ano, jsou mi i sympatičtí. Vypadají jako rozumní mladí lidé *Rozhodne se začít omáčkou okolo. Zní lidsky, možná až moc mírumilovně, ale pořád sladce jako med. Nic se však nemá přehánět* Rozhodně však nejsou nepřátelé, které bych měla podceňovat. Nemyslím si, že je moudré kohokoliv podcenit. I malá jiskra má potenciál velkého ohně *Napřímí se a změní tón hlasu z přeslazeného zpět na svůj vlastní, trochu hrubší, co říká "neprovokuj nebo uhodí"* A proto jsem tu já z kraje vody, abych takové případy uhasila, než se vymknou kontrole *Podívá se do jedné z kamer, která právě svítí červeně, a věnuje jí nesmlouvavý pohled. Následně se znovu pokojně usměje, jako by se nechumelilo. Pakliže měla zaujmout, byl to tenhle okamžik, kterým naplnila svou povinnost. Rozloučí se s moderátorkou, decentně se ukloní publiku, do jehož řad ještě pošle vzdušný polibek, a za hlasitého aplausu opouští pódium*
Jak si představuješ svůj život, pokud by jsi vyhrál Hladové hry?
Očekávám, že se mi život zcela změní. Asi zůstanu v Capitolu a nějaký čas se pokusím zapomenout. Poté bych si asi založil rodinu a ... žil normální život.

Co mi povíš o hrách jako takových, jaký z nich máš dojem a co pro tebe znamenají?
*Na okamžik zapřemýšlí a zavrtí se na židli než odpoví.* Hmm... hry jsou podle mě celkem zábavné. Lidi se u toho dobře baví a všichni jsou spokojení. I já se velmi těším a budu se snažit ze sebe dostat co nejlepší výkon. *S tím se mu maličko nadme hruď ale pokračuje.* Dojem mám zatím dobrý, jak jsem řekl, velmi se těším a jsem zvědavý, jaké nástrahy nám vymyslíte. V současné chvíli pro mě znamenají to, že je musím vyhrát, abych přežil. *Jakmile dokončí svůj proslov, tak se zazubí od ucha k uchu a směle zvedne ruku a začne s ní mávat.*

Přiblížíš nám něco o tvé strategii do arény? Chystáš na první den něco speciálního?
*Opět jde na něm vidět, jak přemýšlí. Zase mírně zazubí a odpoví.* Tak strategii vám zatím nepovím. Ale pokud budete sledovat hry, všechno pochopíte a já se vám budu snažit ukázat co nejlépe.*S tím se natočí na diváky a spiklenecky na ně mrkne přičemž pokračuje.* Speciálních věcí mám připravených hodně... *Takhle uzavře svou tajemnou řeč a vyčkávavě čeká na další otázku.*
Řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak myslíš, že by se změnil, pokud by jsi se tam vrátila jako vítěz?
Dobrý den, *pozdraví, sedne si a pak se zamyslí.* No, je tam úplně jiné než tady, v Kapitolu. U nás je to spíš takové šedé, zatímco tady to září barvami.Nevím jak jinak to popsat, protože je to tak i s životem - u nás probíhá každodenní šedá rutina, zatímco tady mi připadá že má člověk spoustu možností, *usměje se smutně.* Kdybych se vrátila jako vítězka... asi bych byla ráda, že je rodinu vidím a snažila se jim co nejvíce pomoct. Mohla bych pomáhat matce s bratrem. Ale jak bych se změnila přímo já, to nevím. Nevím, jak by mě to změnilo z pohledu vlastností. *poslední větu řekla tišeji než ostatní, protože lhala. Věděla, že by z ní nejspíš byla troska, jelikož viděla ostatní vítěze z jejího kraje - když nebyli v televizi, byli šílení.*

Co v posledních dnech úplně nejvíc zahlcuje tvou mysl?
*Když jí žena položila tuto otázku, vlastně nevěděla co na ní odpovědět.* A-asi můj malý bratr. Chtěla bych ho ještě vidět. Vlastně bych chtěla vidět celou mou rodinu. *Celé to z ní po krátkém zaváhání přímo vylétlo. (A taky doufám, že se ještě vrátím domů,) pomyslela si, ale to nehodlala říkat nahlas.* Samozřejmě taky přemýšlím, jak bude vypadat aréna a jak si povedu, na to ani nejde nemyslet, *řekla s rozvahou a upřímně se usmála.*

Jak si představuješ svůj život, pokud by jsi vyhrála Hladové hry?
*Tahle otázka jí přinutila dost přemýšlet.* Jelikož bych od té chvíle byla bohatá, tak už bych nemusela pracovat, jak jsem říkala. Měla bych víc času na rodinu, starala bych se o bratra a jinak nevím. Asi bych ho přímo rozmazlovala, jelikož je to můj malej mazel, *zasmála se šťastně při vzpomínce na něj a pak zase pokračovala.* Možná bych pracovat nepřestala, abych měla co dělat - nemám ráda, když se mi všechno přímo nabízí samo od sebe, jsem ráda, když si to můžu nějak odpracovat. *polkla těžce. Nechtěla říct nic špatně a podle ní ani nic špatně neřekla.*
Řekni mi prosím něco o tvých pocitech při sklizni, jak jsi se cítila, když jsi uslyšela své jméno?
*Nad odpovědí chvíly přemýšli a pak řekne* No , byli to takové zmýchané pocity , ikdyž jsem to trochu čekala. Musím přinat , že mě na chvíly ovládlo zděšení ale i očekávaní. * řekne jedním dechem a nesměle se usměje * A zároveň jsem se těšila na to , že uvidím Capitol , který nesklamal* usměje se ješte víc.*

Povíš mi o svém největším strachu, nebo si to necháš pro sebe?
No * začne * od doby co jsem tady , mám menší strach , že mě spolkne má postel , tady v Capitolu jsou všechny tak velké. * usměje se nesměle a mrkne na redaktorku.*

Přiblížila by jsi mi prosím ostatní splátce? Jaký z nich máš dojem?
* Nad otázkou se hodnou chvíly zamyslí * Všichni vypadají celkem v pohodě , přála bych si je lépe poznat . Možná na to bude v aréně čas , ikdyž asi ne moc vhodnej * řekneusměje se na publikum.*
  • 8. KRAJ - AILEEN GEEN
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 8/10
  • 9. KRAJ - LOGAN HAYES
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 6/10
Zdálo se ti něco poslední dny tady v Kapitolu? Pokud ano, popiš nám, o co šlo prosím.
*Usadí sa do kresla a pozorne počúva otázky* Nie nič, totiž mne sa skoro nikdy nesnívajú sny.

Pokud by na to přišlo, a ty by jsi měla dát život za vítězství někoho jiného, kdo přesně by to byl?
*Zamyslí sa* No niekto by tu určite bol *povie* Viete..*začne* ešte pred losovaním som na cintoríne úplnou náhodou stretla dve dievčatá z úplne iných obvodov. Hoci nebývam veľmi priateľská a zvyčajne sa nerozprávam s cudzími ľuďmi s týmito si veľmi rozumiem. Myslím, že sú to moje priateľky *povie a pozrie sa do publika* Asi by to bola Leire Chase Lewis zo 6. obvodu *nadýchne sa* alebo Chloé Duerre Lamour z dvanástky *dokončí.*

Fandí ti někdo doma? Co by jsi vzkázala všem ve tvém kraji?
No.. *pousmeje sa* Verím, že v desiatke mi fandí moja rodina, teda moja sestra, brat a otec. *Pozrie sa do kamery* a chcela by som odkázať...*nadýchne sa* že budem robiť všetko preto, aby som ako tak prežila. Pre rodinu. *hodí pohľad na Arlyn*
  • 10. KRAJ - JAKE HYANTA
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 5/10
Řekni mi prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z tohoto města. Co sis myslel a co jsi pociťoval?
*Posadí sa do zamatového kresla pozrie na Arlyn a preloží si nohu cez nohu* Tak Capitol je ešte krajší ako som čakal je to nádherné mesto.*povie s veľmy úprimným úsmevom* Prv som si to ešte nič z tej krásy nevšímal lebo som bol ešte otrasený ale teraz keď som úplne pripravený na hry tak si uvedomujem aké to je krásne.

A teď mi řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak myslíš, že by se změnil, pokud by jsi se tam vrátil jako vítěz?
Môj život bol veľmi ťažký otec mi zomrel ešte kým som sa narodil v jedných hrách.*povie trocha smutne*O dvanástich som sa musel starať o všetko-o jedlo o peniaze a tak ďalej. Keby som to vyhral tak by sa môj život otočil o 180 stupňou žilo by sa mi oveľa lepšie a užb by som sa nikdy o nič nemusel starať.

Na závěr, vzkaž něco svým fanouškům! Věř mi, že je to nesmírně potěší!
*Otočí sa ku fanúškom a zvolá* Robím to pre vás nie pre mňa aby ste sa vy zabavili a videli ako dokážeme prežiť...Mám vás rád*povie s úsmevom a pokloní sa*
  • 11. KRAJ - LEAH PAULSEN
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 9/10
Co přesně jsi cítila, když jsi se v den sklizně stala splátkyní?
Z počiatku som necítila nič. Iba som sa pekne usmievala. Ale vo vlaku som si všetko začala uvedomovať.* Povie vážnym hlasom a díva sa do publika.* Že možno už nikdy neuvidím svoju rodinu a ľudí, ktorých mám rada. Ale ja sa budem snažiť najviac ako viem a vyhrám kvôli nim. Kto to má tu* povie a poklepe sa po čele* nepotrebuje silu.* Dopovie a šibalsky sa usmeje.*

A teď mi pověz, co ráda děláš? Pokračovala by jsi v tom, pokud by ses stala vítězem?
Veľmi rada maľujem. Na hocičo o čom svedčia aj moje vlasy.* Povie a chytí jeden ružový pramienok medzi prsty.* Taktiež veľmi rada behám s kamarátmi. Je to úžasné, akoby som na chvíľu utiekla od problémov. A je mi jedno, či idem behať v lete alebo v zime.* Povie a žmurke na jedného Capitolana v hľadisku.*

Povíš mi o svém největším strachu, nebo si to necháš pro sebe?
No, ja neviem. Chcete to vedieť? *Opýta sa divákov v hľadisku. Po chvíľke rozmýšľania začne hovoriť.* Najviac zo všetkého sa bojím jednej mojej učiteľky z 12. obvodu. Napodobním vám ju.* Povie a zdvihne sa z kresla. * Vy budete teraz ja.* Povie Arlyn. Nahodí trochu škúliaci výraz a začne čaptavo chodiť až sa zastaví pri nej.* Tak moja milá vidím, že dnes práve dnes vám hrozí smrť.* Povie priškrteným hlasom.* Nechoďte dnes behať pretože spadnete z útesu.* Povie šušľavo, sadne si na svoje miesto a začne vysvetľovať.* Toto mi hovorí každý každučký deň. Aj keď v našom obvode nemáme žiadne útesy.* Vysvetlí a trochu sa usmeje.* Vážne mi naháňa strach.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92