Sunday, January 13, 2013

98th Annual HG - Rozhovory


Jako první nás poctí svou přítomností dívka z prvního kraje! Dámy a pánové, Jessie Annabell Lianusa *publikum tleská* Takže Jessie. Jsi z prvního kraje. Dává ti to nějakou výhodu nebo myslíš, že stejnou šanci mají i ti ostatní?
Ano. Mám větší šanci, ale jsou to solidní spoluhráči.

Máš už nějakou strategii a spojence?
To se neříká, ale ano. Mám strategii a spojence.

A co život doma? Liší od života zde?
Ano, velmi. Vy tady máte skvělou architekturu. To my sice taky, ale tady je to lepší.

Děkuji, Jessie, za tvůj čas.
Není za co
*publikum tleská*
Dámy a pánové! Prosím o potlesk pro Irinu Light z druhého kraje!
*Uslyší své jméno a přichází na pódium,klepou se jí kolena a má strach, sedne si na křeslo a začne se usmívat*

*publikum tleská* Ahoj Irino. Je skvělé tě tu mít mezi námi. Řekneš mi něco o tvé strategii?
Ahoj, no tak, moje strategie spočívá v tom že nejdříve najdu nějakého spojence a potom už se domlouváme společně co a jak...

To je velice zajímavé. Řekni mi. Myslíš, že vyhraješ?
Že vyhraju? to je dobrá otázka, ještě sem o tom nějak nepřemýšlela ale aspoň bych se mohla dostat do poslední *koukne se na diváky a hned se na ně usměje*

Poslední otázka. Měla jsi zde bratra. Že ano? Jak jsi se s jeho smrtí vyrovnávala?
Ano měla sem tu bratra, z jeho smrti se vyrovnávám až do teď, nenávidím hladové hry, už jenom kvůli tomu že mi zabili bratra,on mě naučil všechno co umím*slzou se jí oči a zatím ještě nebrečí*

*dá jí ruku kolem ramen* To bude v pohodě. *Potom vstává* Dámy a pánové! Tohle byla Irina Light z druhého kraje *otočí se na Irinu* Děkuji
*koukne na díváky a potom zpátky* také vám děkuji
*publikum tleská*
Přivítejte Chrise Johnsona! Vítám tě tu Chrisi. Porotci zhodnotili tvůj výkon na soukromém vystoupení devíty body. Myslíš ,že si to zasloužíš nebo si spíše očekával více?
*usmívá se a kývnutím hlavy pozdraví diváky*No, když jste z prvního nebo druhého kraje, nikdy nechcete málo bodů. Ve všech situacích musíte dokázat, že jste profík a předvést se nad ostatními.Já jsem se snažil předvést to co umím nejlépe a se svým výkonem jsem byl spokojený. Co se týká ohodnocení, nemyslím si že je úplně mimo. Tvůrci nemůžou všem naházet 10 bodů. Takže zklamaný nejsem.

Našel jsi si tu nějaké přátele, od kterých očekáváš ,že by ti například pomáhali ve hře?
*chvíli přemýšlí co přesně říct*Ano našel. Nechci to nějak podrobněji rozebírat, kvůli ostatním splátcům. Ovšem všechno uvidíte v aréně, takže vás teď vlastně o nic nepřipravuji. Jediné co v tomhle ohledu potvrdím je, že určitě hodlám být spojený s dívkou z mého kraje a pak mám připraveného ještě někoho...

Máš již vymyšlenou nějakou taktiku?
Moje taktika je určitě vyhrát. V takovéhle situaci si ani nemůžete nic na každý den připravovat. Pokud chcete zvítězit, musíte se umět rychle a hlavně správně rozhodnout při dané situaci. Takže opět zůstanu tajemný, ale doufám že mě se tohle podaří.

Bylo mi potěšením se stebou setkat. Přeji ti hodně štěstí!
Mě taky, děkuju i divákům *zase se usmívá a odchází*
Další tu máme Connie!!*Publikum tleská* Vítám tě tu Connie. Přejdem rovnou k otázkám.Co říkáš na tvůj výkon na soukromém vystoupení? Očekávala jsi, že budeš mít větší počet bodů?
No, nic moc jsem neočekávala. Přece jenom, co může malá 13letá holka předvést že?...Já spíš doufala že bych mohla dostat víc. Doufala jsem alespoň v šest bodů.

Myslíš ,že máš nějakou šanci na výhru?
To si vážně nemyslím a ani to ode mě nikdo nečeká. A přesto všechno, přesto že vím, že nepřežiju, tím víc mě to štve. Že nebudu moci doopravdy ukázat co ve mě je, protože na to nejsem dostatečně stará. *říká smutně*

Čeká na tebe někdo doma?
Jo. Samozřejmě moje milovaná rodina. Myslím že na mě ani nečekají. Spíš se nějak snaží vyrovnat s mou smrtí...
Děkuji za tvou přítomnost. Držím ti palce.
Přivítejte Stena! *Publikum tleská* Myslíš ,že dokážeš někoho zabít?
Ano dokážu, a jsem na to připraven, už teď mám sto chutí někoho podříznout ale nechám si to až do Arény, ale je tu jedna dotyčná kterou musím chránit až do poslední 4, pokuď neumřu dřív, zatím o tom ještě přemýšlím..

Čeká na tebe nějaká láska?
Ne nečeká, je tu semnou

Očekával jsi větší/menší hodocení na soukromém vystoupení?
Jsem spokojen se svým hodnocením, čekal sem horší, udělal sem pár chyb ale není mi to líto, každý nemusí být dokonalej

Ráda jsem tě poznala.*Publikum tleská*
  • 4. KRAJ - JEREMY MOROL 7/10
Přivítejte, Jeremyho Morola! Čtvrtý kraj!
*křivě se usměje, aby aspoň těm nejstupidnějším nedošlo, jak ho tohle všechno štve* Zdravím
*publikum tleská*

Ahoj Jeremy *usměje se* Podělíš se o své první dojmy, když si dorazil do Kapitolu? Co tě zaujalo nejvíce?
jídlo. *pokrčí rameny.* abych řekl pravdu, nejsem z něj tak unešený jako ostatní. Miluju moře a vzduch, a toho je tady extrémní nedostatek. připadám si jako ryba, kterou někdo vylovil z moře a zavřel do sklenice. přežiju, ale není to nic moc.

Teď se trochu stočíme ke hrám. Jsi připravený vejít do arény?
to asi nebudu nikdy. Ale myslím, že nic pár dní navíc by mě rozhodně nespasilo. takže ano, jsem. A jsem připravený vyhrát. *ušklíbne se* možná je to fráze, ale myslím to vážně. nemám problém se zabíjením. ani nejmenší

A co spojenci? Máš už nějaké? Věříš jim?
jasně. mám jednoho spojence, kterému bych bez váhání svěřil svůj život. věřím mu na sto procent. Vím, že mě nezradí. Je to můj nejlepší přítel. Je to nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkala který kdy existoval. Myslím, že nepřežiju pokud on zemře. *na chvíli se odmlčí. napíná publikum, jak nejvíc to jde a potom s křivím úsměvem dodá:* jmenuje se Jeremy Morol. *ušklíbne se*

Takže jdeš do arény na vlastní pěst. Děkuji za tvou přítomnost *otočí se k publiku* Jeremy Morol!
*věnuje publiku vlažný úsměv a jde přímo k Eleanor, aby to měla rychle za sebou. silou vůle neprotočí oči.* zdravím
*Vítám tě tu. Podala jsem jí ruku a ukázala jsem rukou na křeslo* Rovnou přejdeme k otázkám. Takže Alii , mohu ti tak říkat? Myslíš ,že máš nějakou šanci na výhru?
Ne. Ano. *zamračí se* Ne jakože nesmíte, jmenuju se Aliisa. A ano, mám. Každý má šanci na výhru, nemusí být profík. Jde jen o to, jak je ta šance velká.

*Ušklíbla jsem se nad její odpovědí ,že jí nemohu říkat Alii.* Máme tu drsné děvče. *Pronesla jsem do publika.* Dobře. Našla jsi si tu nějaké spojence?
Nejsem děvče. *zamračí se* nehledala jsem je. a když něco nehledáte, těžko to najdete.
Aspoň myslím. Obávám se, že by se mnou stejně nikdo nevydržel. a nechci riskovat, že mě někdo zabije ve spánku, protože si bude myslet, že jsem otravná.

Zajímavé. Položím ti již poslední otázku. Myslíš si, že dokážeš někoho zabít? Nebudeš s tím mít problém?
Nevím. teď momentálně v tom problém nevidím, ale kdoví, jestli mi nehrábne a neobjevím v sobě skrytou lásku k lidem. Pokud ano, tak se schovává fakt dobře... nevadí. myslím si, že je něco jiného o tom mluvit tady, v bezpečí, než potom tam. Doufám, že sama sebe nezradím.

Ráda jsem tě poznala. Držím palce * Když jsem dokončila tuhle větu , tak jsem mrkla do publika , které začalo tleskat*
o tom pochybuju. ale nashle *ušklíbne se, otočí a zmizí*
Přivítejte Aidena Flashe! * Publikum tleská* Ahoj Aidene. Tak co říkáš na letošní splátce? Máš mezi nima přátele?
*Trošku se na tom křesle nervózně vrtí a pak konečně něco promluví* Taky zdravím. Letošní splátci... co bych řekl? Asi jen to, že nikoho z nich tu neznám. Splátkyni z mého kraje jsem neviděl, takže docela super. Asi se vám to může zdát divný, že super, ale vždycky je lepší zabíjet neznámý než ty, co znám. Takové jednodušší... samozřejmě nejsem žádný masový vrah, ale snad chápete ne? *vůbec netuší, kde se to v něm vzalo, že se tak rozmluvil*

A co rodina? čeká na tebe nějaká?
Hmm... *ušklíbne se* Asi nic. Možná už na mě zapomněli a možná ne, ale nebude to pro ně lehký zapomenout... asi. Mám je rád. Né, že by mě neměli rádi, ale byl bych rád, kdyby se netrápili... *trošku smutně koukne* aby na mě prostě zapomněli. *dořekne*

A poslední otázečka... Bojíš se smrti?
Smrti... tak člověk musí někdy zemřít... Já osobně jsem v tomhle věku fakt zemřít nechtěl, ale co.

Bylo mi potěšením! *Rozloučím se s Aidenem.*
Taky tak. *zamává a odejde*
  • 6. KRAJ - SWETTY NIGHTMARE 4/10
Přivítejte Swetty Nightmare! *Publikum tleská*Co říkáš na tvé hodnocení na soukromém vystoupení?
*Nejprve se usměje do publika.* No, jsem spokojená. Já myslím, že můj výkon byl asi dobrý, když jsem dostala sedm bodů.

Co bys děla , kdyby jsi vyhrála?
Co bych dělala? Já nevím. Vzhledem k mým šancím na výhru jsem o tom neuvažovala. Asi bych se vrátila domů, nastěhovala se do nového domu společně s rodinou a snažila bych žít tak nějak jako dřív. *Řekne rozpačitě.*

Čeká na tebe nějaká rodina?
Ano, samozřejmě. Mám tři mladší sourozence a také rodiče...*(Nečekaně) Dodá v duchu.* Takže čeká. Myslím ale, že si nedělají přílišné naděje na můj návrat. *Konstatuje neutrálním hlasem.*

Ráda jsem tě poznala! Držím palce.
Děkuji. *Kývne publiku a odejde.*
  • 6. KRAJ - STEVEN COOPER 4/10
Přivítejte Stevna Coopera z šestého kraje! * publikum začne tleskat* Vítám tě tu Stevene! Takže přejdeme rovnou k otázkám. Máš nějaké přátele mezi splátcema?
*koukne na El* Pár jsem jich potkal, ale není to tak, že by to byli nějací přátelé. Neznám je a ani s tu nechci utvářet přátelství. *trošku se zamračí*

Dobře a copak rodina? Čeká na tebe nějaká? * Usměju se na něj*
Rodina? To určitě. Ve svém kraji mám matku i otce a mladší bráchy. Snad na mě už nezapomněli a doufám, že je ještě někdy uvidím. Musím přiznat, že mi dost chybí. *koukne do kamery*

A copak nějaká dívka. Čeká na tebe? *Mrknu na něj*
Nene, to ne. Dívku teď žádnou momentálně nemám. *usměje se*

A co tvá strategie? Máš nějakou již vymyšlenou?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, ale uvidíme, jak se to vyvine. Třeba nějakou do zítřka vymyslím ještě. *pokrčí rameny* Nevím.

Tak dobře.. Ráda jsem tě poznala. *Podala jsem mu ruku. Porotci začali tleskat* Držím ti palce!
Já tebe taky. *též jí podá ruku* A díky! *usměje se*
*Nahodí úsměv jako na přehlídce a pomalým, ladným krokem vejde na pódium.*
Zdravím tě. *Podala jsem jí ruku* Posaď se. * Usmála jsem se na ní.* Přejdeme již k otázkám. Máš doma nějakou rodinu, která na tebe čeká?
*Posadí se na křeslo, které je jí nabízeno a usměje se na ženu, která jí bude zpovídat a pak hodí úsměv do publika.* Samozřejmě. Doma na mě čeká má matka, úžasná a moudrá žena. Jsem si naprosto jistá, že mi fandí a nejen ona. Myslím, že jsem důstojným reprezentantem sedmého kraje a proto doufám, že mi fandí i lidé tam. *řekne a skromně a potěšeně se usměje.*

Dobře, když už jsme u tvých rodičů, chtěla by jsi jim něco vzkázat? * Usměje se a poukáže na Kameru *
Ráda bych vzkázala své matce, ať mi věří. Ať věří tomu, co dělám a vždycky stojí na mé straně jak tomu bylo doposud.
*poví s úsměvem do kamery a pak si povzdechne a skloní hlavu. Sáhne si na obličej, jakoby si utírala slzu, i když jí žádná neteče.* Svému otci bohužel nic vzkázat nemohu. Zemřel. Moc bych si přála, aby alespoň doma u obrazovky mohl se mnou tuhle chvíli sdílet a aby na mě mohl být po právu hrdý. *poví publiku se smutným výrazem a pak se usměje, stále smutně.*

*Při její odpovědi, jsem celou dobu koukala docela vykuleně na publikum. Docela hloupý krok ukazovat slabost i když jsem sní soucítila.* Dobrá a poslední otázka. Bojíš se smrti?¨
Jestli se bojím smrti? *usměje se, zčásti výhružně, zčásti slaďounce.* Ne, nebojím se. Jsem bojovnice, takže budu dělat to, co umím a nevzdám se až do posledního dechu. Ale nebudu se tu vytahovat. *zasměje se, afektovaně.* Takže odpověď je ne. Nebojím se smrti. Ať se jí bojí druzí. *dodá nakonec a sebevědomým, výhružným pohledem blýskne do publika.*

*Usměji se na Elizu i na publikum* Tak tohle byla Eliza Taylor! * Publikum začalo tleskat a místy bylo slyšet písknutí* Těšilo mě. Držím palce.
-*Usměje se na ženu i na publikum.* Bylo mi také potěšením a děkuji. *poděkuje a pomalu, stejně ladně odchází.*
Zdravím Larry. Můžeš se posadit * Mrkla jsem na něj a ukázala jsem na křeslo* Takže Larry.. Našel jsi si mezi splátcemi nějaké spojence?
Pěkný den všem. *broukne, jakmile dojde na pódium, a s úsměvem ve tváři zamává publiku. Pak se usadí a zadívá se na Eleanor. Na její otázku souhlasně pokýve hlavou* Našel, vlastně hned několik. *odpoví bez zaváhání*

Co říkáš na tvé hodnocení na soukromém vystoupení?.Myslíš ,že by jsis zasloužil více bodů?
na chvíli se zamyslí, pak pokrčí rameny a nakonec zavrtí hlavou* Ne, myslím, že si víc nezasloužím. Tipoval jsem si, že dostanu sedmičku. A jsem za ní rád, mohlo to přece dopadnout mnohem hůř. *pousměje se* A navíc zastávám názor, že body nejsou všechno.

Myslíš ,že až se dostaneš do arény a budeš muset někoho zabít ,uděláš to?
*pokýve souhlasně hlavou* Jo, udělám. Chci se dostat domů živý, tudíž mi nezbývá nic jiného, než zabíjet ostatní. Když nebudu zabíjet, budu zabit.
Tak tím je náš rozhovor u konce * Pronesla jsem do publika, které začalo tleskat* Bylo mi potěšením.* Pronesla jsem a naznačila, že už může odejít *
  • 8. KRAJ - TIFFANY CHOPARD 9/10
Přivítejte Tiffany Chopard! *Publikum začne tleskat* Vítám tě tu Tiffany. Myslíš ,že dokážeš vyhrát letošní hry?
*všem zamává se svým typickým zářivým úsměvem. Pak se posadí* Díky za přivítání. *zamyslí se* Podle toho, jak se zatím projevují profíci.. *mrkne na publikum* tedy že se neprojevují.. Mám obrovskou šanci. Věřím si. *usměje se* Rok od roku to ty děti vzdávají, navíc si dělají takové vztahy mezi sebou, že... *zavrtí ukazovákem a nasadí kočičí pohled*..to pro ně opravdu neni dobré. Ty jejich emocionální výjevy.. *ušklíne se* Navíc jsem silná, 9 bodů taky není špatně. Uvidíme, co mi aréna přichystá *usměje se*

Dokážeš někoho zabít?
*přikývne* Bohužel o tom tahle hra je. S touhle myšlenkou jsem dlouho bojovala, ale myslím, že jsem na dobré cestě. Řezník taky zabíjí zvířata. Tohle je zákon přírody. Přežije ten nejsilnější. *dá si pramen vlasů za ucho*

Chceš vzkázat něco rodině? Tedy pokud na tebe nějaká čeká?
*zasměje se* Netuším, jestli na mě rodina čeká, ale ano, rodinu mám.. Jednu starší sestru. druhou mladší. Myslím, že mojí účastí ve Hrách rodiče moc nestrádají. *koukne do kamery* Žádní rodiče svoje dítě nedokážou ochránit, ani vy ne, Chopardovi *ušklíbne se*
Ráda jsem tě poznala a držím palce!
Vítej Eleanor. U mě máš již plus díky tomu ,že se jmenuješ jako já. *Mrkla jsem na ní a pak jsem se podívala na publikum, které se začalo smát* Jak se ti zatím daří? Jseš nervózní z her ,které se již blíží?
Ahoj... *Zazubí se na všechny a pak se usměje i na diváky.* Jó? Podle mě jsou lidi, co se jmenujou eleanor ti nejlepší...*Přikývne a zasměje se, pak ale trochu zvážní.* Nó... Z her mám trochu strach...Už kvůli tomu, že jsem viděla umřít bráchu... *Pokrčí rameny. Vypadá docela smutně.* Nebylo to lehké, už kvůli tomu, že jsem ho vlastně nepoznala. Ztratit někoho, koho máte rádi, ale nikdy jste ho neviděli je zvláštní. *Odpoví.*

Tak to je mi líto. *Odpovím a trošku se zamračím na publikum , které bylo zticha* Co říkáš na tvé hodnocení na soukromém vystoupení? Osm bodů,to není špatné.
Bohužel už s tím nic neudělám, tak se aspoň pokusím vyhrát, abych aspoň nějak uctila jeho památku... *Pousměje se. Nakonec di založí ruce na hrudi. Je poznat, že je trochu nervózní.* Osm bodů... Myslím, že to je hodně dobré na to, že jsem tu nejmladší. *Pokrčí rameny.* Vlastně jsem čekala, že budu o hodně horší, než ostatní, ale jak se ukázalo asi nebudu zase tak špatná. *Pokrčí rameny a uculí se.*

Ano tvůj věk. Je ti 13 let. Myslíš, že dokážeš někoho zabít?
Nevím...Možná pokud budu bezprostředním ohrožení...Nebo možná pokud někdo půjde po mých kamarádech. *Pokrčí rameny.* Já...Teď ti odpovědět nemůžu. Nejsem v aréně, takže netuším. *Pokrčí rameny.*

No, stejnak bys pak ty kamarády musela zabít. * Mrkla jsem na ní a usnámala jsem se na publikum , které se začalo smát semnou.* No ráda jsem tě poznala. Tak ti tedy držím palce! * Řekla jsem jí a na rozloučenou jsem jí podala ruku*
Jasně, ale je lepší mít spojence, až do konce. *Pokrčí rameny, usměje se a nakonec sticke Elinu ruku.* Taky jsem tě ráda ůpoznala a doufám, že se uvidíme nakonci her... *Pokrčí rameny a zvedne se. Pak udělá ten nejroztomilejší kukuč, co umí, zamává do publika a nakonec už zmizí tam někde, kam se potom chodí.*
*Nervózně se ohlídne po ostatních splátcích, kteří ještě nebyli na řadě. /Sakra, vzpamatuj se! Přežila jsi i přehlídku na vozech.. / Zhluboka se nadechne, po tváři se jí rozleje upřímný úsměv a vejde na jeviště. Zamává publiku a sedne si na místo.*

Jaký je pocit být vybraná?
*Překvapeně zamrká, protože tuhle otázku nečekala. Okamžitě ale nasadí milí úsměv.* No, tohle je velice dobrá otázka. Ze začátku jsem byla dost vystresovaná z toho všeho, co se kolem mě děje, ale teď se cítím víc uvolněně a připadám si mezi přáteli. *Hodí okouzlující úsměv po publiku.* Jsem hrdá na to, že mohu reprezentovat svůj kraj a doufám že ho nezklamu..

Myslíš, že dokážeš vyhrát?
Já si to nemyslím, já vím že to dokážu. Ale stejnou věc si myslí ostatních 23 splátců. Jsem se jistá, že to budou tvrdí soupeři, ale rozhodně to nemají tady.. *Poklepe si na čelo.* .. v pořádku. K výhře ve hrách musíte mít svaly a musíte umět ovládat zbraně, ale musíte to mít taky v hlavě srovnané. Neříkám že to vyhraju, ale rozhodně mám odhodlání a šanci.. *usměje se* Navíc je tu několik dalších splátců, kteří jsou opravdu dobří.. *Pomyslí na Elizu a Jeremyho.*

Pověz nám něco o sobě.
Ach, co bych vám měla povídat? Jmenuji se Mia Patton a jsem z 10. kraje, ale to určitě víte.. *Mrkne do publika.* možná nevíte, že mě doma čeká rodina, které jsem slíbila že se vrátím. *Na chvilku jí zmizí úsměv z tváře.* No a kdyby jste mě znali, tak by jste věděli, že jsem hodně odhodlaná a plním sliby a když jsem slíbila, že se vrátím, tak se vrátím.. *Opět se usměje.* Nepřestanu dokud to nedostanu a v tomhle případě je to výhra..
Je mi líto, že musím odejít.. Snad se ještě uvidíme.. *Řekne publiku, zvedne se a s úsměvem na rtech odchází.*
Přivítejte Jeremyho! *Publikum ho hlasitým potleskem přivítá* Ahoj Jeremy. Našel jsi si nějakého spojence?
Ano, jistě. Mám rovnou dva spojence, takže doufám že se mě nepokusí zradit *zašklebí se*

Co bys dělal, kdyby jsi vyhrál?
Ohromně bych to oslavil. Už jsem si to i naplánoval. Z Kapitolu bych přivezl všechny ty dorty a lahůdky do desítky a všichni by jsme si tam dali do nosu!

Máš již vymyšlenou nějakou strategii?
Ne. Ale nemyslím si, že zrovna tohle by mohlo nějak zajistit mou smrt.
Snad se ti bude dařit! * Rozloučila jsem se sním*
  • 11. KRAJ - MITCHEL ROBILLARDOVÁ 10/10
*Vidím Mitchel , která míří směrem ke mě.* Vítej Mitchel. Předem gratuluji k tvým Osmi bodům na soukromém vystoupení! Čekala jsi víc? Nebo snad míň?
*pokouším se usmát na reportérku* Eh... děkuji... *říkám trochu napjatě, ale pokouším se uvolnit* Abych byla upřímná, nečekala jsem nic *říkám /no ták, zasměj se/ napomínám se* Možná jsem myslela, že bych nějak přežila i s jedním bodem *říkám a trochu se zasměji */uvolni se!/ napomínám se znova. Snažím se uvolnit ztuhlé svaly a trochu rozšiřuji úsměv /Ancelovi to taky šlo, tak proč ne tobě?/*

Zdáš se trošku nervózní. * Usmála jsem se na ní * Ni nic , jdeme k další otázce. Co jsi si myslela , když v kraji zvolali tvé jméno?
Jsem nervózní... *potvrzuji reportérky doměnku a pokouším se usmát. Poslouchám další otázku a musím se zasmát* Že mám o starost míň a nemusím jít dobrovolně *říkám /tohle asi bude chtít lepší vysvětlení.../ myslím si* Víte, chtěla jsem do arény kvůli bratrům. Už je to asi taková tradice u nás v rodině... *říkám a jemně se usmívám /hlavně neříkej něco, co by tvůrce naštvalo/ napomínám se* Nechtěla jsem být pozadu *zaměji se* Víte jak to myslím. Když už tu byli oba bratři, tak já si to taky nesmím nechat ujít, ne? *říkám a trochu se uvolňuji*

Stojí ti to opravdu za to? Přece jenom tě možná čeká smrt* Publikum jsi začne něco šeptat.*
*Usmívám se* Vždyť je to jedno *mávám rukou a ignoruji šepot publika. /přece nemohu říct, že mám chuť pomstít svého bratra* Byla bych tu tak i tak. Ale myslím, že pár splátců to schytá kvůli Ancelovi, ačkoliv vím, že ho oni nezabili... *zastavuji se a nechávám svou větu vyznít do ztracena /chtělo by to jiné téma.../ říkám si*

No, čas nás táhne. Takže se stebou budu muset rozloučit! Bylo mi potěšením * Publikum píská a tleská*
*s hraným smutný obličejem se podívám na reportérku* To je škoda, že už musím jít. *pak se ale usměji* Mě také bylo potěšením *otáčím se k publiku* Ráda jsem s vámi strávila čas *říkám a mávám jim na rozloučenou*
Vítám tě tu Jesse. * Publikum začne tleskat.* Takže přejdem rovnou k věci. Na soukromém vystoupení jsi měl sedm bodů. Myslel jsis ,že dostaneš více?
*Ještě předtím než odpoví, tak se natáhne k Eleanor a podá jí krásnou rudou růži, kterou držel v ruce. Potom se zasměje a vrhne se na odpověď.* No popravdě jsem vůbec nevěděl o tom, co si mám myslet, ani si vlastně moc nepamatuji, co jsem předvedl. Jen vím, že jsem to neměl dopředu vůbec rozmyšlené. *Zasměje se.* Když nad tím teď tak zapřemýšlím, tak jsem si myslel, že dostanu tak 4 body. Více ne.

Oh , děkuji za růži. * Pousmála jsem se nad jeho gestem. Porotcům se to také mohlo zdát trošku vlezlé.* Aha , zajímavé. A co rodina? Čeká na tebe někdo?
Není zač. *Udělal jen to, co mu poradil jeho stylista, nic víc. Na tváři má stále úsměv.* Ano... *Při vzpomínce na rodinu jeho úsměv povadne a už se znovu neobjeví.Jeho pohled se zabodne do země, hlas má trochu zastřený.* Matka a dva bratři, také pár kamarádů..*Odpoví, v jeho hlase se zračí bolest.*

*Zmizel mu úsměv , takže to v rodině nebude asi dobré.* Co si myslíš o ostatních splátcích? Skamarádil jsi se s někým?
Samozřejmě. *Odpoví a koutky úst se mu konečně trochu zvednou, když si vzpomene na Jusse, Lee a Mitchel.* Za začátku jsem s tím měl trochu problémy, ale ve výcvikovém centru jsme se všichni trochu sblížili a naše vztahy se celkově sblížili. *Odpoví a víc o tomto tématu mluvit nechce, všechno se dozví pořádně až v aréně, jestli ostatním může věřit.*

No ráda jsem tě poznala a ještě jednou děkuji za růži. * Mrknu na něj... Publikum začne tleskat.*Držím palečky. * Řeknu a ukážu směrem ke dvěřím*
Děkuji Vám. *Odpoví a zamává publiku a pošle mu polibek na rozloučenou. Potom vyjde ze dveří a oddechne si.*
Zdravím tě Vriesso. Co říkáš na tvé hodnocení na soukromém vystoupení? Čekala jsi míň bodů?
Já tě také zdravím. *sladce se usměje* Myslím si, že moje hodnocení bylo prima. Nečekala jsem 9 bodů... určitě jsem čekala míň. A ještě k tomu jsem nejspíš mezi těmi nejlepšími, protože nikdo neměl 10 bodů, takže je to docelo úspěch, nemyslíte? *zasměje se* Doufám, že mi to aspoň k něčemu pomůže. *koukne na publikum a pak zase zpět na Eleanor, čeká na další otázku*

Jsi do někoho zamilovaná?
Ehm... teď momentálně ne. Byla jsem, ale nemělo to smysl. Já se s klukama stejně neumím moc bavit. *potichu řekne* Nebo možná nejsem tak odvážná, jako ty ostatní holky.
Dokážeš někoho zabít?

Nikdy bych člověka nezabila, ale když už tu jsem, tak já nevím. *je si nejistá... netuší, co má říct* Asi bych se snažila vyhrát, takže bych zabila někoho, ale že bych se na to vrhala hned první den u rohu hojnosti, tak to asi ne. V tom vás asi trošku zklamu.

Ráda jsem tě poznala!
Já tebe taky. *usměje se a pomalu odchází pryč*
*Publikum začne tleskat a já si všimu ,že se Justin už blíží.* Vítej! posaď se prosím.. Přejdeme k rovnou otázkám. Takže Justine. Myslíš ,že dokážeš zabít splátce? Ikdyž bude tvůj kamarád?
*Posadí se na křeslo a usměje se do publika.* Vlastně jsme si slíbili, že navzájem se nezabijeme, dokud to nebude bezprostředně nutné a i potom bych s tím myslím měl problém. *Pokrčí rameny.* Takže moje odpověd je ne, nejspíš ne. *Pokrčí rameny.*

Takže tedy nedokázal? Tak tím pádem hodně štěstí s přežitím! * Publikum se začalo smát ,ale pochvíli ztichlo* Čeká na tebe nějaká rodina?
Říkám, že bych to tak nějk dal, kdyby to bylo nutné... *Zamračí se, ale pak se taky na chvliku rozesměje.* Rodina?... Pokud do toho počítáte kozu a malou sestřičku, tak ano. Rodiče nám umřeli ve hrách... Nedokážu si představit, co bude pokud nevyhraju a ona bude sama. *Pokrčí rameny.*

Ovšem já tě slyšela . *Mrkla jsem na něj a usmála se* Ano , to by bylo určitě špatné. A již poslední otázka. Jseš do někoho zamilovaný?
Ehm... *Nervózně se pousměje a trochu zrudne.* Nerad to přiznávám, ale ano... Ta dívka, ale není z mého kraje, takže myslím, že to asi není správné. *Pokrčí rameny.*

Počkat? Není z tvého kraje? Takže je to nějaká dívka z letošních splátců? * Podívala jsem se na publikum a udělala obličej typu " Omlouvám se toto už je opravdu poslední otázka" ,ale zdálo se ,že je to také zajímá.*
Ano. Nejspíš už to tak bude... *Přikývne a pokrčí rameny.* Ale pochybuji, že by se do mne mohla zamilovat. Hodně stojí o to, aby vyhrála, takže si nejspíš nebude moct rozptýlení, jako jsem například já dopřát. *Pokrčí znovu rameny a přejde pohledem publikum. Věnuje úsměv nějaké dívce vzadu a pak se opět vrát pohledem k El.*

To je docela špatná slabina *Pronesla jsem a publikum značně souhlasilo* No nic já se stebou rozloučím. Ráda jsem tě poznala!
Ano to je. *Přikývne hlavou.* Já jsem tě taky rád poznal, ale chtěl bych ještě něco říct... Můžu? *Otočí se na El se zvednutým obočím.*

Ovšem.. Co máš na srdíčku? * Usmála jsem se na něj*
Jenom bych chtěl Kapitolany poprosit...Pokud máte srdce... Až bude dívka ze sedmého kraje na kraji svých možností...Pomožte jí. Je na vás, jak...*Pokrčí rameny.* Nebo můžete klidně i něco poslat mě...Mě to vadit nebude. Zavtipkuje. Věnuje poslední pohled Eleanor a pak už rychle zmizí z pódia.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92