Friday, June 15, 2018

Esoteric Obscurity - Přehled akce


Trixie Rimmer

 

Player: Tricia

FC: Malese Jow



Contact: world.ordinary.girl@gmail.com

Age: 17


Token: USB klíč na řetízku

[ triksí rimr ]


credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Trojka kraj zložený z tých najmúdrejších ľudí Panemu a ani Trixie nie je výjimkou. Od malička bola vedená k tomu, aby využívala svoju bystrú myseľ na maximum. Bola veľmi živé dieťa, ktoré chytalo do rúčiek všetko, čo videlo a samozrejme potom s tým experimentovalo. Jej rodičia chceli, aby svoju inteligenciu využila na maximum a keďže sa Tretí kraj stal postupne jedným z najbohatších, zaistili jej súkromných učiteľov. Aj keď je veľmi múdra, nikdy ju nebavilo sedieť za knihami, radšej sa prechádzala po kraji a skúmala a otravovala ostatných občanov. Takto sa naučila mnohým veciam. Dalo by sa povedať, že ju najviac zaujalo hackerstvo a rôzne počítačové technológie. Už vo svojich desiatich rokoch bola schopná nabúrať sa do školských sietí a pre tých menej chytrých odtiaľ vytiahnuť potrebné odpovede na testy. O niekoľko rokov neskôr presnejšie v pätnástich prenikla s hackerstvom na čierny trh a začala si slušne zarábať prácou pre mafiu. V podsvetí sa naučila, že nemá veriť každému,, koho stretne, a že je potrebné si všímať aj tie najmenšie detaily. Naučila sa všímať si všetko, čo sa na okolí mihlo. Každý tieň či už skutočný, hlučný alebo tichý alebo len vymyslený jej fantáziou. Svoj zrak a sluch si za tie dva roky vycibrila na maximum. Samozrejme keďže sa pohybovala v podsvetí, uchmatla si odtiaľ niekoľko knižiek ohľadne bojových umení, a po večeroch sa doma v izbe učila rôzne ťahy, chvaty, kryty a útoky. Predsa len nechcela, aby ju nikto po nociach podrezal. Tým pádom začala pracovať aj na svojej kondičke pomocou rôznych drepov, výskokov a sedov-ľahov. Čo sa týka jej skúseností zo zbraňami, tie sú po väčšine na teoretickej úrovni, ale má skúsenosti s hádzaním nožov do steny v jej izbe a rovnako sa pokúšala zachádzať aj s bičom. Z knižiek, čo si „popožičiavala“ na čiernom trhu, sa naučila, ako rozložiť rôzne pasce.


Jej skúsenosti s maskovaním sú celkom chabé, veď predsa to skúšala len raz alebo dvakrát, ale nenašla v sebe dostatok umeleckého cítenia na to, aby sa zvládla obstojne zamaskovať. V boji na blízko by taktiež nezmohla nič, keďže je to pomerne nízka osôbka. Keďže je nízka, problém by jej robili zbrane typu obojručné meče alebo sekery či kladivá. Možno by sa zvládla nejako uhnúť alebo utiecť, ale ani ten beh by jej nevydržal na veľké vzdialenosti. Trix má panický strach zo všetkých odborných chlpatých potvoriek, čo behajú po tomto svete či už sú to len neškodné lienky alebo odporný chlpatý pavúci. Akonáhle zbadá nejakého hmyzáka, tak sa rozpiští na teda vás v tej situácii aj ľahko prezradí. Nemá rada vodu vo veľkých plochách a tým pádom sa nikdy nepokúšala naučiť sa plávať. Takže keby ste ju hodili do vody, začala by okolo seba plieskať rukami a nakoniec by sa pravdepodobne utopila. Ako bolo spomínané, vie rozkladať pasce, ale keby mala zabiť nejaké zvieratko, určite by sa potom povracala. Pravdaže kvôli výhre je potrebné zabíjať, ale ona sa v tom nijako nevyžíva. Ďalej sa bojí veľmi vysokých výšok, ako dokáže vyliezť na strom, prípadne na nejakú menšiu skalu, ale keby mala stáť nad priepasťou vo výške viac ako tridsať metrov, spanikárila by.


Narodila sa ako prvorodené dieťa do rodiny Rimmerovcov. Ako malá bola neposedná a živá ako každé dieťa v jej veku a keď mala šesť rokov, narodil sa jej mladší braček. A ona sa začala postupne osamostatňovať. Trixie je nižšej postavy a meria okolo stošesťdesiat centimetrov. Má hnedé vlasy s rovnako hnedými očami a je pomerne chudá. Svojho braček nadovšetko miluje a nikdy by mu nedovolila, aby sa dostal do styku s mafiou, ako sa to podarilo jej. A tu je príbeh, ako sa jej to podarilo. Raz sa len tak nudila a pre zábavku hackovala rôzne stránky, až narazila na jednu, v ktorej sa písali rôzne informácie ohľadne rozvozu drog, nelegálnych zbraní a rôznych interných záležitostí Panemskej mafie. Zľakla sa a radšej sa z tadiaľ vyparila, ale v tom strese zabudla po sebe zamiesť stopy. Na druhý deň, keď s vracala zo školy, pri nej zastavilo auto a nejaký chlapíci ju vtiahli dnu. Dostala na výber, buď zomrie, alebo bude pracovať pre nich. Vybrala si možnosť B, a tak za pre nich malý príplatok občasne hackuje. Povahovo je to celkom priateľská osôbka, ale sem tam má svoje nálady, keď nechce vidieť a ani počuť nikoho.

Sophia Webber

 

Player: Maddie

FC: Chloe Bennet



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 17


Token: Tetování na ruce

[ sofija vebr ]


credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Když byla Soph mladší, tak měla pocit, že jí je aréna úplně ukradená. To jí taky bylo ukradené úplně všechno, a ona rozhodně neměla potřebu nějak speciálně trénovat, protože co kdyby. Ví, že do arény nechce, ne že by si tak nevěřila, už zase trochu trénuje, ale je jí to dost jedno, takže se jí zase dvakrát krk nastavovat nechce. Když měla svoje horší období, tak byla většinou pod vlivem něčeho, když to byl jenom alkohol, tak měla ještě štěstí. To toho moc nezvládala. Byla z ní troska, byla pohublá, neměla žádnou sílu. Ale když potřebovala dávku, tak se v ní najednou našlo tolik odhodlání, že by byla schopná zabít člověka. Z téhle doby se naučila spoustu věcí, který může dál zužitkovat. Kde jsou na těle žíly, jak s někým mluvit, aby dostala, co chce, jak moc si váží sama sebe. Samozřejmě to na ulici nebylo vždycky bezpečné a párkrát se s někým poprala. Zná ten styl lidí, co v životě neviděli pořádnou zbraň, ví, co od nich očekávat, vždyť taková sama byla. Pak se skamarádila s různejma věcma, které je možné najít v kufru na nářadí. Pro ní to byl hlavně takový plochý klíč, který jednou našla na zemi a po chvíli byla schopná se s ním dost parádně ubránit. Nějaké z těch prvních bitek prohrála a zůstala tři dny ležet s rozbitou hlavou někde v křoví, ale pak se začala stávat agresivnější a připravenější, a už s ní byla vítězka těch pouličních soubojů. Pak už měla i svoje jméno a ne všichni si s ní chtěli začít, protože ona se fakt nebála a ani se nebojí udělat jakoukoli věc. Je jisté, že boj s ní je plný novinek a překvapení. Jenže pak se z tohohle dostala a stala se z ní zase normální holka, která měla jenom svá pubertální léta trochu horší. Jako všechny ostatní děti v kraji, i ona začala chodit do výcvikáče, aby byla připravená ukázat, co je to opravdový profík. Začátky jí strašně nebavily. Byla to nuda, když se měla učit základy navíc ještě s mladšíma dětma. Musela to přežít, jenže trpělivost nikdy její silnou stránkou nebyla, takže radši začala trénovat se svým bratrem. Ten jí ukázal všechny zbraně na blízko, což ona má z téhle sorty asi nejoblíbenější stále nějaký nůž nebo jenom kus kovu, kterým může někoho praštit po hlavě. Pak ji nutil do nějakého posilování, ale to ji zase tak nebralo. Má ráda boj, kdy se může hýbat, takže si dávala spíš záležet na tom, jak bude ohebná a jak bude rychlá. Začala to trénovat, ani jí tak nejde o svaly, jako spíš o techniku a boj. Tak nějak už ze své minulosti věděla, že boj tělo na tělo pro ní nebude žádný problém, takže začala trochu trénovat karate a další lehčí bojové sporty, ke kterým nemusí být hora svalů, protože to ona rozhodně není. Pak má dost ráda zbraně na dálku, hlavně luk a kuši. Taky si dost oblíbila pistoli, ale s tou trénuje jenom občas, protože to není tak úplně typická zbraň pro arénu. Umí plavat a lézt, ale do všeho jde moc hrr a ne vždycky přemýšlí nad následky, takže je sice rychlá, ale třeba taky vyleze někam úplně jinam. Můžeme říct, že si sice hlídá, aby v aréně něco uměla, ale spíš sportuje jenom proto, aby nějak vypadala a aby nebyla celá pohublá, jak už jednou byla.


Soph začala trénovat dost pozdě. Ještě navíc i na to, že je z profesionálního kraje. Až když jí bylo patnáct, tak poprvé vešla do výcvikáče, a její vrstevníci za tu dobu už nabrali dost znalostí a schopností. Musela to všechno dohnat, což se celkem povedlo, ale když se někdo soustředí na její počínání si při boji, je jasný, že je ještě poměrně nováček. Jí samotný to nevadí, ona je v pohodě s tím, co má za sebou, takže ani po nocích nebrečí, že nezačala trénovat dřív. Když byla mladší, tak na tom zdravotně rozhodně nebyla ukázkově. Drogy a alkohol se na ní dost podepsaly, je teda mladá, takže se z toho zase dostala, ale stejně její matka teď dohlíží na to, aby jednou týdně šla na sezení na odvykáč. Tím taky ztratí spoustu času, kdy by mohla trénovat. I když slíbila bratrovi, že to svinstvo už si nikdy nevezme, stejně to občas dělá. Má prostě potřebu si jednou za čas něco píchnout, a v Jedničce je dost lehké si něco sehnat, takže ani teď není absolutně čistá. Vždycky to ale schová doma a tam se tváří, že je všechno v pohodě. To umí dost dobře, hrát na lidi, že se o ní nemusí starat, že je úplně v pořádku a že se nic neděje, i když je na tom úplně obráceně. Ale klidně se může stát, že má absťák - a stane se z ní někdo úplně jiný, agresivní holka, co nemá žádné zábrany a co si jde jenom za jedním. Normálně je taky takováhle, ale dokáže to mnohem líp schovat a není zase tak nepříjemná. Od dost časného dětství taky kouřila, aby byla alespoň trošku hustá mezi ostatníma, ale toho se taky musela vzdát. Nebylo to tak lehké jako třeba ty drogy, tady můžeme mluvit o závislosti v dost pokročilém stavu. Ale to už opravdu nedělá, i když má někdy fakt nutkání. Zjistila totiž, že má problémy s dechem, má ho krátký a mělký, to hlavně v běhání s tím má problém. Zlepšuje se to, ale dost pomalu, až moc pomalu na její tempo, takže za tohle je na sebe naštvaná. Dá se sice označit za profíka, zase je natolik dobrá, aby na to měla, ale bude jeden z těch horších. Rozhodně si nelibuje v zabíjení lidí už teď. Umí dost dobře přežít na ulici, ale v přírodě by to bylo už horší. Sice ví, že se to musí naučit, ale ještě k tomu neměla příležitost a pořádně ani čas. Takže neumí rozdělat oheň, najít si vodu, postavit přístřešek. Stejně je na tom blbě s první pomocí, žádné ošetřovatelství u ní nehledejte. Sice se docela vyzná v nějakých chemických látkách, ale v přírodě už moc ne. V jejich kraji tolik přírody není, aby tam mohla někdy nocovat, takže neví, jak se má chovat v přítomnosti zvířat a které rostliny jsou jedovaté a které by jí zase udělaly dobře. Dál jí je taky jedno, jestli třeba od někoho dostane přes hubu. Je zvyklá na násilí, doma nic takového není, ale celý ten svět okolo ano, a nějak jí dělá dobře, když někoho naštve tak, že jí ublíží. Má radost, když jí teče krev, protože alespoň nějak ví, že to stálo za to. Ráda provokuje a rozhodně s ní není nuda, ale rozhodně taky není dobrou společnicí do vyšší společnosti. Dokáže na každém člověku najít něco, nějakou vadu, a tu potom i před ním pomlouvat a provokovat. Neumí být moc dobrá kamarádka, vlastně jediný člověk, ke kterému se nechová jako mrcha, je její brácha, protože u něj to nepotřebuje, ale jinak je vždycky taková nepříjemná a nic jí nevadí.


Soph se narodila jako nechtěné dítě. Ví to o sobě. Otec od nich odešel, když se narodila, což dítěti moc nepomůže, aby si o sobě myslelo víc. Bůh ví, jestli to byl doopravdy její otec. Pak má staršího bratra a to je tepv matčin miláček. Nikdy ji neslyšela na něj křičet, vždycky je to Tobi sem a Tobi tam, jo, že by měla být víc jako on a tak. Jako malá měla pocit, že je celý svět proti ní. Ještě si myslela, že doma to bude lepší, ale její máma byla většinu dne v práci, takže byla spíš s babičkou a dědou, kam se její matka vrátila, když se Soph narodila. Jenže ona byla plná energie a tento postarší pár už jí nestačil. Její dětství stálo za prd, ale v porovnání s tím, co přišlo potom, to bylo ještě fajn. Většinou si hrávala sama, protože některé děti, většina z nich, s ní nechtěla mít nic společného. Její rodina totiž není tak fajnová, jak se na První kraj sluší a patří. Pak vždycky přišel její velký brácha, že jí jde chránit, jenže než mu to došlo, tak už bylo dávno po akci. Už jako mladá se naučila vyhýbat se lidem, protože nesnesla ty pohledy, když neměla oblečení, které právě letělo, nebo když měla přes rok stejný vlasy. Jenže v Jedničce jsou vysoké ceny zboží, takže ona prostě na tyhle věci neměla. Takže nikdy neměla moc kamarádů, když začala chodit do školy, bylo to pro ní ještě horší. Nemohla se nikam schovat, musela to tam vydržet. Stala se z ní taková divná holka, co se s nikým nebaví. Její brácha byl všeobecně oblíbený, i když byl chudý, protože se uměl bavit s lidma, ale ona o takovou slávu nikdy nestála. Pak přišly problémy. Nejdřív začala vynechávat obědy, a místo toho zůstávala schovaná sama ve třídě. Pak si jednou zkusila, co by to bylo, kdyby do školy vůbec nešla. Z malých zkoušek se stalo zatahování školy. Místo toho se flákala po ulicích, a dokonce si našla kamarády. Jenže to zrovna nebyla skupinka, se kterou by ji její máma ráda viděla. Lidi, co byli nezaměstnaní nebo stejně jako ona kašlali na školu. Tam bylo jedno, kdo byl z jakých podmínek, spíš všichni nenáviděli stejné věci. Takhle se Soph dostala mezi opravdu největší spodinu. Doma byla jenom občas, spíš byla s nimi na ulicích, kradla, brala drogy. Byla takový ten zlý gang v Jedničce, kterému se každý chtěl spíš obloukem vyhnout. Vůbec jí netrápilo, že by ji mohli vybrat do Her. Tam by předvedla jenom, jaký má absťák. Byla jako utržená ze řetězu, vůbec se nehlídala. Častokrát se jí stávalo, že se probudila na hranicích kraje, že měla absolutní okno několik dnů zpátky. Zkrátka využila opravdu všeho, co se v jejich kraji dalo najít. Byla by takhle asi skončila, kdyby ji nenašel její bratr. Celkem se postaral, aby byla čistá, aby byla doma. Nespustil z ní oči, kamkoliv se pohnula, hned tam byl taky. Dá se říct, že jí zachránil život, ale nikdy by to neřekla. Místo toho, aby si sháněla drogy, ji naučil chodit do výcvikáče, aby na svoje tělo působila jinak. Teď už je na tom líp, ale stejně si občas něco sežene natajňáka. Je rozhodně ale dospělejší, ví, že ji můžou vybrat do Her, připravuje se na to. Kašle na lidi kolem sebe, ale taky si dává pozor, aby zase nespadla do nějaké horší skupinky. Ale pořád je to taková malá holka, co se dokáže naštvat hned, i když k tomu nemá důvod. Někdo by řekl, že je dost hysterická, ale ona hodně hraje na emoce, je dobrá herečka. Je dost akční, taky musí pořád něco dělat, pokud není ve stavu, že to nedává. Je z těch horších poměrů a zažila si docela dost, takže teď už se moc ničeho nebojí a jde si za svým hlava nehlava, poví všechno, co cítí a je jí nějak jedno, jestli dostane nakopáno. 

Thursday, June 14, 2018

Tobias Webber

 

Player: Maddie

FC: Chris Pine



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 18


Token: Stará fotka

[ tobájas vebr ]


credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Tobi je typický profík, co ví, že jednou půjde do arény, takže se na to náležitě připravuje. Ono v jeho kraji ani není moc co jiného dělat, takže on navíc ve výcvikáči tráví opravdu každou možnou minutu. Nejenom, že zbraně je jeho druhé já, umí používat všechny, na každou si alespoň jednou sáhl, vlastně s každou i pořádně trénoval, on se připravuje na arénu jako takovou, takže ani přežití v přírodě a další zálesácké věci mu nejsou cizí. Co se týče zbraní, má více v oblibě ty na blízko. Různé sečné a bodné zbraně jsou to, po čem by šel jako první. Trénuje s nimi už od malička, má svůj oblíbený meč a ještě oblíbenější mačetu, s tím trénuje každý den a dá se říct, že je teď jeden z nejlepších, co se týče práce právě s těmito dvěma zbraněmi. Dál má ale dost rád trochu větší zbraně, což je třeba jenom tyč. Tu si oblíbil až docela nedávno, ale i za ty dva roky, co s tím pracuje, je schopný dost dobrých kousků. Hlavně, co se týče sportu, Tobias se nezaměřuje jenom na zbraně, už jako u malého se u něj projevil talent na všechny bojové sporty, a teď už se v nich orientuje jako doma. Nejlépe je na tom tedy beze zbraně nebo jenom s malým nožem, protože se zkrátka umí hýbat a umí se prát s protivníkem tak, aby mu ublížil. Ví, že jednou půjde do arény, ale kdyby se třeba rozhodl, že ne, bude skvěle připravený na to, aby byl mírotvorce. Ví, že do těch excelentních programů se dostávají hlavně lidi z Dvojky, ale i sem do Jedničky jednou za čas přijde nějaký člověk a vybírá si, koho by tam mohli vzít. A to je jeho pravý sen. Aby někdo řekl, že na sobě makal už tak tvrdě, že ho berou, a potom bude mít kariéru jasnou. Pro něj to jsou spíš ty těžké sporty, při kterých se často vidí krev. Box je jeho miláček, každý den začíná tím, že trénuje na pytli, potom s trenérem. Je více zaměřený na správné chvaty, než na samotný boj, ale pořád je vynikajícím protivníkem. Dál je to pro něj judo, zase hlavně spoléhá na to, že je silnější než protivník, a ne na to, že by ho nějak přechytračil. A aby byl doopravdy silnější, tak si každý den dává zabrat pořádným posilováním. Zdvihá těžkou váhu a vůbec celkově si rozumí s posilovacími stroji. Je celkově zaměřený na rychlý boj, kde prostě ukáže, že je dostatečně silný, aby protivníka rozmáčkl, než aby nějak ukazoval, jak rychle umí všechny kroky a jak umí držet meč. Je tedy lepší na zdvihání než na nějaké cardio, ale i o to se snaží. Chodí běhat, ale nedá se říct, že by ho to extra bavilo. Je rozhodně lepší na sprinty, stejně jako ve vodě je rychlý, ale na výdrž už je to horší. Ve výcvikáči se snaží naučit se všemu, chodí lézt, dokázal by se nějak zamaskovat, dělá první pomoc a samozřejmě moc dobře ví, kde má člověk body, při jejichž dotyku ho znehybní. Chce být opravdu ten nejlepší, aby pak mohl ve své práci pokračovat. Zvládá taky přežití v přírodě, nikdy sice nebyl stanovat, ale všechno se učil. I jako mírotvorce to může potřebovat. Aby toho neměl málo, už teď pomáhá u nějakých jednotek v Jedničce, a navíc ještě je u hasičů u nich v kraji. Rád pomáhá lidem a ten adrenalin potřebuje. Je to ještě pořád takový mladý koblížek, ale v tomhle už má teda jasno.


Když člověk už od malička pořádně trénuje, moc slabin se u něj nenajde. Tak je to u Tobiho. V boji má skvělou techniku, nebojí se někomu ublížit, není to nějaké párátko, co by ho odvál větříček, je úplně v pohodě. Na bojišti je asi nejsilnější, co může kdy v životě být. Ale i on občas něco nedává. Samozřejmě umí pracovat i se zbraněmi na dálku, ale dělá to nerad. Prostě ho to tak moc nebaví, občas se ani pořádně nesoustředí na míření, je to celé zdlouhavé. Pro něj je prostě lepší si dát s tím člověkem do těla a poprat se někde za rohem. To dělá dost často, protože nějak nesnese bezpráví - proto chce být u mírotvorců. Když je někdo na někoho slabšího zlý a dovoluje si na něj, je tady vždycky Tobi, který se strašně plete do cizích věcí, a často za slabší řeší problémy. A často je řeší jeho pěsti, než aby si s někým jenom promluvil. Není to násilný člověk, ale nebrání se násilí, zkrátka když je potřeba, tak dost rázně zakročí. Není moc dobrý na výdrž, když se jedná o běh. Je lepší na sprint a na kratší věci, to je dost rychlý, ale když má běžet déle než dvacet minut, už dost ztrácí na rychlosti a není tak ohebný. On celkově není moc ohebný, je spíš surový, takový buldozer, co všechno smete, když může. Na druhou stranu je ale na lidi fakt milý, jeden by si pomyslel, že v téhle hoře bude malinkatý mozeček a že udělá, co mu kdo řekne, ale to není pravda. Je chytrý dost, jenom prostě nevypadá jako příklad chytrého svědomitého člověka. Takže spoustu lidí ho podceňuje, myslí si, že ho dokážou využít jenom na nějaký boj, a pak ho zase nechají být, ale tak to prostě není. Jako správný starší bratr, i on má potřebu svou sestru pořád chránit, zvlášť, když ona pořád leze do nějakých problémů. Udělal by pro ni hodně, pro celou svou rodinu by udělal cokoliv, a je to nejrychlejší a nejspolehlivější způsob, jak se k němu dostat. Je zvyklý spolupracovat s ostatními a málokdy jede za sebe. To by se mu v aréně mohlo vymstít, že nebude schopný někoho zradit nebo někomu blízkému ublížit. Nedělá to ani ve světě mimo arénu a rozhodně by nechtěl dělat nějaké podpásovky i tam. Snaží se být s každým zadobře a je upřímný a je to dost dobrý kamarád, takže když mu to s někým nevyjde, tak je z toho potom rozmrzelý. Je celkově dost pozitivní, dokáže se spokojit s tím, co má, nepotřebuje víc, na každé situaci si dokáže najít něco dobrého a vtipného, ale když se mu to nepovede, tak je mrzutý, a to s ním pak nepohne vůbec nic. Když je v nějakém tomhle stavu, tak je nejlepší ho nechat vytrucovat, protože jinak to nemá cenu. Dál dost nedává, když někdo zmíní, že jeho otec od něj odešel. Nějak si to dává za vinu, že žili bez otce, pokud dítě neudrží své rodiče dohromady, tak to asi není moc dobré dítě. Má pocit, že v tomhle selhal, proto ani není schopný si udržet nějaký vztah, všechno jsou u něj spíš rychlovky. Tohle je taky jediný moment, kdy dokáže ztratit kontrolu sám nad sebou - když má někdo kecy, že jeho táta prostě není. Normálně se vždycky ovládá, ale pokud ho něco fakt nasere, což se nestává často, vzhledem k tomu, že je jinak vždycky dobře naladěný, nenese za svoje skutky odpovědnost.


Tobias je starší ze dvou dětí poněkud nepodstatné rodiny Webberových. Když se narodil, bylo to doma docela pozdvižení, protože jeho matka ještě ani neměla dostudovanou školu, a už měla dítě. Dost to před svými rodiči tajila, takže byl malý Tobias opravdové překvapení. Jeho matku její rodiče následně vykopli z domu a ona chvíli bydlela u Tobiasova otce, taky dost mladého jinocha, co rozhodně nebyl na život s dítětem připravený. Tam se taky stalo, že po necelém roce přišla na svět Tobiasova sestra. To už jeho otec nezvládl a odjel z kraje za lepší prací do Kapitolu. Jejich matka teda zůstala sama se dvěma dětmi, čerstvě dokončenou školou a ničím dalším. Jenže její rodiče se nakonec slitovali, a vzali ji zpátky k sobě. Takže tyhle dvě děti konečně měli, kde být, a jejich matka si zvládla sehnat dost dobrou práci, aby na ně ještě měla čas. Tak to šlo dál a Tobias a jeho sestra Sophia rostli. Jenže přeci, to, že neměl tátu, se na něm ukázalo. Vyrůstal bez většího mužského vzoru, tím největším pro něj byl jeho děda, který se živil tím, že hodnotil diamanty a jiné drahé kameny. Ne moc mužná práce. Takže si našel jiný nejbližší vzor - televizi a v ní Hry. A vítězové. S tím přišel do styku s výcvikovým centrem, když tam konečně mohl začít chodit. To, že nemá úplnou rodinu a ještě navíc další věci, třeba že se mu někdy něco nepovedlo, se naučil kompenzovat si tím, že na sobě makal. Nikdy neměl potřebu vyvádět doma jako jeho sestra, ale postupem času se u něj příprava na arénu stala tím hlavním. Našel se ve sportu a v tom, že po tréninku chodí domů unavený a dokáže tak spát tvrdě až do rána. Tobias je dost milej kluk. I na to, že je z Jedničky. I když nepatří k těm nejbohatším rodinám a patří spíše k té spodině v kraji, jsou na tom dost dobře a on nikdy nemusel pracovat, aby uživil rodinu, protože matka to v pohodě zvládala sama. On ale ví, že jeho máma to v životě neměla lehké, tak jí to nijak nezhoršuje. Pomáhá jí doma a když je potřeba, stará se o svou sestru. Dost si toho zakusil, když odešel otec, ale nějak není schopný v sobě najít zahořklost, kterou by rozhodně mohl mít. Je milý a rád pomůže každému, u koho vidí, že je to potřeba. Taky dokáže udělat to, co je potřeba udělat, ničeho se neštítí. Je dost přímočarý a nikdy si na nic nehraje. Ovšem není žádná trubka, je dost chytrý, aby si nenechal kálet na hlavu od ostatních. Jenom se snaží být vždycky na té dobré straně a na straně utlačovaných. Dokáže poznat, když ho chce někdo využít, a to se nenechá, ale je rád, když může vždycky nějak zasáhnout a ukázat, co v něm je. Člověk se s ním nikdy nenudí, už jenom proto, že je závislý na pohybu a pořád se musí hýbat a něco dělat, taky si dost často rád dělá srandu sám ze sebe, protože zkrátka a dobře velmi rád působí na své okolí příjemně a je rád, když dokáže lidi rozesmát. Takže věci moc vážně nebere a je schopný si ze všeho udělat srandu. Párkrát se už stal obětí šikany, ale vždycky byl schopný se ze své situace i nějak vymluvit, než aby došlo k nějaké potyčce, protože to si rozhodně nenechal. Lidé ho mají rádi a on se dokáže bavit opravdu s každým.

other worlds

https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92