Sunday, January 20, 2019

Brent Nimshi

[ brent nymši ]

 

Player: Quinn

FC: Taron Egerton


Tesserae: 7 | Defense: 0

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18


Token:  Orgonitová mušle - náhled 




level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Profesionální trénink není vždy pro někoho ze Čtyřky samozřejmostí, spousta lidí na to kašle a Brent by nebyl výjimkou, kdyby ho k tréninku rodiče nedonutili. Nyní jim za to ale může děkovat, jelikož si tím získal spoustu schopností a zkušeností, které by bez problému zvládl využít v praxi. Už jako malé dítě začal vykazovat celkem slušný pohybový talent. Stačilo jen malé popostrčení a šlo mu to prakticky samo. Nikdy neměl problém s během, ať už na krátké, nebo dlouhé tratě.Vlastně to vždy byla jedna z věcí, na kterou se ve sportu specializoval nejvíce. Není žádný amatér, aby nepoznal, na jakou dráhu má a nemá síly a jak přesně si vše dopodrobna rozvrhnout, aby podal co nejlepší výkon. Tyto schopnosti pak dokáže využít i v boji, o tom ale až později. Rodiče odmala dbali na to, aby byl co nejzdravější, neminulo ho tedy ani každodenní cvičení a později i nějaké to posilování ve výcvikovém centru. Pokud opravdu nebyl nějak extrémně neschopný pohybu, vždy si denně našel alespoň pár minut na nějaký ten trénink. Posilování je pro něj nyní už nutností. Nejdříve ho to vůbec nelákalo, ale jakmile na sobě začal pozorovat výsledky, byla to jiná. Opravdu se snažil každý den zlepšovat, vydržet víc a víc a po nějaké době se z něj stal dost statný jedinec. Tahle snaživost je to, co ho odlišuje od spousty lidí. I když ho něco nebaví, vždy se to snaží dělat co nejlépe. Je pak jenom na čase, jestli ho to nakonec začne bavit, nebo jestli se do toho bude muset i nadále nutit. Taková věc, do které se opravdu nutit musel, bylo třeba lezení. Zkoušel to jen párkrát, ale s jeho silou by neměl mít absolutně žádné problémy někam vylézt a nebo se i déle udržet v nějaké výšce, pokud by se samozřejmě nejednalo o nějaké složité podmínky. Dělá to ovšem s velkým odporem, protože má velký respekt z výšek a je možné, že se mu u toho zamotá hlavinka. Jelikož mu bylo řečeno, že síla není všechno a jeho trénink musí obsahovat i nějaká to bojové umění, aby mu byl k něčemu, kdyby se chtěl před někým ubránit, začal makat i na tomhle. Na dlouhou dobu dal do pozadí všechno ostatní a začal se věnovat sebeobraně. Také se mu dost zalíbilo judo a karate. Začátky byly dost těžké, protože byl rozjuchané dítě, které chvíli nepostojí, vše se ale naučil ovládat a dá se říct, že nyní disponuje celkem dobrou disciplínou a morálkou. V těch samých vlastnostech ho ještě utvrdila práce s otcem na moři, kde si nemohl dělat jen tak co chtěl a musel hezky všechny poslouchat, jestliže chtěl, aby ho tam nechali. Moře bylo vždy něco, co ho kompletně fascinovalo a je tomu tak do dnešní doby. Plavat se naučil pomalu dřív, než uměl chodit a odmala jsou s vodou nerozluční kámoši. Stejně tak je jeho oblíbenou činností i potápění. Zde také může využít své dobré rozvržení dechu. Pod vodou bez problému vydrží klidně i kolem šesti minut, pokud je správně připravený. Nejsou mu cizí ani nějaké ty mořské potvory. Ví, co je pro něj nebezpečné a co mu naopak může nějak pomoci. Nejspíše by taktéž neměl problém s nějakým rybařením, ať už by měl chytat pouze pomocí nějakého ostrého nástroje, nebo si sám vyrobit provizorní prut. Další výhodou jeho tréninku je to, že většinou netrénuje sám. Často do výcvikáče chodí se svojí mladší sestrou, kterou má jako svého bojového parťáka. Zatímco ona má jako typická Čtyřka ráda trojzubec, jeho vždy lákali jiné zbraně. Mezi jeho absolutní oblíbence patří kuan tao. S touhle zbraní by bez sebemenšího problému dokázal zabít, třeba i jedním zásahem. Nemusí moc kontaktní souboje a kuan tao mu svou delší konstrukcí nesmírně vyhovuje. Když s ní bojuje, bývá to velmi rychlá akce a často je dost těžké vůbec se orientovat v tom, co dělá. V nějaké té bojové strategii dokáže být velice inovativní a málokdy lze odhadnout co udělá dále. Další zbraň, se kterou strávil poměrně dost času, je luk. Byla to pro něj celkem výzva, jelikož měl vždy mizernou mušku, byla to snad první věc, se kterou měl opravdu veliké problémy a nezvládal ji dlouhá léta. Vlastně ani teď není nějaký světoborný střelec, určitě by to ale nemělo být nějak hrozné. Když střílí, neexistuje pro něj nic jiného, než on a jeho zbraň. Potřebuje na svůj výkon jistou dávku klidu a ten si ve své hlavě umí vytvořit. Celkově je jeho velkou výhodou klid, se kterým všechno bere. Je velmi skromný a moc se nestává, aby přecenil své síly. Pokud ho někdo chválí, s pokorou tu poklonu přijme, rozhodně mu ale nic nestoupá do hlavy. 


Je to obrovský dobrák a jakkoliv se to může zdát jako výhoda, ve skutečnosti tomu tak není. Jelikož je to tak trochu trouba, věří dost lidem, i když ho třeba několikrát zradí, stále je schopen jim nadále věřit. Za tou vnější slupkou tvrďáka se skrývá poměrně obyčejný kluk, která nemá moc charisma a když má někoho získat na svou stranu, jeho argumenty se kolikrát rovnají argumentům malého dítěte. Se slovy to vůbec neumí a vlastně je zázrak, že se s ním chce vůbec někdo bavit. Nebývá totiž moc hovorný a na jakékoliv otázky odpovídá pouze pár slovy. Hodně věcí si nechává pro sebe a někdy je i to velkou nevýhodou. Tím, jak nic nikomu neřekne, se to v něm jen hromadí a nakonec z toho nevznikne nic dobrého. Není si jistý, že by někoho dokázal zabít. Při nejmenším na to za normálních okolností vůbec nemyslí a nikdy myslet nebude. Aby toho byl schopen, musel by být v nebezpečí on nebo někdo z jeho okolí. Kdyby se ovšem někdo snažil ublížit jeho mladší sestře, bavím se úplně o něčem úplné jiném. Jelikož se cítí dost zodpovědný za to, že se jednou málem utopila, bývá vůči ní velmi ochranářský a kdyby se jí něco stalo, změnil by se k nepoznání. Pro její bezpečí by byl schopný kohokoliv zmlátit, zmrzačit, zabít. V tu chvíli by neznal přítele a dost by mu ruplo v bedně. Když už by zabíjel, určitě by nešlo o slabé jedince a děti. Nedokázal by ani zaútočit na někoho, kdo se nemůže nějak bránit. Jelikož je vysoký a poměrně mohutný, bývá dost nemotorný. Určitě od něj nečekejte, že by se k někomu zvládl bez hluku přiblížit. Když už jde, je to pořádně slyšet, dupe, šoupe nohama, zkrátka všechno. Je to jako by se kolem vás prohnala nějaká pohroma. Taktéž je velmi hlasitý, ať už vám říká cokoliv, jakkoliv tajného, vždy je to na nejvyšší hlasitost. On nevnímá, že dělá hluk. Nejspíš to může být i nějaká porucha sluchu, nikdy s tím ale nikam nešel a ostatní si na to už zvykli. Jak už bylo dříve zmíněno, nemá moc rád výšky. Kdyby se nacházel někde opravdu vysoko, udělalo by se mu špatně a nebyl by pravděpodobně ničeho schopný. Vždycky se bojí, že spadne. Bojí se celkově jakéhokoliv neúspěchu, proto se vždycky při všem tak neskutečně snaží. Občas s tím dokáže být až otravný, když se do něčeho opravdu zaryje a nechce se toho pustit. Nepatří určitě mezi nejchytřejší jedince. Vždy jedná srdcem, ne hlavou. Do všeho se vrhá bez rozmyslu a často to pak končí nějakou katastrofou.  Žije okamžikem a moc nepřemýšlí o budoucnosti. Své činy a slova si obvykle neuvědomuje, dokud nemusí čelit jejich důsledkům, což také nepatří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Určitě od něj neočekávejte, že by to uměl se sečnými a bodnými zbraněmi. Nikdy ho nelákaly a nedával jim nějak velkou váhu. Vzhledem k tomu, že netrénuje kvůli hrám, ale spíš tak rekreačně a pro vlastní radost, nemá zrovna špičkovou techniku boje. Dělá si co ho napadne, což je účinné, ale oku to příliš nelahodí. Úplně kontaktní souboje jsou pro něj přijatelné pouze v případě, že jsou bez zbraní. Rád si od soupeře drží nějaký ten odstup. Celkově má rád svůj osobní prostor a pouští do něj málo koho. I když tráví spoustu času venku a očekávalo by se od něj, že nějaké to přežití v přírodě pro něj bude samozřejmostí, opak je pravdou. Neumí úplně základní věci. Kdyby měl třeba postavit stan, dokázal by se do něj prvně zamotat a pak si usmyslet, že to nemá cenu a radši by se vyspal venku bez něj. Nějaké to rozdělávání ohně, dělání pastí a další věci tohoto typu také nejsou žádným jeho hobby. Nikdy nemá moc přehled o svém okolí a kdyby byl někde, kde to nezná, stoprocentně by se zvládl ztratit. Dalo by se říct, že si občas dost sedí na vedení. Pokud mu něco nevysvětlíte opravdu dopodrobna a nemluvíte naprosto jasně, nejspíše vás nepochopí a ještě se vám vysměje, že jste úplně stupidní. 


Brent se narodil do průměrnější rodiny ve Čtvrtém kraji. Jeho rodiče nebyli nějak zvlášť bohatí, ale zároveň rozhodně neměli o nic nouzi. Neví, jaké je vyrůstání o samotě, protože po svém boku vždycky měl Marisol - jeho mladší sestru. Nepamatuje si, jaký je život bez ní, byl ještě škvrně, když se narodila ona. Všechno bylo fajn, jejich rodině se dařilo a nikde nebyl ani náznak něčeho špatného. Zkrátka řečeno, rozhodně si on ani jeho sestra neměli na co stěžovat. Dostali vše potřebné a rodičovská láska jim v žádném případě nechyběla. Jeho tatík pracoval na lodi a odmala ho bral na moře s sebou. Nejspíše odsud pochází jeho fascinace vodou. Oceán pro něj vždycky byl něco úžasného a není tedy divu, že uměl plavat pomalu dřív než chodit. Svou sestru prvních pár let života vůbec neřešil. Spíš mu vadila, než aby ji měl rád, ale zvládal ji tolerovat. Ono to ani jinak nešlo, když se kolem něj pořád motala. Když od jejich neustálého hašteření chtěla mít matka pokoj, posílala je oba sbírat mušle na pláž, v čemž malý Brent nikdy neviděl pořádně smysl. Neskutečně ho to nebavilo, ale někdo Marisol hlídat musel. Osobně si myslel, že by se o sebe zvládla postarat i sama a on by s ní tyhle trapárny nemusel provozovat, ale brzy se ukázalo, že se mýlil. Sestru jednou smetla vlna a jelikož neuměla plavat, bylo na Brentovi, aby ji zachránil. Byl to příšerný zážitek, ale tak nějak je to sblížilo. V tu chvíli pochopil, jak je důležité, aby stál vždy po jejím boku a dokázal se o ni postarat. Nikdy nevíte, co se stane a to Brentovi došlo možná až moc brzy. Už jako malý bral všechno extrémně seriózně, ale zároveň vždy s obrovskou dávkou pozitivity. Nebyl moc hovorný a spolu s jeho podivnou osobností to z něj nečinilo někoho, kdo by byl společností nějak zvlášť milován. Ano, měl pár přátel, ale vždycky byl jenom ten v pozadí. Moc mu to nevadilo, netoužil po tom být zbožňován desítkami lidí a opravdu byl radši v kruhu nejbližších přátel. Společnost mu většinou dělala jen Marisol, s kterou od toho incidentu trávil pořád čas, protože měl pocit, že ji musí za každou cenu bránit. Tohle mu zůstalo až dodnes, snaží se to ale limitovat, aby nevypadal jako hysterka, která ji nenechá ani dýchat. Na přání otce začal s tréninkem na Hladové Hry. Vůbec ho to nebavilo a dělal to jen z donucení, to ovšem neznamená, že by mu to nešlo. Naopak, vždy podával nadprůměrné výkony, ať už se pustil do čehokoliv. Již tenkrát měl dost soutěživého ducha a jakkoliv to bylo otravné, stále v tom musel být nejlepší, jinak by se nejspíš zbláznil. Už má prostě takovou povahu. Později, když už toho uměl docela dost, začal sám trénovat Marisol, i když se to rodičům vůbec nelíbilo. Dokonce se mu to snažili zakázat, v tu chvíli ale on pohrozil, že sekne s tréninkem a najednou jim bylo vše dovoleno. Ano, rodiče z něj opravdu chtěli mít světoborného atleta, speciálně když viděli, jaké má výsledky. On jim to přání rád plnil, ale za jistých podmínek. Často to využíval k tomu, aby dostal, co chtěl. Nikdy to nebyla nějaká velká manipulace, ale stejně to od něj bylo dost sobecké. Čím byl starší, tím častěji také s tátou vyrážel na vodu a konečně tam také něco dělal. Naučil se tam celkem slušné disciplíně. Vždycky mu dost vadilo, když mu rozkazovali, ale umí to přežít. Dost do toho zasahuje fakt, že to nikdy nebyl konfliktní kluk. Opravdu, za celý svůj dosavadní život s nikým neměl nějaký větší problém. Žije si tak nějak ve svém světě a nesnaží se plést do problémů ostatních. V poslední době tak nějak přežívá a začíná se rozhodovat, čeho by doopravdy chtěl v životě dosáhnout. Marisol už je skoro dospělá a netráví s ním tolik času. On má tedy více volna na své koníčky a přátele. Jakkoliv se může jevit jako introvert, ve skutečnosti má přítomnost lidí docela rád a vyskytuje se v ní velmi často. Málokdy se stane, že by byl celý den doma. Pořád někde líta a snaží se ze svého života vyždímat co nejvíce to jde. Postupem času si vcelku oblíbil svůj trénink, do kterého se dříve musel tolik nutit. Nyní to nedělá ani kvůli Hrám, ani kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Dá se říct, že se u něj po tomhle převratu leccos změnilo, začal svůj život tréninku dost přizpůsobovat, jelikož to byl jeden z mála koníčků, které ho nepustily a opravdu se jim chtěl věnovat naplno. Kdekdo by mohl říct, že se tím stal až posedlým, ale není to pravda, hlídá si to a nic, co by mu bylo jakkoliv škodlivé, nedělá. Ačkoliv by mohl mít celkem dobré šance, nikdy neměl ambice přihlásit se do Her, jelikož se mu jeho život líbí a není takový blázen, aby se na ta jatka dostavil vlastní vůlí. Momentálně mu nejvíce záleží na své rodině, svých přátelích a samozřejmě v jisté míře hlavně na sobě samotném. Dělá všechno pro to, aby byl svou nejlepší verzí a nenechává se od toho jakkoliv rozptylovat či odrazovat.

Wednesday, January 16, 2019

Terror Poena

[ terarh poejna ]

 

Player: Fenhrier

FC: Nicholas Kalashnikov


Tesserae: 7 | Defense: 0

Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18


Token: Ohořelá rodinná fotka




level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Už ako malý, mentálne nepoznačený, chlapec bol fascinovaný ohňom. Oheň dokázal vyčarovať takmer z čohokoľvek. Teraz svoju schopnosť ešte vymajstroval. On nielenže vie založiť požiar, on s ním dokáže komunikovať. Nie je to založené na žiadnej magickej báze. Skrátka si dokáže v hlave prerátať spôsoby, akým ho rozšíriť, či dostať pod kontrolu hocičím, čo má poruke. Pri svojich novonadobudnutých podpaľačských znalostiach si vytrénoval aj výrobu výbušnín. Vycibril si tým samozrejme jemnú motoriku a hlavne trpezlivosť, s ktorou mal, ruku na srdce, kedysi značné problémy. Začínalo to klasicky molotovovým koktejlom, vygradovalo to a skončilo niekde pri jednoduchých bombách. Tým pádom si aj dosť zlepšil rýchlosť. Keďže celkom často uteká, nadobudol úctyhodnú telesnú kondíciu. Pri práci s ťažkými objektmi, ako sú kusy nábytku, či premiestňovanie ťažkej kamennej sute, kusy stien, či presun tehál, prišiel taktiež ku slušnej fyzickej sile. Čo sa týka psychickej stránky Terrora, je to veľmi silný jedinec. V istých chvíľach by sa niekto azda mohol i nazdávať, že patrí medzi jedno percento populácie s psychopatiou. Je prísny ako na seba, tak i na svoje okolie. Nedôveruje veľmi ľuďom, no vydržiava si ich lojalitu, s ktorou nadobudnutím nemá sebemenšie problémy. Utrpenie druhých mu síce nie vždy prináša rýdzu slasť, no nikdy mu nejako ani priveľmi nevadilo. Častokrát využíva manipuláciu a vydieranie na presadenie svojich nečistých úmyslov. Zničiť dokáže teda ľudí jednak fyzicky, ale i mentálne. Málokto ho dokáže odhadnúť, čo je po mnohých stránkach aj výhoda. Do momentu, kým sa ho nerozhodne niekto nahnevať, si drží chladnú hlavu a odstup. Pokiaľ ho niekto rozčúli, je ochotný použiť svoje päste a pár dobre mierenými naučenými ranami zasadiť sokovi úder do slabín, krku, alebo na miesta, kde bolesť rezonuje dlhšie, ako pár sekúnd. V zbraniach nie je tak dobre trénovaný, no zaiste by si dokázal vybrať spred rohu hojnosti niečo, čo by mu pomohlo v neskoršom pôsobení v aréne. V skratke asi čokoľvek, čím môže nikoho umlátiť, dobodať, alebo ideálne podpáliť, je pre neho dobré. Presné mierenie na cieľ, odkedy hádže tie molotovovy, pre neho nebýva prekážkou. Trafí sa do čierneho. Vždy. Ostatne ako vo všetkom. 


Jeho psychika je jeho najsilnejšou, no zároveň asi aj najslabšou stránkou. Pokiaľ si tento mladý muž niečo zaumieni, bude to mať a pôjde za tým, aj keby mal prísť o život. Jeho ego je na zdravej úrovni, no potrebuje mať okolo seba akýsi kult osobnosti a ľudí, ktorí sú dostatočné ovce na to, aby ho nasledovali. Dokáže ich síce zotročiť a držať si ich lojalitu na uzde, no nedokáže si s nimi vytvoriť skutočné puto, a to akéhokoľvek rozsahu. Nepotrebuje ani kamarátov. Potrebuje len hlupákov, čo poslúchajú jeho rozkazy. Aj keď sa nebojí ľudí, bojí sa smrti, priam úzkostlivo. Jeho fyzické schopnosti sú značne oslabené v disciplínach, pre ktoré rozvoj nemal najlepšie podmienky v dvanástke. Plávať nevie, neskúšal to, lebo ruku na srdce, okrem chuti nebolo ani priveľa príležitostí, priestoru (čítaj žiadne), kde by sa mohol realizovať. Jedlo si dokáže zaobstarať tak, že ho ukradne, alebo niekomu vyfúkne spod nosa. Neexistuje pre neho niečo také, ako zabezpečovať si základné životné potreby, lebo aj za čias, keď nebol psychopatom, to robili ľudia za neho. Dnes tomu je tak dvakrát. Zo všetkého toho arzenálu, čo sa nachádza ako v tréningovej hale, tak i pred rohom hojnosti, vie ovládať len primitívnejšie zbrane. Niečo tak sofistikované, ako je luk, je pre Terrora priveľmi zložité a neosobné na to, aby sa tým zapodieval. Je taktiež pomerne hlučný. Nemá dôvod sa niekde skrývať, maskovať sa, skrátka robí si čo chce, vyžíva sa v anarchii. Ak si zaumieni, že sa po niekom rozkričí a dá mu vedieť, aké je jeho stanovisko k dotyčnej osobe, urobí to hneď a zaraz. Nikto a nič ho nedokáže zastaviť v ním naplánovaných akciách. Je silným neurotikom. Niekedy nie je všetko len o výbuchu, plameňoch a ničení. Terror to nie je schopný a ochotný akceptovať za žiadnu cenu.


Jeho život sa dal prirovnať ku životu princa na vzdušnom zámku. S rodinou si pekne spolunažívali v Dvanástom kraji, kde teda dvakrát medzi socky nepatrili. Finančne boli zabezpečený až pridobre na tunajšie pomery. Jedného pekného dňa, keď mal princ Terror šestnásť rokov, opustil svoje hniezdo za účelom krátkej prechádzky popri plote oddeľujúcom Dvanástku od divokých lesov. Bum! Aký krásny to bol deň, priam stvorený na deštrukciu jeho domoviny riadenú Kapitolom. Stál na svahu obklopený pár desiatkami pokrivených ovocných stromov, keď sa mu naskytol tak ľúbezný pohľad. Bombardovanie tej diery bola pre neho istým spôsobom smrť. Zomrel v ňom ten dokonalý, dobre chovaný mladý muž, aby sa mohlo zrodiť monštrum. Sadol si do riedkej suchej trávy a sledoval ako bomby ničia ulice, domy, mosty. Videl toľko utrpenia, že sa mu niekde na pozadí mozgu celkom pretransformovala jeho identita. S jemným úsmevom hľadel teda na padajúce múry domov, horiacich ľudí, počúval výkriky a početné prosby o pomoc. Dnes tvrdí, že je to tá najlepšia vec, čo sa mu mohla kedy v živote prihodiť. Keď bolo po všetkom, rozhodol sa vrátiť sa nazad do mesta. Všetko, čo zostalo z jeho kedysi vzdušného zámku, kráľovstva pokoja, bolo priečelie, aj to vysoké len jedno, miestami nanajvýš dve podlažia. Okenné rámy boli povybíjané, okenice sa húpali na pántoch poskladané vo všakovakých nepekných uhloch. V jednom z dokaličených okien našiel starú fotografiu, z veľkej časti poničenú rozsiahlym požiarom, ešte stále živiacim sa na drevených častiach domovej konštrukcie, poprípade členoch jeho rodiny. Na fotke je zreteľne vidieť iba jedna vec, a tou je jeho nevinná chlapčenská tvárička. Identity ostatných členov rodiny sa nezachovali, nie na papieri, tobôž nie v jeho teraz chorej mysli. Ako preživší, na ktorom bomby nezanechali absolútne žiadnej fyzickej ujmy, mal tú výsadu, že mohol začať s rabovaním hneď medzi prvými. Dral sa popri domoch a zbieral čokoľvek cenné dokázal nájsť. Vedel veľmi dobre, že akákoľvek hlúposť tu teraz bude mať cenu zlata, a hoci nikdy nebol materialista, teraz priahol po novom začiatku. Mal víziu, že bude panovať komukoľvek, alebo lepšie povedané čomukoľvek, čo tu prežilo. Zo začiatku to nešlo tak ľahko. Spával v opustenom sklade na čierne uhlie, jedna z mála budov, ktorá sa nepodrobila skúške ohňom. Prvé dva dni nenarazil na nikoho, kto by tú katastrofu prežil. Cítil hnev. V krvi mu kolovala horká nespokojnosť, trpká chuť otupnosti, no stále nestrácal nádej. O pár desiatok hodín, pri klasickom prehrabávaní sa medzi troskami našiel trojicu chlapcov. Starý Terror by ich možno spoznal, boli to jeho spolužiaci, no ten nový, ten, čo vytesnil akúkoľvek spomienku na minulosť do svojho nevedomia netušil, kto sú. Postavil ich na rovné nohy, dal im najesť a zadelil úlohy. Tí blázni boli tak hlúpi, že bez sebemenších okolkov sa pridali do jeho gangu. Grupa mladých preživších Dvanástky postupne naberala na početnosti, tým pádom aj na sile. Terror riadil celú jeho crew z uholného skladu, teraz centrála ich pôsobenia. Nútil ich rabovať, okrádať ostatných pár žijúcich občanov zničeného obvodu. Jediná manuálna robota, ktorú nedal nikomu do rúk, bolo vypaľovanie novovytvorených príbytkov. Áno. Každého, kto sa nechcel pridať do jeho radov nechal žiť, ale spálil mu posledné nádeje na aký-taký slušný život v tomto pekle na zemi.

Saturday, January 05, 2019

Leonardo Zamora

[ lýonardou zamora ]

 

Player: Renaiti

FC: Timothy Granaderos


Tesserae: 4 | Defense: 0

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 15 [↗]


Token: Hřeben na vlasy




level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Na jednu stranu pro něj bylo docela i přínosem to, že na něj rodiče byli tolik tvrdí. Naučil se tak věci dotahovat do konce a neodflakovat je. Ovšem nejdůležitější jeho přednosti se právě ukrývají v tom, že měl vždycky možnost provozovat různé sporty. V tomto ohledu je tedy velmi všestranný. Celkově, už od prvního pohledu je na něm vidět, že je to ten sportovní typ kluka. Pokud začneme úplně od toho nejtriviálnějšího. Jeho první krůčky ve sportu byly právě v oblasti atletiky, kde ze začátku jeho hlavní dovedností byly běhy na dlouhé tratě a sprinty. Ve sprintech byl vždycky o něco lepší, ale i ty dlouhé tratě zvládne, jenom občas trochu uhýbá kolenům, pokud nemá svůj den, a proto někdy ten čas není úplně perfektní, jak by si přál. Sprint je prostě jeho. Chvíli mu to sice trvalo, než si ve běhu vypracoval svoji vlastní techniku, ale nyní už to má všechno plně zautomatizované a nad dýcháním a podobnými věcmi již nemusí vůbec přemýšlet. Vzhledem k tomu, že později byl trénovaný i na skoky do dálky, tak tam se mu právě ten sprint docela hodil. K atletice se později přidalo ještě plavání - vzhledem ke kraji, tato schopnost nesmí být opomenuta. Ve vodě se opravdu našel a plavání se stalo jeho vášní. Není den, kdy by si nešel dát pár bazénů. Dominuje především na trati 200 m volný způsob a 100 m a 200 m motýlek. Ačkoli se plavání může zdát nenáročné, rozhodně tomu tak není. Je to především zátěž na ruce a je tedy nad slunce jasné, že na rukou musí mít nějaké svaly, aby mu to šlo. Je to tak, kvůli plavání musel začít posilovat, ale ne že by mu to dělalo nějaký velký problém. Má to štěstí, že svalová hmota se mu nabírá dobře, a proto se nemusí dřít zrovna od rána do večera, aby dosáhl kýženého výsledku. Stačí mu jenom pravidelně cvičit. Později byl přinucen i k nějakým těm týmovým sportům, jako je basketbal a florbal. Ještě než přišel na to, že bez ostatních by dokázal lepší výsledky, tak si z toho přeci jen i něco odnesl. Naučil se koordinovat své pohyby a být průbojný případně drsný tak, jak si to situace vyžaduje. Často se mu stává, že se pohybuje svým chováním až na hraně morálních hranic, jako když při sportu používal zákroky na hraně pravidel. Pokud si potřebuje trochu pročistit hlavu, vezme si míč a jde si jen tak zastřílet na koš, ale do žádného týmu už nepatří. Mušku má však stále celkem přesnou. Tím, jak je zvyklý jet na výsledky a dát do toho všechno, tak se ve většině případů spoléhá jenom sám na sebe. Má totiž tendenci všem hned nadávat, pokud něco pokazí. Díky sportu se dokázal velmi dobře sžít se svým vlastním tělem. Ví, co je pro něj nejlepší a mnohdy dokáže rozeznat různé signály a porozumět, co je s jeho tělem v nepořádku. Navíc, jeho dobré výkony se odvíjejí právě z toho, že dokáže dobře spolupracovat se svým tělem. Pokud je to potřeba, je schopen si rozložit energii tak, aby danou věc zvládl bez zadýchání a podobně. Také mu v tom značně pomohlo to, že kvůli sportům byl nucen se naučit různé poznatky, co se týče lidského těla. Jeho znalosti v oblasti kloubů, svalů, jejich fungování až po nějaká onemocnění, jsou na dobré úrovni. Na poslední příčce u něj vždycky stojí trénink se zbraní. Povinnosti ho váží k tomu se s nimi naučit, ale moc radosti mu to nepřináší, dělá to spíše z donucení. Úplnou klasikou je pro něj trojzubec. Přijde mu to jako nejlepší zbraň. Na jedné straně to má hroty a druhým koncem může někomu případně pěkně pocuchat ciferník. Jednoduše ideální. Aby se neřeklo, tak se pokusil i trochu skamarádit s lukem. Není to pro něj sice ideál, ale v nouzi by to prostě zvládl. Co mu však přijde jako dobrá zábava na nudu, je nůž motýlek. Baví ho se s ním učit nějaké triky, motat si ho kolem zápěstí, házet z ruky do ruky, je to fajn. Ostatní zbraně logicky také někdy vyzkoušel, ale moc mu neutkvěly v paměti.


Jeho asi největším problémem je to, že nikdy netrénoval pro Hry, aby je vyhrál. Vždycky to dělal jenom sám pro sebe a pro svůj vlastní dobrý pocit. Proto je u něj docela problém v tom, že nemá úplně nějaké základní znalosti, které jsou pro přežití v aréně základní. Třeba takové rozdělání ohně nebo najití zdroje pitné vody? Vůbec, proč by něco takového měl umět, když stačí otočit kohoutkem a má pitnou vodu. Počítá s tím, že ani o teplo nebude mít nikdy nouzi, když tak si doma zatopí. Je zkrátka a dobře naprosto zhýčkaný. Je zvyklý na čisto a vždy ten nejlepší komfort. S velkou pravděpodobností by si ani nezvládl sám uvařit nebo jakkoli jinak opatřit jídlo, pokud by si ho nemohl koupit v obchodě. Z toho, že by se měl ušpinit nikdy není zrovna odvařený. Sice nedělá hysterické scény, ale rozhodně mu to vadí a umí to dát najevo. S tím také naprosto nekompromisně souvisí i jeho posedlost vzhledem. Je zvyklý se o sebe starat a pečovat, mnohdy v koupelně tráví i více času než nějaká dívka. V tomto ohledu je na sebe hodně přísný, chce stále vypadat dokonale. S tím jde také ruku v ruce to, že lidi odsuzuje na první pohled. Pokud vypadáte už na první pohled jako socka, tak jí také zůstanete a tohle tvrzení u něj nezmění vůbec nic. Hodně si prostě všímá vzhledu lidí. Další takový jeho nedostatek je i to, že si je až moc jistý sám sebou. Ne všechno umí na sto procent, ale i přes to se snaží prezentovat jako ten nejlepší a bezchybný, i kdyby ho to mělo zničit.  Ale tak, kdo v dnešní době ne, že ano? Nikdy nepřizná, že na něco nemá. Takový jeho úplně malilinkatý problém, který on vůbec jako problém vlastně nevidí, je i to, že existují zbraně, kterých se ani nedotkl. I když by se toto u profesionála nejspíše vyskytovat nemělo, ale jak již bylo zmíněno, netrénuje kvůli Hladovým hrám, tudíž je logické, že některé zbraně dočista vynechal. Třeba taková kuše, oštěp nebo třeba shurikeny - tyhle zbraně pro něj vypadají dost nezáživně a nudně, takže je jasné, že ani neměl tu snahu se s nimi kdy setkat. Avšak to nejhorší co jej trápí, jsou jeho kolena. Tím, jak začal se všemi těmi sporty opravdu brzy, tak to dopadlo tak, že je má úplně zhuntovaná. Často ho bolí a občas se mu i stává, že ho chytne do nohy nějaká ta křeč. Nic s tím nedělá, což je samozřejmě chyba, protože se mu to nejspíše bude zhoršovat. Ani o tom vlastně nikdy nikomu neřekl a nemá to v plánu, jelikož nechce poukazovat na svoji největší slabinu, které si je i zároveň vědomý na sto procent. Kvůli kolenům je také dost opatrný například při skocích, aby mu v nich nekřuplo a nebyl konec, to by asi psychicky neunesl. Než aby tedy skočil z nějaké větší výšky, tak radši najde způsob, jak slézt dolů. Nejspíše si neuvědomuje, že takové uhýbání mu ta kolena už stejně nespraví. Už od prvního pohledů musí být jasné, že to není nějaký šprt. Nemá tedy moc znalostí, co se týče rostlinek a podobných kravinek. S velkou pravděpodobností dokáže rozeznat jehličnatý a listnatý strom, popřípadě keř, ale tím to asi vesele končí. Nikdy neměl potřebu se nic podobného učit. Stejně tak, pokud by se na něj někdo vytasil s chemickým vzorcem, nejspíše by dostal jednu do zubů, než aby se dočkal odpovědi. Leo je docela horká hlava, která pro pěsti nechodí daleko, když má pocit, že si to situace vyžaduje.


Jakmile ho spatříte, tak vám jistě hned dojde, že se jedná o takového toho typického středoškolského miláčka, který kolem sebe má partu kamarádů s nimiž znepříjemňuje život každému “looserovi”. Rozhodně by na něj tenhle popis dokonale seděl, ale pojďme to vzít trochu obsáhleji. Jeho rodiče nepatří mezi nějakou Panemskou elitku, ale rozhodně jejich jméno tady v kraji něco znamená. Protože kdo nemá sportovní potřeby Zamora, tak jako by ani nebyl. Je tedy nad slunce jasné, že o peníze Leo nikdy neměl nouzi. Když po něčem zatoužil, stačilo si lusknout prsty a měl to. Vždycky to v tomhle ohledu měl strašně jednoduché. Jenže těžko říct, jestli je to závistihodné a nebo přesně naopak. Za všechno se platí daň a za svůj život, kde mu nic nechybí, ji musel zaplatit taky. Nikdy nežil v nějaké bezchybné rodině, mají dost problémů, které se řeší za zdmi jejich domu, ale mimo ně je nikdo netahá, aby si zachovali svoji dobrou tvář na veřejnosti. Je to u nich taková italská domácnost. Rodiče se hádají, sourozenci se hádají, všichni se vzájemně hádají. Občas by z toho řevu doma byl někdo na prášky a možná proto je nyní ve většině času dům prázdný, aby se všichni vyhnuli hádkám, tak si jdou po svém. Leo rozhodně není výjimkou. Nemá potřebu se svojí rodině nějak vnucovat, radši bude s partičkou kamarádů, než aby od někoho poslouchal, jak je neschopný. Když byl malý, rodiče na něj měli opravdu velké nároky. Chtěli, aby byl vrcholový sportovec snad všech sportů a všechno mu šlo nejlépe - kvůli jméně rodiny a firmy. Byla to pro ně výhodná strategie, když tím vlastně propagoval i rodinnou firmu. Kdo by přeci odolal si vybavení koupit od Zamory, když s jeho pomocí člověk dosahuje takových dobrých výsledků? Jenže není superman, bohužel, a v té době byl ještě prostě dítě. Proto často slýchával jaký je budižkničemu a jak si vůbec nezaslouží nosit svoje příjmení, hlavně pokud se v nějaké soutěži neumístil na prvních třech příčkách. No uznejte, malé dítě tohle musí prostě poznamenat. Na něm to rozhodně nechalo svoje následky. Jedním z nich je bezpochybně i to, proč se k ostatním chová, jako by byli smetí. Zkrátka a dobře si tím kompenzuje to, že jeho dětství nebylo zrovna slavné. Sice mu to už nevynahradí to, co se stalo, ale alespoň se cítí líp. Možná je to na jednu stranu smutné, ale je to pro něj lepší, než kdyby se užíral. Celkově se vždycky snaží házet vinu na ostatní, aby on vypadal jako obětní beránek a chudáček, který za nic nemůže. Nejspíše je to i důvod, proč se se sestrou tolik odcizili. Bianca je ze stejné rodiny, a tak si logicky prošla dost podobnými věcmi jako on, a i když by je to mělo spojit, dělá to z nich teď spíše nepřátele, jelikož každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Jemu se nejednou podařilo pár špatných věcí hodit na sestru, která z toho nebyla zrovna nadšená, a proto se tak nějak jejich cesty rozešly. Ze začátku si byli docela blízcí a Bi, jako starší sestra ho brávala s sebou na tréninky a tak podobně, dokud rodičům nezačal tvrdit, že se mu ve sportech nedaří proto, že pořád tráví jenom svůj čas se sestrou, která ho pořád někam tahá. Od té doby ho Bianca nechala, ať se o sebe stará jak chce a to taky dělá. Moc se s ní už nevídá a ani mu to nevadí, protože když už se setkají, tak se jenom ustavičně hádají. Leo má totiž za to, že neudělal nic špatně a on je ten chudáček, kterého tyranizuje. V současné době, kromě sportu, se věnuje i určitému typu modelingu. Pokud rodiče potřebují nafotit nové sportovní potřeby, je to buď on nebo Bi, kdo jim dělá modely - občas oba. Ve své podstatě má jeho život klady i zápory a on se naučil si jednoduše nestěžovat, mohlo by to totiž být horší, mnohem horší.

Dominic Clevenger

[ dóminik klevendžr ]

 

Player: Renaiti

FC: Wentworth Miller


Tesserae: 7 | Defense: 0

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18


Token: Náramek s malou zlatou činkou




level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Pokud začneme tím, co je nad slunce jasné, tak samozřejmě umí velmi dobře plavat. Snad není dítě, které by to tady neumělo, bylo by to ostudné, kdyby tuto schopnost neovládal. Vodu má skutečně rád v jakékoli formě - kapalnou, sníh, led, déšť, je to jedno. Nikdy by svoji osobu neoznačil jako pilnou nebo něco tomu podobného. Avšak co se týče právě tréninku, tak na tom si vždycky dává záležet na sto procent. Pro dosažení jeho cíle je to dost potřebné, a tak se to také snaží nešidit a věnovat tomu opravdu hodně úsilí. Má to štěstí, že se odmala mohl setkávat se zbraněmi všeho druhu. Získal si tak v tomto ohledu docela velký přehled. Vyzkoušel opravdu všechno, co bylo dostupné ve výcvikovém centru. Přesně ví, jaké druhy zbraní mu sedí nejvíce a co by použil jen v krajním případě. Nejvíce mu sedí úderné zbraně, kdy je v bezprostřední blízkosti. Líbí se mu ten pocit, že takhle na blízko může vidět i cítit, jak se dotyčný v ideálním případě bojí. Tím, že nevynechal snad jediný den, neboť chodí trénovat ve zdraví i v nemoci, tak je centrum takový jeho druhý domov. Zbraně jsou jeho miláčci, bez nich by jeho den vůbec neměl smysl. Jeden rozdíl však oproti ostatním ve svém kraji skutečně má. Ačkoli umí s trojzubcem dobře pracovat, mnohem lépe mu to jde s jeden a půl ručním mečem. Vždy, když ho vezme do rukou, tak je z něj o dost jiný člověk. Jako by ani v ten moment pořádně nevěděl, kdo vlastně je. Soustředí se jenom na práci těla a celkově při tom může vypadat jako člověk na drogách. Každý má jinou závislost a zbraně jsou ta jeho. Samozřejmě to nějak trvalo než si dokázal u těch pár oblíbených zbraní vypracovat techniku, ale v současné době s nimi zvládá zacházet opravdu dobře. Mezi takové jeho milenky patří právě válečné kladivo, nunchaku, válečná sekera nebo třeba takový boxer s ostny a ostřími. Mimo zbraně se však jeho návštěvy v centru nesou i v duchu posilovacím. Snaží se mít vyvážené svalstvo na rukou i nohou. Není žádný kulturista, ani vlastně nechce takové ty obrovské svaly na rukou. Svaly se snaží udržovat v takové míře, aby to na jeho těle stále vypadalo dobře. Na břiše má proto vyrýsovaný i pěkný pekáč buchet. Díky práci na lodi se také najde dost věcí, které si i osvědčil v praxi. Umí vázat různé druhy uzlů a jen málokdy se mu stane, že uzel povolí, pokud to tedy sám nechce. A to že má opravdu sílu se ukazuje, když musí na palubě přetahovat různé těžké bedny, například s chyceným úlovkem. Ono vlastně i to rybářské náčiní, jako jsou třeba několika metrové sítě, není lehká záležitost. Navíc na moři se počasí mění z hodiny na hodinu, takže mu většinou nedělají problém nějaké extrémní výkyvy počasí, protože si na to za tu dobu už docela zvykl. Kromě toho byl také nucen se naučit lézt po síti, aby třeba na lodi něco přivázal. Což nebylo ve své podstatě ani tak těžké, protože sílu v rukou má, aby se udržel a nespadl. Jenom nikdy nezkoušel šplhat někde v přírodě třeba po stromě nebo skalách, ale třeba by to taky zvládl, možná s pár odřeninami. Aby se však nemluvilo pořád jen o jeho fyzických schopnostech, tak kupodivu přeci jen existuje i něco, co mu jde a pozor, nejde o posilování a ani o zbraně. Mnoho lidí by ho kvůli takové schopnosti jistě označila za tlučhubu. Rád si prostě vymýšlí věci a nakecává lidem nejrůznější pohádky, třeba o tom, jak je nejlepší a celý jeho život bezchybný. Lhaní mu vůbec nevadí, jen nejhorší je, že je schopný těmto svým lžím vlastně i uvěřit. Jde hlavně o to, že jim chce uvěřit. Každou sekundu se u něj prokazuje to, jak moc touží po lepším životě, po životě na výsluní. Má štěstí, že se jen tak lehce nevzdá a je cílevědomý. Za úspěchem je schopný jít i přes mrtvoly.


Může se snažit svoje slabiny skrývat jak jenom chce, ale jednou jsou tam a bohužel nemá takovou moc je změnit či odstranit. Ačkoli se snaží se svým chybám velkým obloukem vyhýbat, je si jich i přesto dobře vědomý. Nejhorší na tom všem je asi právě ten fakt, že jeho vehementní snaha ukrýt všechny jeho nedostatky na ně občas právě až příliš poukáže. Nikdy by vám nepřiznal, že je něco nad jeho síly. K jeho smůle bohužel není žádný neúnavný android a občas vážně na něco nestačí. Většinou se v takových situacích chová zbrkle a může působit bezradným dojmem. Avšak to, že se do něčeho vrhá po hlavě není zrovna nic ojedinělého. Má potřebu všechno vyzkoušet a nějak neřeší, že by si při tom mohl třeba něco udělat, když nemá s danou věcí moc zkušeností. Nejraději by byl, kdyby se všechno naučil hned na první dobrou, jenže takhle bohužel svět nefunguje. Pokud se mu tedy něco nedaří, k povrchu se prodere ta jeho zuřivá část. V ten moment se chová jako malé rozmazlené dítě a vzteká se jako malý. Snaží si často hrát na něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebyl rozmazlovaný nebo třeba hýčkaný, ale má nutnou potřebu se před lidmi ukázat, snad aby mu třeba i jeho život záviděli. Taktéž se u něj projevují sklony k sebeničení, v tom smyslu, že se hodně přepíná. Po práci musí ještě vždycky navštívit posilovnu a přes to jednoduše nejde vlak. Fyzická námaha je pro něj něco jako droga. Nejednou se mu však stalo, že si po práci naložil na osu větší zátěž a zkolaboval jim tam, když se to snažil zvednout. Jednoduše prostě nezná svoji mez. Všechno vždycky dělá až do úplného vyčerpání. K čemu si však nikdy nenašel nějak blízký vztah byly rostliny a zvířata. Ačkoli by se to mohlo zdát zvláštní, přeci jenom, tady ve Čtvrtém by měl znát alespoň ty mořské věcičky, ale nějak na to prostě není. Nejspíše je to zapříčiněno i tím, že si jeho mladší já nechtělo získat ještě nálepku "šprt", a tak se radši ani nikdy neměl moc snahu učit. Jistě, něco málo rozezná, třeba takové řasy nebo trávu, ale nějaký konkrétní druh už určit nedokáže. To vám radši vyjmenuje všechny druhy závaží, které jsou na posilování. Občas se prostě prezentuje tak, jako by měl místo mozku nějakou činku. S tím trochu souvisí i to, že není tak moc vynalézavý či kreativní, co se týče řešení nějakých situací. Nedokáže uvažovat, jak se říká za roh. Žije přítomností a následky neřeší. Má docela problém s lidmi, kteří se na něj křivě podívají. Chce od ostatních pociťovat nějaký respekt vůči jeho osobě a pokud je to nutné, třeba ho z nich i vymlátit. Nenechte se však vyvést z omylu, přeci jenom u něj existuje jedna hranice, kterou by nikdy nepřekročil. Malému dítěti by nedokázal zkřivit ani vlásek. Že má svědomí? V tomhle ohledu asi ano. Radši si najde podobně rovnocenného soupeře, než aby si nějakou svoji frustraci vybíjel na dítěti, přijde mu to slabošské. Jak už vyplývá ze způsobu jeho života, s nejnovějšími technologickými módními výkřiky to neumí. Nikdy nevlastnil žádné elektronické zařízení a tak není divu, že s tím nezvládne pracovat. Je to pro něj taková docela španělská vesnice. Umí ovládat jenom to, co mají v centru a tím to končí. Možná by ho někdo nazval nespolečenským. Vlastně to tak docela úplně není pravda, to společnost ho spíše moc nemusí. Kdo by mezi sebe chtěl někoho, kdo jenom lže a je schopný vám bodnout kudlu do zad každou vteřinou? K tomu všemu je vůči ostatním také často dost nepřístupný, nechce si k sobě jen tak někoho připustit, aby ho to třeba náhodou nezranilo ještě více než už je.


Jeho život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, ačkoli by si někdo mohl říct, že přeci se má lépe než lidé v jiných krajích. Za podobné řeči je schopný vám vrazit jednu mezi oči, aniž byste stihli zareagovat. Nesnáší všechny tyhle podobné chytráky, kteří se snaží sociální situace zlehčovat. Prožil si svoje, a tak o tom má mnohem větší páru, než nějaký boháč co si vozí zadnici v luxusním autě. Už když se narodil, tak to nebylo do žádné zlaté kolébky, ale do pěkně ušmudlané a skoro na rozpadnutí. Ve Čtyřce je hodně velký skok z bohatých až na ty chudáky, kteří pomalu nemají co do pusy. On k jeho smůle patří do té druhé skupiny. Tím, že rodiče nebyli schopni uživit pomalu ani sami sebe, tak jim byl brzy odebrán. Vůbec si na ně nepamatuje. Nezbylo mu po nich vůbec nic, ani jediná vzpomínka či fotka. Ani neví jestli jsou pořád naživu, ale to je mu vesměs jedno. Od té doby ho vychovával dětský domov a lidi v něm. To jaký nyní je, je hodně zapříčiněno právě tímhle obdobím. S dětmi tam vycházel docela bez problému, jistě k nějakým šarvátkám občas docházelo, ale to tak u dětí bývá. Horší to bylo až nastoupil do školy. Tím jak neměl rodiče ani spoustu peněz, tak si z něj kvůli tomu ostatní spolužáci utahovali, protože samozřejmě si nemohl dovolit to co oni. Těžko říct proč si vybrali zrovna Dominica, možná se jim zdál jako snadný cíl právě kvůli svému vzhledu. V té době byl ještě slabý jako párátko. Ani on sám to pořád nechápe, že neměli rádi zrovna jeho. Intelektem se jim rovnat mohl, jen neměl ty peníze no. A to je v dnešní době velké měřítko. Všechno to snášel zhruba tak do páté třídy, neboť někdy v té době měl oficiálně povoleno začít chodit do výcvikového centra. To se zároveň stalo jeho novým domovem, protože tam trávil tolik času kolik jenom mohl. Občas kvůli tomu šel i za školu, jenom aby mohl trénovat. Odmala se mu Hladové hry líbily a bavilo ho sledovat, jak se tam vraždí. Takže jeho hnacím motorem se stalo to, že se chtěl přihlásit dobrovolně a všem předvést, co takové nedochůdče jako Dominic Clevenger dokáže a všem jim pořádně vytřít zrak. Tenhle cíl se ho drží už opravdu hodně dlouho. Jenže tím, jak všechno věnoval tréninku, tak pěkně kašlal na všechny své povinnosti a s tím i na školu. Brzy to přerostlo až do té podoby, že vůbec nechodil na vyučování, jen aby si mohl dát pořádně do těla. Což škola samozřejmě nebyla schopna akceptovat a když se to dozvěděli od vedení i v domově, tak ho odsud vyrazili. Do školy taky vlastně nechodil, takže tam mu studiu také brzy ukončili. Prakticky jako ještě dítě z něj byl bezdomovec. Neměl nikoho, jenom sám sebe a svaly, které se mu podařilo získat. A jelikož jeho vůle žít je opravdu velká, tak už v té době začal pracovat. Měl tu výhodu, že byl silný a ačkoli byl mladý, zvládl zastat jednou tolik práce kolik dospělý muž. Vidina peněz se mu začala hodně líbit a jak už to tak u člověka bývá, chtěl více a více. Když měl o jídlo a pití postaráno, nechtěl už žít pod mostem jako nějaké zvíře. Tím, že začal brát téměř všechny pracovní nabídky, včetně těch nebezpečných a nelegálních, protože za ty je samozřejmě tučná odměna, tak se mu za nějaký čas podařilo naspořit tolik, aby se mohl nastěhovat do podnájmu. Není to sice nic světového, ale pořád je to jistá střecha nad hlavou. Někdo by si možná řekl, že kvůli tomu přestal trénovat, ale to je lež. Raději nešel spát, než aby po práci vynechal trénink. Občas to vypadá, jako by místo mozku měl jednu velkou činku, protože na nic jiného pomalu už ani myslet nedokáže. V současné době mu nedělá problém se uživit. Dokonce se mu podařilo dobře skloubit i práci a trénink. Ale pořád ho neopouští ta touha po luxusu. Sice by mohl být se svým životem teď šťastný, ale on chce víc. Chce být všemi uznávaný a bohatý. Chce to, co nikdy neměl.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92