[ 7th Pentagames ] • Přehlídka 10.7. v 19:00 | INDEX

Wednesday, July 08, 2020

Amelia Nordwick

[ amília nordvik ]

[player] Teryna

[fc] Maisie Richardson-Sellers
 

just because you're paranoid doesn't mean they're not out to get you

× [species] human
× [date of birth] january 2 2201 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty two | 22
× [occupation] artist
× [gems] 0




points [ 0 ]
  • [ personality ] Naše povaha se změní mnohokrát během našeho života. Záleží na okolí, ve kterém žijeme, na lidech, se kterými se potkáváme. Také je to naše myšlení, které určuje, jak se budeme dnes cítit. Když nás napadnou veselé vzpomínky, nebo myšlenky, budeme usměvaví i my. Jestliže ale naší mysl začnou napadat špatné vzpomínky a úzkostlivé myšlenky, můžeme se mnohdy s úsměvem rozloučit i na několik dnů. Někdy si dokonce můžeme i myslet, že bychom měli změnit naší povahu, avšak ať už se snažíme jakkoliv, skoro vždy to bude bez úspěchu. Chováme se přesně tak, jak se chováme. Nikdo není dokonalý a všichni máme své stinné stránky. Když si tedy začneme myslet, že bychom měli svou povahu změnit, měli bychom především změnit své myšlení. Amelia si sama někdy myslela, že by bylo na čase svou povahu změnit. Patřila mezi takové ty usměvavé dušičky, co viděly mnohdy svět lépe, než jaký doopravdy byl. Jinými slovy nosila s úsměvem na tváři růžové brýle. Avšak bylo správné se na tento svět takto dívat? Podle Amelie ano. Možná, že tento svět byl zkažený, ale jako obyčejná malířka z Osmého kraje s tím nic nemohla udělat. Však i ta nejvíce usměvavá dušička má někdy své špatné dny a Amelia v tomto nebyla výjimkou. Někdy její srdce svíral strach. Bylo to vlastně vždy při Sklizni, kde se strachem v očích sledovala mnohdy i své kamarády, jak jsou posláni na smrt do arény. Nikdy to však naštěstí nepotkalo ji. Amelia si neuměla samu sebe představit jak někde bojuje s ostatními dětmi doslova na život a na smrt. Nejspíš by patřila mezi ty, co by si před smrtí s daným člověkem hodila přátelský pokec, což rozhodně nebyl způsob, který by vedl k výhře. Byla zkrátka takový milius, a jak se říká, tak ty nejvíc klidné lidi naštvat nechcete. A to byla pravda. Amelia byla přesně takové povahy, které strpěla skoro vše, její naštvání bylo tedy výjimečné, ale stálo za to. Avšak jejím zvykem bylo, že když už se na někoho namíchla, spustily se jí z očí slzy. Byl to reflex, který ona sama neměla ráda, ale nemohla s tím nic jiného dělat. Amelia tak neměla ve škole moc svých příznivců, jelikož byla i takový strašpytel, jak by to ostatní nazvali. Ona to však nazývala tak, že věděla, co je, a co není správné. Nejspíš nikdy by jí tedy nenapadlo postavit se těmto kastám, pravidlům a řádu. Je lepší být doma a v poklidu si malovat, či kreslit, než bezhlavě běhat za dobrodružstvím.
× × ×
  • [ file 001 ] Říká se, že život v Osmém kraji je velmi bídný. Možná tomu tak také bylo, ale vždy je jen na nás, jestli budeme brát věci tak, jak vypadají na první pohled, nebo jestli se pozastavíme na místě a rozhlédneme se po okolí. Amelia vyrůstala v malém skromném domečku se svou rodinou, rodiči a sourozenci. Nebyl to žádný luxus a mnoho lidí by si přálo víc. Na druhou stranu měli stálou střechu nad hlavou a to jim ke štěstí stačilo. Jestliže oni sami neokusili luxus, jakým žili lidé v Kapitolu, neměli proč se cítit nekomfortně. Ačkoliv byl v tomto svět nejspíše nespravedlivý, stále mohli žít hůř, však? Štěstí nejsou peníze. Vlastně je to něco, co ani nemůže existovat ve fyzické formě, a co je pro nás nestálou věcí. Jednou ho můžeme držet v hrsti a po druhé nám mezi nimi proteče jako čerstvý vánek. Amelia tohle znala za svůj život až moc dobře. Někdy si ani neuvědomíte, když se začne blýskat na lepší čas. Uvědomíte si to až tehdy, kdy spadnete na místo, od kterého jste začínali a vy tak musíte cestu po schodech nahoru učinit znovu a znovu. Jejich rodina, skoro jako každá jiná z rodin z Osmého kraje, se věnovala umění. Nebylo to sice nic, co by vynášelo velké peníze, ale pro obživu a normální žití jim to bohatě stačilo. Jelikož už to bylo něco jako rodinné řemeslo, Amelia neměla na výběr. Ze začátku byla ráda za nakreslení sluníčka. Očividně jako jediná z rodiny nezdědila tento umělecký talent. Avšak nebylo nic, co by léta cviku nevylepšila.Chtělo to sice úsilí, ale co úsilí nevyžadovalo? Tak či onak prožila krásné dětství, plné usměvavých vzpomínek. Třeba na její oslavu narozenin v princeznovském duchu, kde místo korunky měla improvizovaný věneček z lučního kvítí. Šaty měla obyčejné, které nosila i na Sklizeň. Věděla, že jiné děti z jiných, lepších krajů měly oslavy narozenin jistě lepší. Amelia ale z těchto narozenin byla natolik nadšená, že si byla dokonce i natolik jistá, že by jí to možná jiná děvčata záviděla. Jak se říká, každý chce mít to, co nemá. Pro Amelii byl tento kraj domovem, a i přes to že se na jejich území nacházely různé továrny, a že to tam neměli moc hezké, měla zde svojí rodinu a své zážitky. Svůj kraj nehodlala opustit až do své smrti. 
  • [ file 002 ] Čas plynul rychleji, než by si všichni představovali. Byly to už přeci jen dva roky od toho, kdy si Amelia na svou zeď v pokojíčku namalovala druhou květinu na znamení, že dosáhla dvaceti let. Byl to takový její rituál. Nejdřív květina měla jen stonek a žlutý prostředek, jako pyl. Každý rok poté okolo žlutého středu přibyl jeden okvětní lístek, až jich nakonec na jedné květině bylo devět. Devět okvětních lístků, devět let. Jedna květina, jedno desetiletí. Nedělala to však proto, že by snad zapomínala kolik jí je. Začala to dělat jako malá dvanáctiletá slečna, aby věděla, kolik času jí zbývá do dovršení osmnácti let, což byl rok, kdy děti měly svá jména naposledy v osudí. Každý okvětní lístek, co na stěnu malovala, si užívala, jako by to měla být snad ta poslední věc, co v životě udělá. Pravda však byla taková, že Amelie se bála toho, že daný rok nebude stát štěstěna na její straně a ona tak bude muset odjet bojovat boj o svůj holý život. Naštěstí se tak nestalo. I když s tím mohla přestat, neudělala to, byla to její tradice, ve které s radostí pokračovala a nejspíš pokračovat bude. Každé narozeniny vzala do ruky štětec a místo k rozmalovanému obrazu vykročila ke své stěně, kde přimalovala další okvětní lístek, a každý rok další a další. Její zeď však nebyla jediným místem, kde nechala svou fantazii pracovat na plné obrátky. Jelikož se její rodina živila prodejem obrazů, i ona sama se do této práce nakonec pustila, ačkoliv na to opravdu jako malá talent neměla. Nyní se jí v tom dařilo a dokonce ji to i bavilo. Její výtvory však nebyly nic převratného. Někdy zachytila ne moc vábnou krajinu Osmého kraje, kterou následně podle své fantazie vylepšila. Někdy kreslila zvířata, své členy rodiny, nebo jednoduše na plátno cákala bez rozmyslu různé barvy, jak jí přišly zrovna pod ruku. Právě tyto výtvory patřily mezi oblíbené. Abstraktní umění. Neexistuje správné řešení a každý si v něm najde své. Nebylo to však uměním, po kterém by lidé prahli, avšak když byl čas a zbyl kousek barev, kreslila jen pro své potěšení zalezlá ve svém království, které bylo jen její. Ve svém pokojíčku, kde ji nikdo nemohl rušit. Často ale chodila i do přírody a kreslila to, co ji na první pohled venku zaujalo. Nebyl to sice kraj, co by oplýval krásou, ale není nic, co by dostatek fantazie nespravil. A tak kreslila, vymýšlela a žila. Nepřežívala, o tom život nebyl. Hlavně již neměla potřebu žít ze dne na den, jako tomu bylo ještě v době, kdy se její jméno objevovalo v osudí.

Quinn Qualley

[ kvin kvejli ]

[player] Teryna

[fc] Loren Gray
 

oops, i did it again

× [species] human
× [date of birth] june 26 2204 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] nineteen | 19
× [occupation] trainer
× [gems] 0




points [ 0 ]
  • [ personality ] Kapitolané, jací mohou být? Žijí v nejbohatší oblasti Panemu a i ti nejchudší z nich se mají mnohokrát lépe než lidé z krajů! Jistě jim ten luxus musel stoupnout do hlavy. Určitě jsou arogantní a nepřející. Avšak nic není přesně takové, jak to vidíme na první pohled. Jak se říká: „Nesuď knihu podle obalu.“ Quinn tím byla celkem dobrým příkladem. Její oblíbená barva byla bezesporu růžová. Co byste si o ní pomysleli? Nejspíš, že je to princeznička, co žije ve strachu, aby si neulomila jeden ze svých nehtíků, nebo aby se jí nezlomil jeden jediný vlásek. Quinn však byla vskutku drsná slečna, která milovala dobrodružství, ačkoliv si ho v Kapitolu moc nemohla užít. Lehká arogance k ní také patřila, to jí nikdo nevzal, ale měla také pár těch světlých stránek. I přestože Quinn byla většinu času ta arogantní dívka, vždy jí ledové srdíčko roztálo, když někdo jiný měl problémy. Mohlo se to zdát lehce divné, ale Quinn se možná někdy vydávala za někoho, kdo jí nebyl moc podobný. Přeci jen většinou to, jací doopravdy jsme, ukrýváme až v našem srdci, našem hřejivém jádru. Na druhou stranu jsou zkrátka lidé, kterým se nevyplatí ukazovat své slabiny. Lidé, před kterými si musíme hrát na to, jací nejsme, nebo jsme? Tak či onak je jenom na nás, jak chceme, aby nás lidé viděli. Když chceme, aby nás viděli jako zlé lidi, budeme zlými lidmi. Když budeme chtít, aby nás viděli jako hodné, budeme hodní. Ve finále jsme to, jak nás vidí ostatní. A jak vy vidíte Quinn?
× × ×
  • [ file 001 ] Kapitol, nejbohatší a nejvyspělejší část Panemu. Co jiného si přát? Od hlavního městečka by se snad nedalo očekávat nic jiného než, až možná přehnaný, luxus. Jeho obyvatelé si žili doslova jako v bavlnce a Quinn s její milující rodinkou nebyla výjimkou. Nevztahovala se na ně Sklizeň a skoro vše za ně udělalo zbylých dvanáct krajů. Byl to vskutku krásný život, sama Quinn by si nejspíše neuměla samu sebe představit někde na poli. To jednoduše nepatřilo k ní. Bylo to však tím, že ona sama tohle nikdy k životu nepotřebovala, tudíž to nikdy nedělala. Dělal to za ně někdo jiný, tak proč se namáhat? Na jednu stranu to bylo příjemné, nedělat vskutku skoro nic. Na druhou stranu má i práce své klady, které Kapitolané nejspíš nikdy nepoznají. Quinn si nikdy na tento život nestěžovala, jak by mohla? S rodinou žila v útulném bytečku, který, stejně jako většina bytů v Kapitolu, překypoval luxusem. Jakmile ale v něčem takovém žijete odmalička, připadá vám to jako absolutně normální věc, a dokonce byste si možná přáli víc. Není divu, že Quinn byla takové malé rozmazlené a zlobivé děťátko. Jako maličká byla nešikovná. Ať už nechtěně něco rozbila, či si polila své oblečení. A tak jako každé dítě, i ona měla své typické výmluvy. Mezi její oblíbené patřila třeba tato: „Maminko, ale já nelžu, jen si vymýšlím.“ Používala ji, když se něco přihodilo a ona se snažila to shodit třeba mnohdy i na vítr. Vítr a gravitace mohou za všechno, však? Nebo také s oblibou říkala: „Ono samo.“ To zase pro případ, že rozbila nějakou ze skleniček. Nakonec zbyla nejspíš ta nejvtipnější: „Málem jsem se polila.“ Ačkoliv by si každý myslel, že to bylo opravdu málem, nebylo tomu tak. Malá Quinn tak většinou byla politá skoro od hlavy až k patě. Na její obranu bylo to její rané dětství a ještě ani neznala význam veškerých slovíček. Tak či onak si Quinn dětství užila a co nevidět přišla puberta. Pro Quinn to bylo především období náladové a také období, kdy byla někdy tajně zamilovaná do vítězů, a nejen do vítězů, mužských splátců Her. Naštěstí i toto období pominulo a z Quinn se stala dospělá slečna.Věk, kdy se staneme dospělými, je jen pouhým číslem, které nám zajistí vstupenku do světa, který jsme zatím jako děti neměli šanci poznat. Většinou to neznamená, že jsme tohoto světa hodni. Je to jenom naše vyspělost a nevyspělost, která určí, jestli jsme na tento život připraveni, či nikoliv. Každý jsme jako dítě snil o tom, jak budeme dospělí a budeme moct téměř cokoliv. Teprve až jako dospělí si uvědomíme, že jako děti jsme neměli pomalu žádné starosti, a že byl svět pro nás jednodušší. Takové mínění měla i Quinn, avšak na rozdíl od ostatních dětí z jiných krajů, Quinn nemusela prožít své dětství ve strachu z toho, že její jméno v ten osudný den bude vyřčeno a později ho uslyší i celý Panem. Mohla to sledovat jen z pohodlí domova, kde jí téměř nic nechybělo. Takový život by si nejspíš přálo mnoho lidí. Bohužel neměli to štěstí a Quinn se v tomto ohledu ani o jejich štěstí nezajímala. Někdy její myšlenky zabloudily k tomu, jaké by to bylo žít v jednom z krajů. Každý rok stát na náměstí celá napjatá, jaký nešťastlivec letos poputuje do Her, jestli to nebude dokonce i ona. Nikdy takový strach nezažila a jako Kapitolanka ani zažít nemohla. Nestěžovala si, jelikož opustit svůj sladký domov by nejspíše nedovedla. Navíc nechtěla umřít tak mladá! V tomhle snad i ty dívky obdivovala, ačkoliv jich se nikdo neptal na to, zda chtějí, nebo nechtějí umřít. Štěstěna zkrátka rozhodla o jejich osudu života. Quinn samo sebou do Her nikdy nemusela, avšak i tak si našla koníček v posilování a trénování se zbraněmi, i když to v životě ve finále nepotřebovala. Její otec jí v tomto dělal skvělého parťáka a Quinn tak brzy v tomto byla opravdu dobrá. Mimo to, měla takový dětský sen, a to dostat se nějakým způsobem do jakéhosi zákulisí Her, což se jí nakonec povedlo, hlavně díky jejímu otci, a ona nyní pracuje jako jedna z trenérů splátců.

Thursday, July 02, 2020

Elizée Sallow

[ elizí selou ]

[player] Dahlia

[fc] Kim Yeri
 

power is its own reward

× [species] human
× [date of birth] july 28 | ♌︎ leo
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17 永久
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Vše, co se Elizée kdy naučila, bylo pro její přežití. Člověk v takovém kraji ani po ničem jiném netouží. Její fyzička je v dokonalé kondici, alespoň co se vytrvalosti týče. Je to spíše takové párátko, když přijde na sílu, ale její tělo muselo vždy vydržet s velmi malým přísunem potravin a čisté vody. Zvykla si na to a považuje své tělo za úžasný stroj, který dokáže vše. Někdy vydrží i pár dní bez kousku jídla a skoro si ani nevšimne že se tak stalo, nejspíše díky tomu jak mladá ještě je. Vše může být zbraň, když víte jak na to. Jako každý člověk umí používat nože a ví, kam je zapíchnout, aby to pořádně bolelo. Občas jí bylo dovoleno nasekat dřevo věcí podobnou klasické sekeře, i když je pro ni pořád dost těžká. Pomohlo jí to však objevit novou zálibu, oheň. Zvládne ho založit skoro ze všeho. Také dokáže spoustu věcí odpálit. Výbušniny, schované všude po kraji, byly její zálibou už od dětství, ať už prášek, co dělá bum pod velkým žárem, nebo malinkou řízenou detonaci, kdo ví, jak na to její hlava přišla. Dobrého nepálí a i ona si zvykla na různé popáleniny, které během života získala. Stejně jako spoustu odřenin, jizev, třísek a vlastně všeho, co přináší život v nehostinném prostředí. Má tedy vysoký práh bolesti a máloco jí dokáže opravdu ublížit, alespoň když dojde na běžná zranění. Je to dobrý sběrač a skvělý lezec. Vše, co se týká šplhání a i podlézání, s jejím maličkým vzrůstem zvládá. U šplhání si hodně pomáhá pevným stiskem, aby se dostala k vyšším místům. Kam se nedostane pouhou silou, pomůže si lanem. To je její nejlepší kamarád ať jde kamkoliv a taky se s ním naučila spousty šikovných triků.
  • Absence otce se podepsala hned na několika místech. Emoční nedostupnost, která Elizée provází, je jedna z těch nejvíce patrných slabin. Nikdo ji nenaučil pracovat se svými city, že je v pořádku občas cítit strach, mít někoho rád, to vše Elizée nechápe. Často popisuje své pocity zcela opačně nebo si neuvědomuje, co právě cítí, což vede k nepříjemným společenským trapasům, v tom lepším případě. Je také velmi impulzivní a ne vždy v tom dobrém smyslu. Emoce hrají v jejím jednání velkou roli a pro někoho, kdo s nimi neumí, je tohle problém. Má velký strach z mužů, nejen kvůli otci, ale vůbec situaci ve svém kraji, kde každý dělá, co může a ne vždy jsou to pěkné věci. Stále je to však jen naivní dítě, snílek, i přes její nedůvěřivou stránku k ostatním lidem chce věřit, a proto pokud ji člověk o něčem přesvědčí, jen těžce se této iluze zbavuje. Největším strachem je převzít za někoho zodpovědnost, nevěří, že by se o někoho zvládla postarat, děsí se, že by tento člověk pod jejím dozorem zemřel. Její tělo není stavěné pro velkou fyzickou zátěž. Vytrvalostně stačí, ve svém kraji musela často vydržet dlouhé dny bez pořádného jídla a přísunu vody, v chladnu i vedru. Zatímco tyto podmínky zná, nedokáže nic více, než je akceptovat a přežít. Větší fyzické aktivity schopna není. V životě nevzala do ruky pořádnou zbraň, kde by se k ní taky dostala? Je velmi slabá, nedokáže ani pořádně uchopit těžký nástroj jako sekeru a velmi těžce s ní pracuje. V pěstním souboji by také neuspěla, vždy byla rváč, co ubližuje na citlivá místa, každý ji nejspíše přepere bez většího problému. 

  • [ appearance ] Nejvýraznější charakteristikou je její výška, která nečiní ani metr a půl. Zřejmě z nedostatku živin nikdy pořádně nevyrostla. Celá její stavba těla je velmi slabá a i ve svých sedmnácti stále vypadá jako malé třináctileté dítě. Jediné, co bylo vždy vidět, je její baculatý nos a pár velkých očí hned za ním. Jejímu věku neodpovídá ani tvar obličeje, nepovedlo se jí ztratit takové to dětské zaoblení,pořád vypadá, že její dospělé já je někde v nedohlednu. Krásné světlé vlasy po matce už dlouho nikdo neviděl, nejspíše kvůli silnému nánosu špíny, který se na nich vytvořil, něco jako základní hygienické návyky byste u ní čekali jen marně. Většinou je nosí spletené do dvou malých copánků, nebo obmotané kolem klacíku, aby jí nepadaly do obličeje. Jsou velmi zničené a kdo ví, kolik toho ještě vydrží.
  • [ personality ] V mnohém je povahově stále dítě. Dalo by se říci, že její mentální věk se zastavil někde kolem čtrnáctého roku života a tam zůstal doteď. Je velmi naivní, velký snílek, co věří v lepší život, kde dostane druhou šanci vyrůstat s bohatou a úplnou rodinou někde v lepším kraji, nebo snad i světě bez Her, chudoby a válek. Je pro ni těžké mít reálné sny a s velmi nízkou důvěrou v sebe i ostatní raději vše vzdává. Pokud by se člověk snažil, s trochou trpělivosti a snahou jí lze do hlavy vložit iluze a ona se jich pak drží vším, čím může. Přesně jako dítě, které vás považuje za svého idola, není možné se jí poté zbavit. Kdyby se dokázala delší dobu soustředit, pod tou dětskou slupkou je velmi chytrá a talentovaná slečna, jak jinak by také dokázala tak dlouho sama přežít? Možná ale právě kvůli tomu tíhne k nereálným situacím a žije ve svojí malé bublině představivosti.
× × ×
  • [ file 001 ] Elizée, dívka s malým vzrůstem a nevýrazným vzhledem. Pochází z neúplné rodiny. Otce si nikdy nepamatovala, byl pro ni velkou, šedou postavou, která občas stála na prahu dveří, když byla batole. Zbyla jí jenom matka, která je stejně emočně nedostupná jako Elizée, jen z jiných důvodů. Nikdy si nebyla jistá, jestli její rodiče vůbec dítě chtěli. Jestli není na světě zcela zbytečně. V útlém věku často spávala po ulicích chudinských čtvrtí nebo u někoho na dvorku. Nepoznala radosti obyčejného dítěte, místo hraček měla kamení a klacíky. Nejspíše proto vždy byla takový snílek, realita pro ni byla vězení, jen její hlava ji dokázala vzít na místa, kde bylo vše v pořádku. Pro kousek chleba Elizée nikdy nešla daleko a prožila si více věcí, než by jako dítě chtěla. Čím byla starší, tím více nenáviděla vše kolem sebe. Brzy trávila více času venku s ostatními vrstevníky, než byla doma. Ne že by její matce chyběla. Pobíhání venku pro ni bylo vysvobození od pohledu na ženu, která doma jen sedí a hledí do zdi. Její život byl v nekonečné smyčce - probudit se na neznámém místě, škemrat o kousek potravy, tropit samé hlouposti a doufat, že večer najdou místo, kde bude sucho. Velmi ráda chodila do bývalých důlních šachet, když nějaké našla. Kousky výbušnin, pyrotechniky a nářadí, které se mohly ve vteřině proměnit v smrtelnou hrozbu, což si ale nikdy neuvědomovala. Člověk by neřekl, kolik se toho valí po ulicích jejího kraje. Jak je zřejmé, všechny své pokusy přežila. Konec těmto dobrodružstvím dal jeden z mužů, kteří přežívali v blízkosti Sloje. Mladičká Elizée už začala dospívat a jemu se její mladičká roztomilá tvář převelice zalíbila. Rozhodl se že si ji "adoptuje", jen aby se mohl kochat, jak krásná vlastně je. Občas nejen to. Pro Elizeé to však bylo její vlastní vysvobození. Netušila, jak se má cítit ohledně pozornosti tolika dospělých mužů, ale protože nikdy nevěděla, jaké to je mít otce, nic jí nepřišlo divné. Vše ale nebylo tak zlé, naučili ji, jak poznat spousty rostlin, zvířat a které materiály jsou pro lidi cenné a které ne. Takovéto bydlení v lese nebylo nakonec tak špatné, jak by se mohlo zdát. Během roku se naučila o přežití více než za celý její život. Dny najednou nebyly tak šedé a večer mohla tancovat u ohně, přičemž ji vždy pozorovalo několik párů očí.

Thursday, June 25, 2020

7th Pentagames

Přehlídka
Soukromé vystoupení
Rozhovory
TRIBUTES

D1 - Mentor: Christian Jack Rutherford | Stylista: Arvid Jorgensen
 Garnet Wallace
Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
Hlavní zbraň: -
Spojenci: -
Počet zabitých: -
 Mason Chronus
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D2 - Mentor: Lewis Holbourn | Stylista: Arvid Jorgensen
 Desirée Mason
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Chace Styron
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D3 - Mentor: Gunner Cosgrove | Stylista: Gabi Marcy Peréz
 Rosie Alisee Wayne
• Body: [x]; [x]; [x] +1 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Tyrell Gilbert
• Body: [x]; [x]; [x] +1 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D4 - Mentor: Charles Regnard | Stylista: Kesame Brannan
 Nibswan E. Finefeather
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Theodor Finnigan
• Body: [x]; [x]; [x] +1 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D5 - Mentor: Theo Wadsworth | Stylista: Arvid Jorgensen
 Adrienne Emilia Reyes
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Tristan Morgensen
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D6 - Mentor: Ezra Donnovan | Stylista: Inkognito
 Rowan Grier Willdone-Mallder
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Jeffrey Horn
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D7 - Mentor: Sigourney Wesmyron | Stylista: Nirah
 Callista Allen
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Archer Francis Jr.
• Body: [x]; [x]; [x] +2 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D8 - Mentor: Esequiel Leone | Stylista: Arvid Jorgensen
 Kyra Glenshaw
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Ezekiel Arthur Pott
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D9 - Mentor: Wynter Emerson Caelum | Stylista: Kesame Brannan
 Lacey Bennet
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Brayden Humphrey
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D10 - Mentor: Toriana Mikaelson | Stylista: Gabi Marcy Peréz
 Claudia Riqueti
• Body: [x]; [x]; [x] +1 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Bentley Grayson
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D11 - Mentor: Omar Wesmyron | Stylista: Arvid Jorgensen
 Gwendolyn Kayla Echolls
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Rhys Malphite
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -

D12 - Mentor: Nadir Calloway | Stylista: Arvid Jorgensen
 Marva Grainer
• Body: [x]; [x]; [x] +1 → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
 Samuel Collins
• Body: [x]; [x]; [x] → Celkem [x]
• Stav: alive
• Hlavní zbraň: -
• Spojenci: -
• Počet zabitých: -
VISUALS
  • Podoba arény
-
  • Mapa
-
-

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92